Špionážní filmy zažívají svůj revival, což musí být zjevné každému, kdo se podívá na kinopremiéry roku 2015. Vedle stálic (tradiční a revizionistické prvky mísící bondovka Spectre a do kinematografické minulosti se ohlížející thrillerová "huntovka" Mission: Impossible - Národ grázlů) byly k vidění další tři žánrově spřízněné počiny. Prvním byla (výsměšně?) bondovská, postmoderně rozjívená nápodoba Kingsman: Tajná služba, oproti ní (zdánlivě?) klasicky hollywoodský Most špiónů... a třetí vzadu zůstalo Krycí jméno U.N.C.L.E.. Poslednímu jmenovanému k větším tržbám nepomohlo ani spoléhání se na původní značku (snímek je adaptací kultovního britského seriálu ze 60. let), ani jiné značky - herecké (vycházející, typově přesně obsazené hvězdy Henry Cavill, Armie Hammer, Alicia Vikander) a režijní (Guy Ritchie jako "rozjížděč" frančíz). Ačkoliv je Krycí jméno U.N.C.L.E. nejslabší z uvedené pětice, opomenutí (nízké tržby, nepříznivé zahraniční kritiky a opatrně pozitivní tuzemské) si nezaslouží. A to ani v případě, že jste viděli všechny ostatní zmíněné tituly, protože každý k žánru přistupuje odlišně, respektive čerpá z jiných tradic a má zcela odlišné ambice. Na posledním Ritchieho snímku, který se dá považovat za prequel ke stejnojmennému černobílému seriálu, je sympatické, že na rozdíl od ostatních se nevyjadřuje k našemu žitému světu. Vztahuje se výhradně k minulosti, a to navíc kinematografické, a tak obstojí jako eskapistická, nápaditě inscenovaná zábava.
Co je však důležitější, "vztažení ke kinematografické minulosti" nemá podobu shodnou s tím, co bylo k vidění u "druhých". Nesetkáme se ani s glosováním bondovské franšízy (Kingsman), ani kombinováním vypravěčských a významových vzorců Franka Capry s těmi žánrovými Alfreda Hitchcocka/Stanleyho Kramera (Most špiónů), ani navázáním na rozmanitou bondovskou historii (Spectre), ani různým pojetí série a toho nejlepšího z klasického Hollywoodu (Mission Impossible - Národ grázlů). Krycí jméno U.N.C.L.E. se obrací k jiné britské špionážní tradici - harrypalmerovkám, a to co do různých okázalých obrazových kompozic a vyprávění až zpětně poskytujícího spolehlivé informace. Tuto u nás nepříliš známou tradici však kombinuje s italskými spaghetti westerny, ve kterých proti sobě stály dvě vzájemně nevraživé ústřední postavy okolnostmi přinucené spolu pracovat. Obrat "však" nebyl v předchozí větě náhodný, protože největší přednost snímku (kombinace špionážních tradic s těmi spaghetti-westernovými) je zároveň jeho největší slabinou. Vliv italských špageťáků je patrný nejenom na několika stylistických postupech (nechybí skladba od Morriconeho, konfrontace postav je založena na vyčkávání s okázalými detaily), ale i na těch vypravěčských (dvě ústřední postavy se společným cílem, ale povahově velmi rozdílné a pro dosažení svého schopné kdykoliv podrazit toho druhého). Střetu dvojice protagonistů je podřízena i výstavba, která má podobu kontrastních bloků (nucené spojení protikladných povah, jejich rozdělení, znovuspojení kvůli třetí osobě atd.), což ovšem z diváckého hlediska začne být po určité době předvídatelné, a tudíž méně záživné svou nápaditostí. A co hůř, rezignuje se na jakýkoliv kontinuální vývoj, protože ten je dán pouze paralelami v oněch kontrastních blocích (např. jeden zachrání druhého, druhý poté zachrání prvního) a zužitkováním volných motivů (hodinky, vztah ke třetí osobě).
BLU-RAY:
Filmové Krycí jméno U.N.C.L.E. je příkladem "style over substance". Blu-ray vydání na tom nic nezmění, naopak dává stylu ještě více vyniknout. Vedle plastové krabičky vychází u jistého e-shopu varianta ve futurepacku, která je však designově nenápaditá, i když lepší než amaray, jehož obálka vychází z plakátu "na první dobrou". Z obrazu člověk na disku vidí víc (2.40:1) než v kině (1.39:1) a nechybí mix v Dolby Atmos, i když obě technické složky (obraz a zvuk) nemají na letošní špičku. Česky otitulkovaný bonusový materiál je pak standardem, ve kterém jsou jednotlivé aspekty stylu probrány v krátkosti, ale informačně dostatečně hutně.
Krycí jméno U.N.C.L.E. na Blu-ray vypadá a zní skvěle, resp. vypadá a zní tak dobře jako při svém uvedení v kině, protože věrně odráží jednotlivá stylistická rozhodnutí. Nutno však uvést, že pokud hledáte demo materiál, doporučujeme spíše sáhnout z letošních vydání blockbusterů na nosičích pro domácí kina po Šíleném Maxovi: Zběsilé cestě (obraz a zvuk), potažmo po Mission: Impossible - Národ grázlů (zvuk).
Vůči Dolby Atmos a zvuku obecně lze mít stejné námitky, ale kdo Ritchieho špionážní dobrodružství zhlédl v multiplexu v DA mixu, ví, že konkrétní zvukové efekty, či zrovna konkrétní píseň, dominovala nad všemi ostatními zvukovými a hudebními plochami. Dialogy jsou jasné a srozumitelné, kde být mají (místy jsou ve vyprávění záměrně potlačeny). Zvuky prostředí jsou dobře slyšitelné, ale nevytváří vtahující zážitek, protože vždy má něco převládat nad něčím jiným: tu zvuky formulí, tam zase píseň znějící z rádia apod. Komu však nutně nejde o prezentaci domácího kina, ale o výborný a věrný obrazový a zvukový přepis, ten/ta bude s Krycí jméno U.N.C.L.E. maximálně spokojen. (9/10) 
A co tedy na disku je? Kombinace pěti informativních, tematických featurettů, u nichž společný rámec tvoří "pastišovost", a čtyř příliš krátkých záběrů z natáčení, které působí jako nepoužité momenty z featurettů. Druhé zmíněné tvoří soubor čtyř minutu až dvě dlouhých momentek z natáčení spolu s krátkými výpověďmi herců a tvůrců. Jejich názvy jsou dostatečně návodné (Don´t Swim Elegantly, You Want to Wrestle?, Heli Restored), snad s výjimkou jednoho (A Family Thing), které pojednává o rekonstrukci fotografie rodičů Ritchieho, Granta a asistenta režie Roryho Gibba.
Pět dokumentů naštěstí trvá víc než minutu-dvě (nejdelší má osm a půl, nejkratší tři a čtvrt minuty) a s jednou ryze propagační výjimkou se z nich člověk něco dozví. Většinou zdroje inspirací, protože Krycí jméno U.N.C.L.E upřednostňuje styl před čímkoliv jiným, ale ten styl zároveň odkazuje k něčemu z minulosti, a to povětšinou té z minulosti. Spy Vision: Recreating 60´s Cool (8:34 min.) letem světem probere vše možné (kostýmy, lokace, rekvizity ad.), přičemž se dozvíme, že ústředním zdrojem byly evropské filmy z 60. let (britské špionážní snímky, evropský art - o vlivu italských spaghetti-westernů se překvapivě mlčí). Oproti tomu A Higher Class of Hero (7:13) zase vypovídá o tom, jak vznikaly akční scény, které neměly vypadat jako cokoliv, co jsme viděli jinde - a člověk by tomu skoro uvěřil, kdyby neviděl tu vliv Spielberga, tamhle Leoneho atd. Nechybí tradičnější představení ústředních hereckých hvězd (The Guys from U.N.C.L.E, 4:57 min.) a režiséra (A Man of Extraordinary Talents, 3:16 min.), který z nějakého důvodu musí mít v každém dokumentu o sobě zmínku o své lasce k šachům. Drama ze šachového prostředí bychom viděli raději než promo featurette Métisse Motorcycles: Proper—and Very British (4:49), kde je fetišizována archivní motorka, která byla použita ve filmu.
ZÁVĚR:
















