Každý o sobě máme nějaké představy, nějak si sebe projektujeme a ne vždy to musí odpovídat stoprocentně skutečnosti. Skoro bych se ale vsadil, že nepřeháním, že se nevzdaluju od reality, když řeknu, že jsem celkem přátelský, společenský člověk. Ne fakt! To, že sedím často doma a nechce se mi nikam chodit, ještě neznamená, že jsem asociál. Je to, jak by řekli psychologové, vnější determinace - jsou síly mimo nás, které nám nedovolí chovat se tak, jak bychom chtěli. Třeba mimino, které si žádá plenky, nebo ne? No a když si o sobě myslím, že nejsem asociál, dnes a denně mě rozčiluje Facebook. Můj profil byste hledali marně, respektive kdysi jsem si ho tam založil, ale čistě z pracovních důvodů, a pak se tam už nikdy nevrátil. Přesto mě furt někdo píše, že chce být můj kámoš. A pořád se mě někdo ptá, jestli jsem na fejsbuku. Nejsem, sakra, odpovídám. Třeba jeden známej tam se svou ex permanentně před "přáteli" řešil, kdy se rozvedou a jestli vůbec a kdo z nich je větší vůl. A všichni ti kamarádi je pak strašně pomlouvali, ale zároveň furt hltali tu jejich exhibiční onanii. Vím to od jednoho z nich, protože já přece profil nemám! Vůbec ten termín přátelé je celej pokřivenej. Není on Facebook jen nástroj, jak udržet kontakt s těma, na něž bych jinak zapomněl? Já myslím, že jo. To nejsou žádní přátelé, to je jen slupka, jsou to jedničky a nuly, nic víc, bez vztahu, bez duše. Ano, nepopírám, že sociální sítě mají některé výhody - správa kontaktů, výměna názorů, fotek, zkušeností. Oukej. Ale proč taková mánie, proč z toho dělat zásadní celospolečenský instrument. Je to jen záchvěv. Zkratkovitý, nafouknutý. Z toho filmu, kvůli kterému tohle píšu, prý nemůže mít radost Mark Zuckenberg - režisér David Fincher ho vylíčil jako podivína, morouse, samotáře, navíc vlastně i plagiátora. Já za sebe bych dodal: "Jděte už s tím fejsbukem do prdele!"