Richard Linklater je fascinován člověkem v proměnách času. Ptá se, jak proudění času změní lidské vztahy, kam posune charaktery. To ostatně prokázal už ve fenomenální trilogii Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí, v níž sledujeme osudy chlapce a dívky vždy po devíti letech, v době, kdy je jim 23, 32 a 41 let. Pro svůj experimentální fikční snímek Chlapectví si vybral časosběrnou metodu, kdy film natáčel dvanáct let se stejnými herci - tedy podobný přístup, kterým pracuje česká dokumentaristka Helena Třeštíková.  Při natáčení běžného filmu by se to vyřešilo tak, že by jednu postavu hráli tři herci různého věku. Jenže Linklater je známý jako tvůrce, který nerad chodí vyšlapanými cestičkami. Proto zariskoval, vybral si malého šikovného kluka a doufal, že všichni vybraní herci budou chtít pokračovat v natáčení a každý rok si najdou týden či dva, aby natočily další střípek mozaiky v životě jedné dysfunkční americké rodiny. 

Chlapec jménem Mason (Ellar Coltrane) je kluk jako vy: má nesnesitelnou starší sestru (talentovaná dcera režiséra Lorelei Linklater), která v sedm ráno neuměle, ale o to hlasitěji napodobuje Britney Spears, rád jezdí s kamarády na kole a pohybuje se ve světě XBoxu, Harryho Pottera a později i Obamománie. Vzhledem k milostným eskapádám své matky, která stihne vystřídat několik partnerů, žije na různých místech ve státě Texas, konzervativním republikánském koutu, kde se tradičně přísahá na Bibli a brokovnici, tedy škatulky, kam Masonova rodina nezapadá.

Prožívá tu první lásky, školní příhody, rodinné útrapy a spoustu běžných věcí, které už jsme všichni viděli. Kde? Na plátně vlastního života. Intimní rodinný portrét doplňuje větší měřítko. Linklater má dar vystihnout ducha doby, Zeitgeist, atmosféru maloměstského předměstí, tradičního texaského společenství s jeho nerudovskými figurkami i úskalí nelítostného školního prostředí. Tak věrně, až místy drama působí jako dokument, kdy režisér jen zapnul kameru, nechal promlouvat postavy a plynout čas.

Chlapectví popisuje obyčejné věci neobyčejným způsobem, pohrává si s pamětí a osvětluje zapomenutelné okamžiky z našich životů. Mason je vnímavý, citlivý kluk, ale žádný génius ani lumen, prostě jen chlapec, který (se) hledá a klade otázky, nad nimiž si lámal hlavu každý teenager. Co je láska, jaký je smysl života, co by měl v životě dělat, kým je, odkud pochází a kam směřuje? Z vnímavého snílka roste tak trochu fotograf, tak trochu pozér s nesnesitelným hipsterským nánosem, kterému máte občas chuť dát pár facek a ptát, jak se možné, že se z toho caparta vyrostlo "tohle"? Někdy jsou ale body od sebe až příliš vzdálené na to, aby je bylo možné spojit ve smysluplný obraz chlapectví.

A tak je vlastně zajímavější evoluce jeho rodičů. V prvé řadě čítanková proměna otce (Ethan Hawke), jenž se z nezodpovědného aljašského rebela, který čte Jona Krakauera, jezdí ve veteránovi a mlátí do kytary v amatérské kapele, mění v usedlého fotříka, který prodá i symbol svého rebelství, aby udělal to správné rozhodnutí pro svou rodinu. Nebo Masonova matka (Patricia Arquette), chytrá ženská a obětavá máma, která si opakovaně vybírá nevhodné typy mužů a motá se v depresivním kruhu špatných vztahů, i když se ze všech sil snaží, aby ochránila jako kvočna svoje milované ratolesti.

Jak už to u Linklaterových filmů bývá zvykem, hudba není jen podkresem, ale i vypravěčem a hybatelem, který z banálních okamžiků dělá nezapomenutelné chvíle. Koneckonců už otvírák filmu, kultovní balada Yellow od britských Coldplay, ukazuje, kam režisér se svým Chlapectvím směřuje. Do říše snílků, samorostů, tichých revolucionářů, kteří na to zkoušejí jít jinak než ti před nimi, aby se paradoxně z outsiderů a solitérů postupně stali tím, čím na začátku pohrdali, ikonou masového proudu, průvodcem Lonely Planet po vlastním osudu. 

Chlapectví ostatně nemá tak chytré a zábavné dialogy jako trilogie Před…, onu dospělou pronikavost a hloubku, je spíše svědectvím o dospívání. Působí přitom tak trochu jako instagramová fotka: selfie z úhlu, omšelý filtr, módní retro. Někomu tohle může připadat jako návrat do dětství a kinozážitek roku, jinému jako experimentální hromádka smetí, domácí video o životě, který je příliš obyčejný, aby si zasloužil 166 minut času z vašeho života. Něco na tom je. Ale zkuste mu i přesto dát šanci, protože právě v tom je kouzlo: Chlapectví je úplně obyčejný život v úplně neobyčejném filmu. 

Originální trailer filmu Chlapectví