Mezi Domem voskových figurín a Havranem natočil Vincent Price dvanáct hororů. Ty nejúspěšnější vzešly ze spolupráce s režisérem Rogerem Cormanem na adaptacích děl Edgara Allana Poea. Vincent se v nich ukázal být ideálním představitelem mužů stižených úzkostí, frustracemi a rodovými kletbami. Jeho melodickou dikci se sténavě protahovanými souhláskami je radost poslouchat. Cormanovy nízkorozpočtové filmy se také vyznačovaly svéráznou studiovou estetikou a pietním přístupem k předlohám. Havran má ale i něco, co ostatním scházelo - nadhled. Když se chystal natáčet Historky hrůzy (1962) podle tří Poeových povídek a s Pricem v hlavní roli každé z nich, uvědomil si Corman, že naservírovat publiku tři úzkostné příběhy může snadno vést ke špatné stravitelnosti filmu. Scenárista Richard Matheson proto pojal prostřední a nejdelší příběh (spojení povídek Černá kočka a Sud vína amontilladského) komediálně. Vincent Price v něm hraje degustátora vína, který svádí krásnou ženu Petera Lorrea a za tento hřích je spolu s ní zazděn ve sklepě. Právě ze šťastného spojení Price a Lorrea se zrodila myšlenka ušít jim na míru nový komediální film. A protože krátká báseň věru nenabízela potenciál stát se další z celovečerních hrůzostrašných historií, Mathesonova volba padla právě na Havrana. Film začíná ponurým voiceoverem. Mág Erasmus Craven (Price) se smrtelně vážnou procítěností recituje Poeovu báseň a oddává se stesku po své zesnulé ženě Lenoře. Když do komnaty vletí havran, Craven ho v souladu s básní považuje za vyslance ze záhrobí a vyptává se ho na osud nebožky. Patosu situace je náhle a definitivně učiněna přítrž, když havran nezakráká očekávané "Víckrát ne", ale vrátí úder nakvašenou otázkou "Jak to mám vědět, jsem snad jasnovidec?" Ukáže se, že do ptačí podoby byl pro svou prostořekost zaklet další kouzelník, doktor Bedlo (Lorre), a to samotným velmistrem kouzelnického cechu Scarabeem (Boris Karloff). Posedlý pomstou, Bedlo žádá Cravena o navrácení lidské podoby a doprovod na Scarabeův hrad. Je fér napsat, že Havran nepatří mezi nejzdařilejší Cormanovy filmy. Příběh je přece jen příliš řídký, aby unesl celovečerní stopáž, neuškodilo by mu víc vtipných dialogů a trikům čas rozhodně nepřidal. Na druhou stranu je z Havrana cítit uličnické nadšení natočit si po řadě temných filmů vědomě pofidérní blbinku pro radost. Vincent Price hraje nezvykle kladnou postavu. Jeho doktor Craven je bílý mág a vegetarián, který po večerech pije teplé mléko. Místo aby drzého doktora Bedloa ztrestal řekněme proměnou v hromadu hnoje, vrátí mu lidskou podobu a přes pokročilou hodinu ho obětavě doprovodí na hrad zlého konkurenta. Lorre, v komediálním žánru nejzkušenější z celého obsazení, svou zemitostí výborně kontrastuje s Vincentovým distingovaným projevem a hvězdný trojlístek doplňuje přirozená autorita Borise Karloffa, jehož Cormanova nabídka přiměla vrátit se po pěti letech z penze. Přítomnost mladého Jacka Nicholsona v ploché roli syna doktora Bedloa je spíše podružnou kuriozitou než důvodem film vidět. Plochost dam v rolích Lenory a Cravenovy dcery je relativní, ale ujišťuji vás, že jejich kreace nebudou tím, co si z filmu zapamatujete. Havran byl ve své době poměrně úspěšný a podnítil vznik podobných filmů. V Komedii plné hrůz (1964) se z Vincenta Price a Petera Lorrea stali bezmála Laurel a Hardy. Jako dva funebráci čelili situaci, kdy jim řádně pochovaný nebožtík (někdejší představitel Sherlocka Holmese Basil Rathbone) po exhumaci procitne k životu. Boris Karloff, původně angažovaný pro Rathbonovu postavu, byl kvůli problémům s chůzí přeobsazen do role nevrlého tchána Vincenta Price. Protože Corman v době plánovaného natáčení pracoval ve střižně na Masce rudé smrti (1964), režíroval tentokrát Jacques Tourneur. Autorem scénáře byl znovu Richard Matheson a povzbuzen úspěchem obou komedií psal pro Cormana třetí, jež se měla stát epickým vrcholem trilogie. Scénář se jmenoval Sweethearts And Horrors a kromě osvědčené sestavy Price, Lorre, Karloff a Rathbone přislíbila účast také Tallulah Bankhead. Hvězdná pětice měla hrát vzájemně znesvářené sourozence, jež svede dohromady závěť po zlomyslném otci, který všem v minulosti zničil životy. Natáčení zabránila nečekaná smrt Petera Lorrea v roce 1964. Projekt byl odložen na neurčito a poté, co odešli do krajiny stínů také Rathbone, Bankhead a Karloff, bylo zřejmé, že film nebude nikdy natočen. Matheson svůj scénář v roce 2009 vydal alespoň knižně.
Jediný přeživší Vincent Price zůstal i nadále hvězdou společnosti American International Pictures až do jejího zániku v roce 1980. V oblasti komediálních hororů se mu nejlépe vedlo v okázale absurdním Ohavném Dr. Phibesovi (1971). Jako znetvořený titulní hrdina v něm bizarními způsoby vraždil devět lékařů, které vinil ze smrti své milované ženy.