Film Mortdecai s českým podtitulem Grandiózní případ nám představuje excentrického hlavního hrdinu Charlieho Mortdecaie (Johnny Depp), jeho knír a rovněž jeho oddaného komorníka a zároveň bodyguarda Jocka Strappa (Paul Bettany). Následně potkáváme i dlouhonohou Charlieho manželku Johannu (Gwyneth Paltrow) a inspektora Alistaira Martlanda z MI5 (Ewan McGregor), který si na ni zcela nepokrytě myslí. Při spletité honbě za ukradeným Goyovým obrazem se Charlie a Jock utkávají s ruskou mafií, již zmíněnou MI5, chamtivým americkým miliardářem Miltonem Krampfem (Jeff Goldblum) a jeho dcerou Georginou (Olivia Munn) a v neposlední řadě s revolucionářským bouchačem Emilem Stragem (Jonny Pasvolsky). Obraz má v sobě kromě vlastní hodnoty uměleckého díla ukrývat i vodítko ke ztracenému nacistickému pokladu.
Zní vám synopse děje zajímavě a jako vystřižená z nějakého dobrodružství Indiany Jonese nebo Tintina? Tak na to rychle zapomeňte, protože Deppova postava je kombinací inspektora Closeaua či Mr. Beana a Borata, což jakýkoli smysluplný a dobrodružný děj vylučuje (a to při vší úctě k prvním dvěma zmiňovaným postavičkám). Přesto jsou společné prvky zejména s Indianou Jonesem velmi silné (úvodní scéna v Číně, pomocník jménem Jock a honička s využitím motorky se sajdkárou). Navíc cestování po světě vyznívá ve filmu značně samoúčelně a například „výlet“ do Los Angeles je jen záminkou k tomu, aby Charlie Mortdecai trousil vtipy na Američany ve stylu postav Sachy Barona Cohena.
Za vše pravděpodobně může naprostý anachronismus scénáře, který děj přenesl do současnosti, ale postavy svým chováním „zastydly“ v retro-stylu. Těžko říct, jak by film dopadl, kdyby se odehrával ve stejné době jako romány, ale bylo by to určitě méně „divné“. Tím nechci říct, že nemám rád modernizované pojetí klasických příběhů. Jen se na to musí opatrně. Např. seriál Sherlock ukázal, že to jde a dokonce velice dobře.
Scénář je dílem prakticky neznámého Erica Aronsona (Koho hledá Kevin), zdálo by se tedy, že odtud vítr vane. Jenže film režíroval David Koepp (Ozvěny mrtvých, Tajemné okno), což je zároveň i velmi zvučné jméno mezi scenáristy (Jurský park, Carlitova cesta, Spider-Man). Je tedy dosti nelogické svěřit scénář „skoro-debutantovi“, když zrovna pro Koeppa je typické, aby si své režijní počiny i sám psal. Již tak dost schizofrenní příběh dostává poslední úder v naprosto nijakém závěru, který jako by byl vztyčeným prostředníčkem všem, kteří doufali v jakoukoli katarzi nebo alespoň originálnější pointu.
Reklamní kampaň slibovala velice nekorektní zábavu, ve výsledku však jde o velice slabý odvar „nekorektnějších“ a lepších snímků. Co chybí v trefnosti, to se snaží tvůrci dohnat nepovedenou oplzlostí a nechutností vydávanou za zábavnost. Takovým leitmotivem celého filmu je pak více či méně úspěšná snaha potlačit dávivý reflex. Již upoutávka se nám snaží namluvit, že polibek s knírem je schopen některým ženám „zvednout kufr“. Poprvé je tato myšlenka hodna zamyšlení, možná i lehkého pousmání. Podruhé (tj. ve filmu) už je přemáhání dávivého reflexu jen nechutné. Potřetí, počtvrté a popáté už jde jen o utrpení a trapnost.
Odhlédneme-li od tohoto aspektu, dokáže být film, hlavně díky Johnnymu Deppovi, i poměrně zábavný. Míra zábavnosti je však přímo úměrná tomu, kolik Deppových filmů máte nakoukáno, neboť v žádném případě v jeho pološíleném a úmyslně zmateném projevu nelze hovořit o čemkoli originálním. Je to jako se dívat na kombinaci Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku, Willyho Wonky z Karlíka a továrny na čokoládu, Kempa z Rumového deníku a Barnabase Collinse z Temných stínů.
Pokud se týče ostatních postav, ty jsou zde víceméně jen jako nedůležití sekundanti, kteří Deppovi přihrávají na smeče, ale dobře se na ně přitom kouká. Zejména Paul Bettany (Master & Commander: Odvrácená strana světa, Čistá duše) svým „loajálně-drsňáckým“ projevem je vysloveně podařený. Ewan McGregor (Star Wars, Moulin Rouge) si roli inspektora a „rádobymilence“ paní Mortdecai užívá, ale dostane v kontrastu se svým sokem jen malý prostor. Gwyneth Paltrow je nejlepší, když mlčí a vypadá k světu.
Oproti tomuto snímku je její Pepper Potts z Iron Mana výkonem hodným Oscara. Role Jeffa Goldbluma (Moucha, Jurský park) pak v podstatě nestojí za řeč, stejně tak i Olivie Munn (seriál The Newsroom, Bez kalhot) kteří se objeví až v druhé polovině filmu. Mnohem větší prostor má málo známý Jonny Pasvolsky, jehož kníratý záporák Emil Strago trochu vzhledem připomíná balkánského pasáka. Jako ostatně u všech postav tohoto filmu jde však o karikaturu, která jako by sem zavítala z nějaké parodie od kvarteta Zucker-Proft-Abrahams-Zucker (opět při vší úctě k počinům těchto pánů).
Snímek Mortdecai: Grandiózní případ je dalším příkladem adaptací knih s velkým potenciálem, který zůstal trestuhodně nevyužit, či byl pokažen diletantskými zásahy do předlohy. Nekorektnost je nahrazena nechutností a originalita je nahrazena klišé. Přesto nejde o úplný odpad a na jedno zhlédnutí film může (zvláště Johnnyho skalní fanoušky) i pobavit.
