Filmová adaptace literárního bestselleru o lásce dvou teenagerů nemocných rakovinou slibuje tak trošku netradiční podívanou a spoléhá na černý humor a krutě ironický pohled na věc. Podařilo se to jejímu tvůrci naplnit?
Když se v kinech objeví film o umírajících lidech, dá se očekávat, že na něj nepůjdete trávit pohodový večer ve dvou a bude se po vás zřejmě chtít, abyste se zamysleli nad tím, co má v životě cenu, a tak nějak se počítá s tím, že nebude moc veselý. Jenže adaptace populárního (a údajně velmi dobrého) literárního bestselleru
Hvězdy nám nepřály je už v synopsi charakterizována malinko jinak a tím pádem by se mohlo zdát, že nepůjde o tak úplně standardní závažnou žánrovku.
Titulní příběh je nicméně prostý. Šestnáctiletá Hazel Grace Lancaster má rakovinu štítné žlázy, která metastázuje do plic a tím pádem s sebou děvče musí nosit baťůžek s dýchacím přístrojem. To samozřejmě znamená, že na jakékoli aktivity, které jsou v jejím věku běžné, může zapomenout. Na přání rodičů dochází na setkání podpůrné skupiny pro boj s rakovinou, kde všechny "baví" svým černým humorem a brutální upřímností. Při jedné ze schůzek potká Guse Waterse, který sice nemoc již překonal, ale stálo ho to nohu. Ti dva se do sebe zakoukají a začne se mezi nimi rozvíjet vztah podobný lásce, jemuž se ale ona dost brání, protože ví, jaké následky vše bude mít.
Přiznám se bez mučení, že bez znalosti knižní předlohy a letmém přečtení synopse jsem očekával další tuctovou sladkobolnou romanci, která zapadne mezi mnoha dalšími. Netušil jsem ale, že dál od pravdy jsem už být nemohl. Režírující
Josh Boone už od začátku nastoluje překvapivě pohodovou atmosféru a nešetří vtipnými momenty a černohumornými hláškami. Ale pozor, nikdy nesklouzne k prvoplánové a laciné legraci a v pozadí pořád cítíte vážnost celé situace.
První polovina má vůbec svým laděním a nádechem hodně blízko k tzv. feel-good filmům, má svěží tempo a brilantně rozehrává vztah mezi hlavními postavami a neopomíná ani rodičovský aspekt, který ale naštěstí není úplně primární a je tu vlastně jen tak mimochodem, což je v tomto případě moc dobře.
Je ovšem logické, že s přibývajícím časem humor pomalu mizí a přednost dostávají melancholie a vážnost smrtelné nemoci. I přesto, že se nálady takto kombinují, je ústřední příběh velice silný a troufnu si říci, že chvílemi dojme i toho největšího cynika, protože s diváckými emocemi
Boone pracuje velmi dobře a nikdy se úplně nepodbízí a prakticky se nesnaží dojmout za každou cenu a neustále udržuje jakousi životní přirozenost děje.
V tom mu pomáhá excelentní obsazení, v němž září zejména titulní duo
Shailene Woodley a
Ansel Elgort. Oba jsou naprosto vynikající, civilní a okamžitě si získají veškeré sympatie, tudíž nikomu není jedno, jak to s nimi dopadne. Navíc mezi nimi funguje dokonalá chemie a potřebné jiskření. A hlavně z toho důvodu tedy citlivě natočené milostné scény, které jindy bývají zbytečné, trapné a samoúčelné, patří k absolutním vrcholům filmu. Ve vedlejších rolích se navíc objeví výborná
Laura Dern nebo tradičně podivínský a excelentní
Willem Dafoe, takže si není nač stěžovat.
Měl-li bych filmu přece jen něco vytknout, pak asi to, že někdy se na emoce opravdu tlačí až příliš, stopáž je přehnaně dlouhá (přes dvě hodiny je na romanci zkrátka dost), takže se tu vyskytují i některé hlušší pasáže, kterých je ale naštěstí minimum. Hnidopich by pak určitě neopomněl ani skutečnost, že postava spisovatele v podání zmiňovaného
Willema Dafoe je tu asi trošku navíc a zbytečná, protože její význam pro děj je de facto mizivý.
Předchozí odstavec ale nic nemění na tom, že
Hvězdy nám nepřály je jedno z dosavadních letošních největších překvapení a jde o hodně intenzivní snímek a zážitek, který v každém něco zanechá a donutí k zamyšlení se nad životními hodnotami. V neposlední řadě v plné nahotě ukáže, že rakovina je "svinstvo", a ačkoli je boj s ní ve většině případů předem prohraný, má smysl ho podstoupit, protože nikdy nevíte, koho při něm potkáte. A to rozhodně není prázdné a laciné poselství.
Český trailer filmu Hvězdy nám nepřály / The Fault in Our Stars