Od dokumentárně stylizovaného hororu The Poughkeepsie Tapes zůstává americký režisér John Erick Dowdle věrný žánru hororu s občasnými přesahy do sci-fi (Karanténa) a nadpřirozena (Ďábel) a také stylu found-footage. Nejinak je tomu i v jeho novém filmu, kterým je mysteriózně laděný found-footage horor Pod zemí.

Scarlett (Perdita Weeks) je mladá doktorandka, archeoložka a amatérská alchymistka jdoucí ve stopách svého mrtvého otce, který se snažil najít zázračný Flamelův kámen. Nicolas Flamel byl středověký francouzský alchymista, jehož kámen měl podle zachovalých hieroglyfů, které se Scarlett s pomocí svého přítele George (Ben Feldman) snaží rozluštit, schopnost vyrábět zlato a darovat věčný život. Tajemná komnata, kde by se měl Flamelův kámen nacházet, se ukrývá v labyrintu pařížských katakomb. Scarlett přemluví George a skupinu místních amatérských speleologů Papillona (François Civil), Souxie (Marion Lambert) a Zeda (Ali Marhyar), kteří při vidině možného nalezení pokladu souhlasí, že ji doprovodí. Scarlettin kamarád Benji (Edwin Hodge) vše natáčí na videokameru. Tajuplná cesta lemovaná nevysvětlitelnými úkazy pod zemí Paříže může začít.

Pod zemí má typickou hororovou zápletku o skupině mladých lidí, která bloudí labyrintem neznámých chodeb a jejichž počet se postupně zmenšuje. K tomu se připojují i osobní traumata jednotlivých členů, která se jim cestou zhmotňují ve formě "reálných" nočních můr. To všechno je nepůvodní a viděli jsme to již mnohokrát. Jenže Pod zemí se řadí k tomu druhu filmů, ve kterých jsou obsahové prvky druhotné a v nichž je zbytečné příliš přemýšlet o viděném. Na logiku tu příliš nespoléhejte, mozek nechte odpočívat a raději si užívejte umně budované atmosféry strachu a tajemna. V tomto aspektu se Dowdleovi daří mnohem lépe a zručněji.

Použitý styl found-footage, který Dowdle využil i ve svých předchozích snímcích, je pro tento konkrétní příběh ideální a režisér ho umí sebevědomě a sugestivně využít. Díky němu jsme v bezprostředním kontaktu s hrdiny a zvláště ve vypjatých fyzických scénách, jako jsou například časté prolézání úzkými škvírami, slaňování šachtami a vůbec celá klaustrofobicky působící cesta dolů "do nitra" Paříže, funguje tento styl skvěle. Zde nepůsobí třesoucí se kamera samoúčelně, ale zachycuje jakoby autenticitu skutečného sestupu do podzemí. Vysoce nadprůměrná je tu práce se zvukem a zvukovými efekty, které mají za následek i několik těch vydařených lekacích momentů doprovázených zvýšením srdeční fekvence.

Skupinka dobrodruhů je tentokrát srocením vesměs sympatických individuí, kterým spíše fandíme, než bychom jim přáli smrt, jak je tomu ve spoustě klišovitých teenagerských vyvražďovaček. V rámci možností tu například hlavní hrdinka v podání waleské herečky Perdity Weeks dokáže upoutat pozornost jako líderka a hlavní postava skupiny. Ostatní ji tu víceméně jen doplňují a přihrávají. Kladem je, že relativní neznámost tváří vám nedovoluje vnímat hvězdnou auru herce, ale vidět je jen jako postavy. 

I když je námět Pod zemí již dost otřepaný, logika tu pokulhává a klišé je tu také dost, tyto nedostatky tu vynahrazuje kromě stylu i originálně vyřešená symbolika podzemních prostor katakomb. Klíč k jejímu chápaní je obsažen již v originálním názvu, který doslova znamená "jak nahoře-tak dole". Tato zrcadlová symbolika pak nabízí prostřednictvím jednoduchého, ale působivého triku (nízký rozpočet vám koneckonců ani nic jiného neumožňuje) elegantní zakončení a vybruslení z prekérní situace, ve které se skupinka dobrodruhů ocitla.

Pod zemí je nenáročná hororová jednohubka, při které se budete příjemně i nepříjemně bát a párkrát se pěkně leknete. Chvílemi se možná budete i nudit, ale dřív než vás stihne nuda uchvátit naplno, tak je konec. Po tomto "výletu" se opět rádi vrátíte do svého všednodenního obyčejného světa "nad zemí". Takže vše je nakonec tak, jak má být.

Oficiální český trailer filmu Pod zemí