Není překvapení, že Joss Whedon nepřekvapil. Avengers: Age of Ultron vám dají přesně to, co od nich očekáváte, komiksoví fandové tudíž nemohou odcházet zklamaní. Akce je pořád dost velkolepá, všechno je přehledné, každý z jednotlivých hrdinů tu má svůj moment a do toho všeho hraje přesný a neburácivý hudební doprovod. 3D sice není bůhvíjak výrazné, naštěstí ale neruší, takže zase jednou není zbytečné. Příběh nemá smysl řešit, protože ten je dost jednoduchý a neklade na diváka žádné zásadnější požadavky, takže pouze načrtne základní problém, který v podstatě už dále nerozvíjí. Nechybí tu samozřejmě výborná interakce mezi postavami, množství hlášek a vtipných situací, ačkoli některé působí násilně (protože je všichni očekávají) a také v rámci možností skvělé výkony všech představitelů, kteří už se se svými charaktery natolik sžili, že už jim zkrátka stačí v tomhle univerzu jen existovat.
Jen je škoda, že tu chybí výrazněji zapamatovatelný moment, možná lepší záporák, ale hlavně hlubší emoce a s tím související strach o postavy. Několik nelogičností asi nemá smysl v tomto případě řešit. Jen v samotném závěru už na mě bylo těch postav až moc a hůře jsem se v nich orientoval (což může být ale dáno tím, že komiksové předlohy neznám), celé to také mohlo být o nějakých deset minut kratší a nic moc by se nestalo. Přiznám se také, že kdyby se nešířily pověsti o tom, že druzí Avengers jsou temnější, nepoznal bych to. Osobnější linie některých z nich jsou tu jen letmo naznačeny a rozhodně nečekejte žádnou syrovější nebo depresivnější podívanou. Ve své podstatě se tak dá říct, že Avengers: Age of Ultron je na úrovni předchozího filmu. (Vratislav Šálek) AVENGERS SE VRACÍ V PLNÉ SÍLE
Vlastně ještě víc než to. Od úvodního útoku na základnu organizace HYDRA až po závěrečnou bitvu nám režisér a scenárista Joss Wheddon servíruje nepřetržitou akční jízdu, která vás nenechá vydechnout. Hlubší podtóny v podobě utužování/rozbíjení vzájemných vztahů hrdinů, či pochyby o sobě samých jsou pak vítaným zpestřením. Humoru o něco málo oproti jedničce ubylo, třebaže opravdu úderných vtipů jsou i zde přehršle. Nováčky jsou Pietro Maximoff (Quicksilver) a jeho sestra-dvojče Wanda (Scarlet Witch). Díky Wandiným telepatickým schopnostem vyvolávat vize se dočkáme i několika štěků postav z jiných filmů marvelovského universa, u nichž si lze klást otázku, proč jsou vůbec uvedeny v titulcích (a to na celkem prominentních místech).
V porovnání s prvními Avengery jde o pocitově „menší“ film (jak chcete trumfnout bitvu o New York?), ale i tak jde o „velké“ události, které se na širším příběhu Marvel Cinematic Universe velmi projeví. Speciálně jsem zvědav na odraz událostí v seriálu Agents of S.H.I.E.L.D., jehož příběh tím patrně zase trochu změní směr, ačkoli zcela určitě ne tak markantně jako po Captain America: Návrat prvního Avengera. Spíše než o vyložené změny jde o návrat k určitému statutu quo. Takže, vzhledem ke druhému velkému tématu Agentů, jímž je linie s Inhumans, kdo ví. Vše pak už začíná směřovat k dalšímu dílu Avengers s názvem Infinity War (který bude rozdělen na dva filmy). Ten bude patrně vrcholem této celé anabáze k získání tzv. Kamenů nekonečna, které se jako červená nit táhly napříč filmy Avengers, Thor: Temný svět a Strážci Galaxie (až zde však byly více vysvětleny).
Pokud má tento film nějaké nedostatky, pak v zásadě to, že cílí především na fanoušky/znalce MCU. Ti, kdo neviděli alespoň předchozích deset filmů, či dokonce chtějí jít na tento snímek jako na svůj první, mají bohužel smůlu. Film poskytne pouze nepatrné záchytné body pro nové diváky. Také se dříve či později po zhlédnutí dostaví pocit určité „vycpávky“. O hrdiny prostě reálně nemůžeme mít strach, protože víme, že nemohou umřít a minimálně změny v týmu nepůsobí jako něco trvalého. V průběhu sledování to však takto nevnímáme a snímek pak v zásadě připomíná čtení jednoho z řady příběhových úseků v dlouhé a epické komiksové sérii. A to je, dle mého názoru komiksového fandy, u Marvel Cinematic Universe zcela v pořádku. (Pavel Klimeš) 
