Film je adaptací stejnojmenného komiksu od Marvelu (na čemž není nic překvapivého, jelikož Disney už nějaký ten pátek Marvel vlastní), jehož kořeny sahají do roku 1998. Společného však mají oba produkty pramálo. Toliko k předloze.
Velká šestka (název vyjadřuje počet hrdinů ve vznikajícím týmu) je od začátku okouzlující pokaždé, když přijde na vynálezy a jiné serepetičky. Tvůrcům se podařilo nacpat do příběhu množství nerdovského nadšení a technického fetišismu, kdy se postavičky na plátně překřikují, vrhají po sobě cizí termíny a náruživě očumují/osahávají/popisují všechno, co je umělé a hýbe se. Vůbec nezáleží na tom, zda jim budete rozumět; každá podobná scénka je vtipná a skvěle definuje největší hobby i posedlost postav. Á propos - postavy. Největší tahák i brzda veškerého dění. Zatímco Hiro je charakter, jemuž nechybí povahové vykreslení a motivace, (lidský) zbytek osazenstva je jednoznačně na odstřel. Charaktery chybí, vizuální ztvárnění nezaujme a jakmile se v průběhu akčních megascén začne hláškovat a pokřikovat, stává se ze sledování okázale útrpná záležitost. Závěrečná bitka sice hezky odkazuje na hrané marvelovské velkofilmy, ale to k diváckému štěstí nestačí. Mančaft hrdinů naštěstí doplňuje ještě neživá položka s názvem Baymax, alias nafukovací lékařský robot, jenž poctivě vyplňuje škatulky "skvělý komik proti své vůli" a "funkční chemie s hlavní postavou".
Kombinace malého, hyperaktivního a emocemi otřískaného puberťáka s velkou, neohrabanou a starostlivou věcí byla tahem, jemuž nelze vytknout prakticky nic. Jakmile jsou Hiro s Baymaxem pohromadě, dopravují k divákovi dostatek podařeného situačního humoru, vtipné (inter)akce a příjemně posmutnělých emocí - Baymax byl vytvořen Tadashim, jehož smrt se teď oba snaží objasnit. Přál bych si, aby se těm dvěma dostalo kvalitnějšího sequelu, protože všechno to, co funguje s nimi, nefunguje ve zbytku filmu.Ten se totiž sestává z předvídatelného příběhu, násilně protlačovaných emocí a akčních scén, jež se nemohou příliš měřit s tím, co dokázal ve svých filmech prezentovat Pixar. Linie se záporákem a jeho rodinným příslušníkem je prokouknutelná OKAMŽITĚ poté, co je představena, přičemž se nevyplatí doufat, že bude její finále završeno čímkoliv překvapivým. Nebude. V závěru filmu se místo toho dočkáme nahodilé a značně zkratkovité scény s portálem, jejíž rozřešení mělo být zřejmě dojemné a poučující v tom směru, že se ztrátami se musíme naučit žít; všechno se ovšem odehraje v takovém fofru, že na výsledek koukáte zhruba stejně důvěřivě jako beránek na smečku vlků. Krom toho je vzápětí ona ztráta zcela anulována a doufám, že mě kvůli těm několika málo minutám nebudete považovat za spoilerového teroristu.
Velká šestka není filmem, který by nestál za vidění. Pokud máte doma stádečko rozdováděných potomků, zřejmě je uspokojíte a sami nebudete uraženi. Hyperaktivní disneyovka s fajnovým techno-vědeckým odérem určitě potěší prvotřídní animací a skvělou ústřední dvojkou hrdinů, nicméně jak už jsem psal výše - přál bych jim film alespoň tak úžasný, jako jsou oni dva. Pokud hledáte opravdu dobrý animovaný film o superhrdinech, sáhněte raději po deset let starých Úžasňákových. Jsou lepší prakticky ve všech ohledech.P.S. Jako předfilm se v kinech promítá šestiminutový kraťas Hostina - pohodová to věc o psíkovi, vedle jehož nenažrané tlamy si prochází svým vývojem lidský vztah. Asi by bylo příhodné, abych tuhle záležitost nazval "žrádlem", ale moc mi to k její příjemné atmosféře nepasuje...
P.P.S. Jak Velká šestka, tak i Hostina byly ve svých kategoriích nominovány na Oscara.
