V roce 2012 se do kin dostal první celovečerní film s Danielem Radcliffem, v němž nehrál kouzelníka Harryho Pottera, což byl jeden z důvodů, který filmu Žena v černém získal pozornost. Kvůli malé podobnosti se nedá říct, že by šlo o remake, ale stejně jako dvacet let starý horor od Herberta Wise byl film založen na knize od Susan Hill. Díky relativní komerční úspěšnosti nám po dvou letech prakticky neznámý britský režisér Tom Harper (The Scouting Book for Boys) přináší sequel s názvem Žena v černém 2: Anděl smrti.

V čase se od prvního dílu posouváme o čtyřicet let vpřed, doprostřed druhé světové války, kdy skupina školáků utíká z Londýna před bombardováním s ředitelkou Jean Hogg (Helen McCrory) a učitelkou Eve Parkinson (Phoebe Fox). Ubytováni jsou v nám již dobře známé residenci Eel Marsh na pustém ostrově odříznutém při přílivu od pevniny, kde už nyní přestala existovat i nedaleká ves. Brzy si získají pomocníka Harryho (Jeremy Irvine), který má očividnou slabost pro Eve. A s prvním spatřením ženy v černém se opět spustí kletba, tentokrát však s jinou příčinou a jiným cílem.

Když už jsem zmínil první díl, tak se směle pustím do jeho srovnání s pokračováním. Atmosféra je díky domu, který je nyní ještě více neobyvatelný, hřbitovu a močálu v okolí hustá tak, že by se dala krájet. Její potenciál je však naprosto zmařen vysokým počtem postav - což je velké mínus, protože když byl Arthur (Daniel Radcliffe) v domě sám, tak atmosféra fungovala přeci jen lépe, než když v něm běhá osm dětí a přísná učitelka hlídá svoji mladší kolegyni, kterou se snaží sbalit voják. V potenciálně děsivých pasážích tak film ztrácí na působivosti.

Jednou z největších slabin filmu je, že se nás po celou dobu snaží děsit různými scenáristickými berličkami – většinou tak zjistíme, že to, co postavu vyděsilo, nebyla žena v černém, ale jen uličník, který najednou vyběhl ze dveří. I to samozřejmě může vylekat, ale pokud si vzápětí uvědomíme, že se nebylo čeho bát, tak to opět ubírá na atmosféře a kvalitě filmu. Samotných zjevení ženy v černém je pak velmi málo a tma je občas tak velká, že jen upřeně koukáte do pozadí za postavou a říkáte si, zda tam někdo/něco je.

Často je mnohem lepší, když nevidíte zlo, které po postavách jde, ale pokud byl tento přízrak k vidění už několikrát v minulém díle, tak je vyloženě hloupost ho teď z filmu prakticky vymazat. A nevydařená počítačová animace ječící oběšené ženy, kterou tvůrci zřejmě považovali za strašidelnou, ničemu nepomůže. Poklonu by si tedy zasloužili alespoň zvukaři, jejichž práce na zvukových efektech se dá považovat za zdařilou a zachraňuje naštěstí nijak objevné lekačky.

Bohužel ani dějově nepřináší Žena v černém 2 nic nového, vše je předvídatelné, včetně „největšího filmového zvratu,“ kterým je falešná smrt jedné z postav, jež se nakonec objeví živá a zdravá. Vlastně každý, kdo viděl verzi z roku 2012, ví, co se bude dít a kromě několika změn se příběh vdovce Arthura a mladičké Eve nijak výrazně neliší.

Jedním z nejpovedenějších aspektů filmu jsou dobře napsané postavy - jejich herecké ztvárnění ani příběhové pozadí sice není bůhvíjak propracované, ale podařilo se je vykreslit důvěryhodně a sympaticky s logickým chováním v daných situacích vzhledem k jejich povaze. Což je jedním z mála plusů, které jako celek tento počin obsahuje.

Celkově je Žena v černém 2: Anděl smrti zoufalým pokusem vydělat na úspěchu předešlého dílu, jenž také nebyl nijak závratný. Jedná se o film, který velmi rychle upadne v zapomnění a režisér by za to možná mohl být i rád, protože rozhodně nejde o snímek vhodný k chlubení.

Oficiální trailer filmu Žena v černém 2: Anděl smrti / The Woman in Black 2: Angel of Death