Když se na nás před pěti lety přihnalo příjemné překvapení v podobě animovaného filmu Já, padouch, srdce diváků si nezískal ústřední zloduch Gru nebo trojice holčiček, o něž se zprvu neochotně stará. Kdepak, pro spoustu z nás to byly malé žluté potvůrky s jedním nebo dvěma očima a oblečené v modrých „lacláčích“, nazývané obecně „minions“ (neboli „nohsledi“), v české verzi přejmenovaní na „mimoně“. Já padouch 2 nabídl mimoňům mnohem větší úlohu než v jedničce a dočkali jsme se i série krátkých filmů v hlavní roli právě s mimoni. Byla to však pouze předzvěst a masáž na již dříve oznámený spin-off Mimoni.

Hned v geniálním úvodu jsme za rytmu Happy Together od Turtles seznámeni s tím, jak druh mimoňů vlastně od jednobuněčných organismů vznikl a že jejich životním posláním je sloužit největšímu zlosynovi široko daleko. Následují prostřihy z různých dějinných období a úvod končí zobrazením mimoňů v ledovém vyhnanství. Z něj se po mnoha a mnoha letech smutné letargie vydává trojice dobrodruhů – Kevin, Stuart a Bob. Mají za úkol najít sobě i svým soukmenovcům nového pána. V roce 1968 se k tomu účelu jako nejlepší příležitost hodí sjezd zloduchů v Orlandu na Floridě, přičemž nejlepší adeptkou na paní všeho „mimoňstva“ je Scarlet Odkráglová s ambicemi nestát se ničím menším než britskou královnou. Pomoci jí v tom mají právě Kevin, Stuart a Bob. 

Aby bylo jasno, vždy jsem měl tyto žluté příšerky rád a minimálně v druhém díle Já, padouch jsem jejich výstupy hodnotil jako to zdaleka nejlepší z celého filmu. Přesto jsem po oznámení spin-offu nebyl úplně nadšený, protože jsem nebyl přesvědčen, zda mimoni zvládnou utáhnout celý film. Přesto mě docela uklidnil jakýs-takýs úspěch Tučňáků z Madagaskaru, kteří byli založeni na podobné premise. Pravda, Mimoni mají o to ztížené podmínky v tom, že na rozdíl od tučňáků, kteří mluví vojenskou hantýrkou, užívají nesrozumitelnou žvatlavou hatmatilku složenou z deseti jazyků. Všechny mimoně namluvil (tak jako ve filmech Já, padouch) sám režisér Pierre Coffin.

Ústředním problémem filmu je, že se snaží víceméně samostatné skeče naroubovat na jedinou příběhovou kostru. Skeče jsou to sice povětšinou vynikající, ale děj už zvláště ke konci dosti pokulhává. Možná by bylo lepší úsilí věnovat spíše dalším krátkým filmům. Je to jako kdyby chtěli Blue Sky udělat celovečerák věnovaný své šavlozubé veverce z Doby ledové. Ta prostě něco takového neutáhne.

Svou zásluhu na tom má hlavně naprosto generická „záporačka“ Scarlet Odkráglová, kterou v originálním znění mluví Sandra Bullock. V českém dabingu slyšíme Ivanu Chýlkovou a musím říci, že si opravdu dává záležet a vykřesává z nezajímavé postavy maximum. Postavu otce rodiny Nelsonových, kteří mimoně vezou do Orlanda, ztvárnil v originále Michael Keaton, bylo tedy dosti překvapivé slyšet Vlastimila Zavřela, který jako by občas zapomínal, že tentokrát nedabuje Homera Simpsona.

Humor je něco, co je těžko uchopitelné v obecné rovině. Na projekci, které jsem se účastnil, byla spousta dětí a ty se smály přesně tehdy, kdy já ne, tj. když někdo někam spadne, či někdo někoho praští. Tvůrci pak dětem obecně situaci neulehčují, když zasadili příběh do 60. let minulého století, která nyní pamatují jejich prarodiče. Mám tím na mysli spousty reálií a na nich založených vtipů, které mi připadaly geniální, ale dětské publikum zanechaly chladnými. I tak mi však „exploatace“ reálií Velké Británie přišla tak nějak zvláštní a nepatřičná. Prostě něco jako Asterix a Obelix ve službách jejího veličenstva, i když ne tak hrozné.   

Hudba Heitora Pereiry je dostačující pro dokreslení dění na plátně. Tím pravým esem v rukávu jsou písně zvolené jako součást mimoňských vystoupení, popř. navozující správnou atmosféru. Animace je zdařilá a film užívá stejnou stylizaci jako v případě Já, padouch. Viděl jsem film ve 3D a až do konce jsem nebyl přesvědčen o nějaké výrazné scéně, kde by mě trojrozměrný efekt vyloženě nadchl. Tedy až do scény po titulcích, která zde je a poměrně dlouhá (důvod je mi záhadou). Pokud chcete svému potomkovi dopřát ještě trochu „mimoní“ zábavy a s výraznými 3D efekty, počkejte na úplný konec závěrečných titulků.

Celkově se dá říci, že se spin-off ze světa Já, padouch poměrně povedl. Není to sice dokonalé a v určité fázi je třeba nastavit mozek na „estrádní mód“, nicméně se jedná o vkusnou zábavu pro celou rodinu, v níž si každý najde to své. Pokud tedy nemáte ke žlutým nohsledům se závislostí na banány averzi, snímek určitě stojí alespoň za jedno podívání.

Český trailer k filmu Mimoni