Příběhů o umělé inteligenci, která se dere na pozici rovnoprávnou, či dokonce nadřazenou člověku, jsme měli možnost číst, či vidět celé tuny. Dílo Karla Čapka a Isaaca Asimova je v naší kultuře pevně zakořeněné a je proto i častým námětem filmů. Jen v tomto roce už to byl třeba Chappie a ještě nás alespoň částečně o tomto námětu čekají Avengers: Age of Ultron i třeba Terminátor Genisys. Nabízí se tedy otázka, zda se v takto přehlceném námětu dá najít prostor pro invenci a neotřelost. Scenárista Alex Garland (mj. autor románu Pláž) se o to ve svém režijním debutu s názvem Ex Machina pokusil a výsledkem je značně komorní a konverzační podívaná, kterou táhnou především výkony ústřední herecké trojice.

Snímek z blízké budoucnosti nám představuje Caleba (Domhnall Gleeson), 24letého programátora ve firmě provozující nejpoužívanější internetový vyhledávač. V zaměstnanecké loterii se na něj usmálo štěstí a má možnost strávit týden v soukromé horské chatě se svým samotářským šéfem Nathanem Garrickem (Oscar Isaac). Jenže hned jak odletí helikoptéra, která Caleba dopravila do pustiny kdesi na Aljašce, dojde mu, že to nebude jen tak samo sebou. V supermoderním domě se má zúčastnit zvláštního experimentu, při němž musí komunikovat s první skutečnou umělou inteligencí, která má podobu i osobnost pohledné robotí dívky jménem Ava (Alicia Vikander).

Předně bych chtěl říci, že jsem už od dětství fanouškem sci-fi filmů. Problematika lidí/vědců, kteří si prostřednictvím technologie hrají na Boha (chtějí stvořit novou formu života), a to se jim vzápětí šeredně vymstí, mi tedy není vůbec cizí. Při sledování tohoto filmu je to však zjevná nevýhoda. Činí to totiž film katastrofálně předvídatelným. Celou dobu jsem doufal, že mě nakonec nějak překvapí, že výborné drama povede někam jinam než k ohrané katarzi, kterou jde snad označit i za klišé. Bohužel se tak nestalo a v závěru zcela zbytečně doslovný film tedy musí obsahovat něco jiného, aby zaujal.

To naštěstí skutečně obsahuje a scénář velice úspornými prostředky rozehrává napínavé drama. Buduje ho hlavně interakce mezi třemi hlavními hereckými představiteli. Nejsympatičtější je Domhnall Gleeson, který je zde v úloze Alenky v říši divů, postava, která ví to, co divák a jejímž prostřednictvím se vše dozvídáme. Oscar Isaac je pak na pohled také sympatický, postupem času však oprávněně začíná narůstat obezřetnost ohledně jeho skutečných cílů. A konečně Alicia Vikander v roli Avy je dokonale přesná (zahrát robota, který předstírá, že je člověk, ale ve finále má hodně robotích manýrů, není úplně snadné…).

A nebudu lhát, na film jsem se těšil především kvůli společné účasti Isaaca a Gleesona, jejichž interakci tak máme možnost vidět ještě před vánoční premiérou Star Wars. Po této stránce musím říct, že jsem byl mile překvapen a těším se na jejich společný počin. Líbila se mi rovněž atmosféru navozující hudba od pánů Bena Salisburyho a Geoffa Barrowa, s nimiž Garland spolupracoval na snímku Dredd.    

Ačkoli se snímek odehrává v budoucnosti, jde o budoucnost značně podobnou dnešku. Přesný letopočet, jakož i spoustu jiných věcí (např. jméno firmy, příjmení Caleba) se prostě nedozvíme. Je to však naprosto schválně a v zájmu co největší úspornosti scénáře, o níž byla řeč. Film tak připomíná téměř až archetypální podobenství, očesané až na samou podstatu věci. S tím souvisí i výprava, která kromě výjimečného výletu do divočiny nabízí pouze stěny architektonicky zajímavého obydlí. Vizuální efekty jsou velmi „civilní“ a kromě Avy, které v těle viditelně probíhají dráty, tu není nic moc extra k vidění.      

Celkově vzato jde o v jednotlivostech povedenou, přesto však žalostně předvídatelnou komorní bajku, která dokáže skutečně překvapit jen málokterého diváka. Mrazivou atmosférou a hereckými výkony jde však o snímek hodný vaší pozornosti.

Český trailer k filmu Ex Machina