Úsvit Planety opic vstupoval do české kinodistribuce s nemalými očekáváními, která byla stanovena předchozím dílem, osobou tvůrce a přijetím v zahraničí. Značná část laické i odborné obce pak byla zklamaná. Předcházející Zrození Planety opic je přece jenom významově komplexnější a svou formální strategií (střídání perspektiv i žánrů) nápaditější. Matt Reeves, který na režisérském postu vystřídal Ruperta Wyatta, přitom v Monstru vzdoroval vypravěčským konvencím hollywoodských děl netradiční výstavbou a u stylu příklonem k found-footage. A v neposlední řadě označení "inteligentní blockbuster", s nímž přišli angloameričtí kolegové, u interpretačně poměrně návodného díla nebylo tak úplně na místě. Neznamená to, že by Úsvit Planety opic byl špatný. Pouze nedostál nadějím do něj vkládaných, potažmo byl kritizován na základě mylných očekávání. Druhý život titulu, který v druhé polovině minulého měsíce vyšel na nosičích pro domácí kina, může vést ke zpětnému docenění. Zvlášť když je možné si jej pořídit i v kolekci s ostatními opičími snímky (chybí pouze seriál), v porovnání s kterými se kvalitativně řadí za Planetu opic (1968) a Zrození Planety opic (2011).
Oproti nim má ztíženou pozici, protože v něm nejde o rozvíjení zápletky a postupné odkrývání fikčního světa a jeho fungování, nýbrž o vztah mezi lidmi a lidoopy ve fázi, než se ze Země stane Planetou opic. Pracuje přitom s prvky, které byly příznačné pro původní sérii ("Opice nezabít opici", kontrastní vykreslení opičího a lidského světa). Ozvláštňující je ovšem jejich zdejší přepracování (pravidlo souvisí s vývojem jedné z ústředních postav, opičí a lidské teritorium navzdory všem odlišnostem slouží k vykreslení vzájemné podobnosti obou druhů).Neznalci anebo nepamětníci opičího kánonu se můžou opájet stylem snímku, který je pro svou neokázalost neprávem opomíjený. Nebývá příliš zvykem, aby byl fikční svět budován především prostřednictvím zvuku. A není zrovna tradiční, že jedna skupina postav se dorozumívá převážně prostřednictvím znakové řeči. Už vůbec není běžné, aby navzdory příklonu k westernové ikonografii byla zjevná snaha o co největší autenticitu dosahovanou laděním do studených barev, nízkou hloubkou ostrosti a upřednostňováním přírodního světla, potažmo efektivního zapojení dvou dlouhých scén s dokumentárně pozorovatelskou kamerou.
Neobvyklá je i větší délka záběru a velikost rámování s převažujícími polocelky, což v obou případech vede divákovu pozornost k postavám. Jejich rozvržení je dané: na opičí straně Caesar vs. Koba, na straně lidí Malcolm vs. Dreyfus, aby se vytvořila paralela mezi Caesarem a Malcolmem, respektive lidmi a opicemi. Jasné motivace a cíle spolu s vytvářenými paralelami nevedou k významové bohatosti, což nevadí, protože slouží k pohrávání si s vyprávěním. Navzdory několika liniím s příčinně rozvíjenými událostmi (Caesarova, Kobova) si film důsledně udržuje kontrastní výstavbu scén jako navzájem rozdílných bloků (např. Caesarovy a Dreyfusovy promluvy k davu). Úsvit Planety opic není až tak inteligentní (ve smyslu významově bohatý a komplexní) a za svým předchůdcem zaostává. Modrý disk ale umožňuje tento příspěvek do opičí ságy zpětně (d)ocenit jako formálně pozoruhodné dílo, kterým Matt Reeves subtilně navázal na podobně nekonvenční Monstrum.
BLU-RAY:
Úsvit Planety opic je k sehnání hned v několika variantách. Samozřejmostí je jednodisková verze v klasickém plastovém balení. Vedle toho je ovšem možné si pořídit dvoudiskovou, která má navíc disk s filmem ve 3D. V tomto případě je možné si vybrat mezi amaray balením a stylovým steelbookem, který udělá radost každému sběrateli libujícím si v minimalismu. Nemáte-li předchozí část Zrození Planety opic, v prodejnách a na e-shopech je combo obou částí. A milovnící celé opičí franšízy si jistě pod stromeček nadělí Caesarovu kolekci, kde jsou všechny filmové (nikoliv však seriálové) díly série od prvního z roku 1968 až po zde recenzovaný poslední z roku 2014. 
OBRAZ A ZVUK:
Úsvit Planety opic lze kritizovat za to, co na disku chybí. Poslední příspěvek do opičí franšízy vstupoval do kin nejenom ve třetím rozměru, ale i se zvukem Dolby Atmos, který byl výborně namixován a pomáhal spoluutvářet fikční svět, potažmo světy dva (lidský, opičí). Na některých nosičích se Dolby Atmos objevil (Transformers: Zánik, Želvy Ninja), ale u Úsvitu Planety opic bohužel není.Na výběr je (pokud pomineme různé dabingy a omezíme se pouze na anglický originál) DTS-HD Master 7.1, který kvalit Atmosu nedosahuje. Je to ale jediná výtka, kterou lze mít. Už od prvních minut jsou velmi dobře slyšet zvuky okolí, které jsou vtahující. Ani ve válečné vřavě se dialogy anebo monology neztrácí. Hudba zní převážně ze surroundů, a tak některým scénám přidává na působivosti. Nutno doplnit, že jazyk opic je překládán v podobě titulků.
S obrazem (zachovávajícím původní poměr 1.85:1) je to problematičtější, a to ještě není řeč o 3D. V případě 2D se na jednu stranu dá ocenit, nakolik věrná je obrazová reprodukce původním záměrům. Na druhou stranu lze kritizovat, že barvy zanikají, protože paleta je nevýrazná, a v tmavých scénách se ztrácí detaily. Tvrzení sice platí, ale není nutné to nutně chápat jako výtku, protože takový byl film již v kinech a BD tomu odpovídá.Třetí rozměr je zklamáním. Neočekávejte, že budou nějak výrazně trčet předměty z plátna, protože s výjimkou několika kopí se něčeho takového nedočkáte. Nedoufejte ani ve výrazné prohloubení zážitku v podobě většího vnoření se do světa, protože film je jednak velmi tmavý, jednak se příliš nepracuje s hloubkou ostrosti, a tak ani nemá co v tomto ohledu vyniknout. 3D je patrné především v akčních sekvencích (úvodní, střetu lidí a opic a závěrečného souboje dvou opic), jinak - až na několik nápaditě inscenovaných scén - nepoznáte jeho přítomnost.
BONUSY:
Po pochvale různých edic v několika sběratelských baleních a zmínkách o referenčnosti obrazu a zvuku přichází kritika bonusových materiálů. Bývá tomu tak u valné většiny blockbusterových titulů, ale nebude tomu tak u Úsvitu Planety opic, protože na Blu-ray je přes dvě hodiny bonusů (při započítání audiokomentáře režiséra přes čtyři hodiny). A příjemnou zprávou je, že s výjimkou audiokomentáře a upoutávek jsou velmi kvalitně otitulkovány do češtiny.Povídání Matta Reevese, doprovázející celý film, je velmi poutavé a měli by si ho poslechnout i ti, kterým se snímek příliš nezamlouval. Hovoří nejenom o technice motion capture, ale i o jednotlivých vědomých volbách ohledně stylu, žánrovému zařazení, jemuž uzpůsobil některé postupy, tématech, které chtěl prozkoumat ad. Zanicený, velmi inteligentní komentář. Víc takových!
Mluvené slovo režiséra si lze navolit k necelým pěti minutám vystřižených scén, které ale nepřináší nic zásadního. A do počtu jsou tři upoutávky z velmi efektivní kampaně a galerie s náčrtky postav, kostýmů, rekvizit apod., kterých by mohlo být rozhodně víc. Ústředních je ovšem osm krátkometrážních dokumentů (dlouhých od necelých deseti až dvaceti minut), jejichž zhlédnutí zabere skoro dvě hodiny času. Jejich jediná nevýhoda - nelze si je pustit v celku, pouze samostatně, přestože mají jasnou jednotící linii a v závěru gradují (ve smyslu zužitkovávání poznatků z předchozích featurettů).A co že je tou jednotící linií? Mohlo by se zdát, že důraz na motion capture, čili zachycení pohybu a výrazu herce, který je pak převeden do digitální postavy. Nejvíc prostoru je věnováno Andy Serkisovi, nikoliv režisérovi Mattu Reevesovi, což nebývá zrovna obvyklé v případě making of (viz úvodní Journey to the Dawn o vzniku pokračování). Zastřešujícím prvkem ovšem je důraz na ani ne tak realističnost, jako právě na autenticitu, přičemž zvýrazňování triků (pokroku oproti předchozímu dílu, věrnosti v reprodukování výrazu obličeje a pohybu performera ad.) je jenom jedním argumentem podporujícím snahu o autenticitu.
Nejenom opice mají být co nejpřesvědčivější, jak o tom vypovídají hned tři dokumenty (Andy Serkis: Rediscovering Caesar o představiteli Caesara a jeho přístupu k postavě, Move Like and Ape: An Artist´s Medium o držení těla i chůzi jako odlišení jednotlivých druhů opic a Weta and Dawn). Snaha o uvěřitelnost souvisela i s výběrem herců, jejich interakci s digitálními protějšky a neopomenutí krátkých momentů budujících příběh postav (Humans and Apes: The Cast of Dawn). Co nejuvěřitelněji měl být ztvárněn i svět, resp. dva světy stojící proti sobě a přitom podobné - opičí a lidský. Počítačově dotvořeno přitom bylo absolutní minimum lokací (The World of Dawn). Pohledu na soužití opic a jejich pravidla se nám dostane v dalším dokumentu, který nás má přesvědčit, že je vše propracováno do nejmenšího detailu a že bychom neměli mít problém s přesvědčením o fungování takto vylíčeného společenství (The Ape Community). Vše se spojí v závěrečném dokumentu (The Fight for a New Dawn), kde se uvěřitelné opice perou v autentickém prostředí dotvořeném přesvědčivě počítačem - a (nově) působivě podpořeném hudbou.
ZÁVĚR:
Úsvit Planety opic je blockbuster, který sice kvalitativně zaostává za svým ve všech ohledech komplexnějším předchůdcem. Stále ale jde o nadprůměrný film, který je pozoruhodný ne díky nijak zvlášť rozvíjenému tématu anebo přespříliš mechanickému vyprávění, ale svým stylem. Obrazový a zvukový přepis odpovídá zaměrům, akorát zamrzí absence Dolby Atmos a nevýraznost 3D. Bonusy patří k jedněm z nejlepších, které byly letos k vidění... a především ke slyšení. Koupě je výrazně doporučena. Je jenom na vás, jestli chcete mít celou opičí sérii v opravdu povedené bustě, zdali sbíráte steelbooky, anebo si vystačíte s jednododiskovou verzi v amarayi. My vzhledem k nijakému třetímu rozměru doporučujeme poslední možnost, případně kolekci. 
