17. září 1965 se v New York City narodil Bryan Jay Singer. Své biologické rodiče však nepoznal, protože je adoptovaný. Jeho matkou tak je ekologická aktivistka Grace Sinden, otcem pak vysoko postavený člen jedné společnosti Norbert Dave Singer. Vychováván byl v židovské domácnosti v městečku West Windsor ve státě New Jersey. Na místní střední škole maturoval v roce 1984, poté se vydal na dva roky do Školy vizuálních umění v New Yorku, odkud posléze přešel na filmovou školu v Los Angeles.

V roce 1988 natočil svůj první film, kterým byla krátkometrážní záležitost s názvem Lion's Den. Na režii se podílel s Johnem Ottmanem, jehož potkal při práci na filmu svého kamaráda, a do hlavních rolí obsadil v podstatě své známé a přátele. Jedním z nich byl i tehdy ne moc známý herec Ethan Hawke, s nímž se znal od dětství.

O pět let později se dočkal svého celovečerního debutu. Tím se stalo drama Public Access, k němuž napsal scénář společně s kamarádem ze střední školy Christopherem McQuarriem a bývalým studentem filmové školy v Los Angeles Michaelem Feitem Douganem. John Ottman tentokráte spolupracoval jak na střihu, tak hlavně složil hudbu. Výsledek oslnil na festivalu Sundance, kde byl oceněn Velkou cenou poroty.

Už v průběhu festivalu se Bryan Singer s Christopherem McQuarriem bavili o tom, že druhý jmenovaný má dlouho v hlavě příběh o pěti kamarádech, kteří se společně potkají na policejní stanici nastoupeni jako podezřelí - odtud byl jen krůček k realizaci drsné kriminálky s názvem Obvyklí podezřelí. Asi ani jeden z nich netušil, jak osudový pro oba film bude. Chytrý a inteligentní příběh s nečekaným a šokujícím rozuzlením si získal srdce snad všech diváků a odborníků a celý Hollywood upozornil na to, že tady jsou minimálně dvě jména, která se vyplatí do budoucna sledovat.

Snímek získal několik ocenění (BAFTA, Saturn) a bodoval i na prestižních Oscarech. Ty si odnesli jednak sám Christopher McQuarrie a také do té doby prakticky neznámý Kevin Spacey ze svůj výkon ve vedlejší roli. Do první ligy se dostal též dvorní režisérův střihač a skladatel John Ottman, jež byl za svou práci oceněn BAFTou (střih) a Saturnem (hudba).

Není se co divit, že se Singer okamžitě ocitl pod drobnohledem a najednou dostával zajímavé nabídky. Jednou z nich byla i ta od studia 20th Century Fox, které chtělo, aby na filmové plátno převedl populární komiks X-Men. Jenže vzhledem k tomu, že nepřečetl ani jeden výtisk a absolutně neznal jednotlivé charaktery, výzvu odmítl a místo toho zvolil o dost komornější projekt.

Tím se stal psychologický thriller Nadaný žák z roku 1998, jenž byl adaptací stejnojmenné novely Stephena Kinga. V hlavních rolích příběhu o středoškolákovi, který ve svém sousedovi pozná skrývajícího se nacistického zločince a překvapivě ho neudá, ale nutí ho mu vyprávět o zvěrstvech, která prováděl, se objevili výteční Brad Renfro a Ian McKellen. Ačkoli už výsledek nebyl tak jednoznačně oslavován, dodnes se jedná o velmi povedenou žánrovku a zfilmovanou "kingovku".

V průběhu natáčení však došlo k nemilé epizodě, která měla na samotného režiséra negativní dopad. Ten se nikdy netajil tím, že je orientován ryze bisexuálně a nevyhýbá se tedy ani sexu s muži. Čtrnáctiletý chlapec ho obvinil z toho, že při natáčení jedné ze scén filmu, která se odehrávala v koupelně, donutil jeho a další chlapce k tomu, aby natáčeli zcela nazí. Když se k němu přidali další "oběti", rodiče tvůrce zažalovali, případ byl ale pro nedostatek důkazu odročen. Scéna se poté přetočila s dospělými herci a film mohl vzniknout včas.

Při práci na filmu se s největší pravděpodobností "dovzdělával" co se komiksů týče, neboť po dokončení Žáka se nakonec rozmyslel, přehodnotil své rozhodnutí ohledně X-Menů a podepsal smlouvu na natočení komiksového velkofilmu. Roku 2000 tak seznámil svět se svou vizí X-Menů a v době, kdy podobné adaptace rozhodně nebyly v módě a komiks byl pořád brán jako něco podřadného, dokázal, že i taková látka se dá zpracovat velkolepě a při všech efektech neopomíná silný a inteligentní příběh s přesahem.

Osudy mutantů, kteří se marně snaží usadit ve světě lidí, byly velmi úspěšné jak u kritiky, tak i u diváků. Při rozpočtu zhruba pětasedmdesáti milonů dolarů vydělaly necelých tři sta a staly se devátým komerčně nejúspěšnějším filmem roku 2000. Možná, že do příběhů tak trochu jiných lidí otiskl Singer i své vlastní zkušenosti s odlišnou sexualitou a těžkým hledáním kamarádů. Nicméně se zrodily nová režisérská hvězda, filmová sága a definitivně odstartovala vlna všemožných komiksových adaptací, která pokračuje s úspěchem dodnes.

Z počátku roku 2001 to chvíli vypadalo, že Singer natočí kriminální snímek Milujte svého zabijáka v hlavní roli s Johnnym Deppem. Jenže finanční trable odsunuly jeho realizaci a Singer projekt opustil (nakonec snímek o rok později jako svůj debut natočil George Clooney). Začal plánovat vznik nové řady seriálu Battlestar Galactica, kde už byl velmi blízko realizace pilotního dílu, jenže útoky z 11. září celý nápad pohřbily a on se musel realizovat jinde.

Určitě ale nelitoval, protože pokračování X-Menů je považováno za v mnohém přelomový komiksový film a je kriticky ještě lépe přijímáno než samotná jednička. Finančně šlo opět o trefu do černého a výsledný zisk se zastavil někde okolo čtyřset sedmi milionů dolarů. Hlavně ale film všechny fanoušky výrazně potěšil, protože je stejně chytrý a inteligentní a je jednou z mála výjimek, kdy pokračování předčí původní snímek.

Televizní práce se Singer přece jen dočkal, a to v roce 2004, kdy koncem roku na stanici FOX debutoval seriál Dr. House. Zastával úlohu výkonného producenta a sám natočil pilotní a třetí epizodu, ve dvanácté si vystřihl cameo. Asi ani on netušil, jak populární se tato série o cynickém a hláškujícím doktorovi, která se nakonec dočkala osmi řad a vysílala se osm let, stane.

Není se co divit, že 20th Century Fox chtělo, aby X-Men trilogii dokončil právě on, když ji tak úspěšně rozjel. A ačkoli to dlouho vypadalo, že tomu tak skutečně bude, nakonec k dohodě nedošlo, protože talentovaný režisér dostal vysněnou nabídku, kterou odmítnout zkrátka nemohl. Warner Bros. ho oslovili s tím, že by mohl do nového tisíciletí oživit praotce všech superhrdinů - legendárního Supermana. A ačkoli (podobně jako zpočátku u X-Men) přiznal, že nepřečetl jediný komiks, cítil se být tím pravým, kdo by mohl Clarku Kentovi vdechnout novou energii. S jeho postavou se totiž od mládí identifikoval, neboť jak Clark, tak i on byli sirotci a ve světě si připadali dost osamělí.

Superman se vrací z roku 2006 ale byl přes veškerou jeho snahu přijímán dost rozporuplně. Šlo totiž o částečný remake a částečnou poctu původnímu filmu Richarda Donnera, který Singer miluje. I proto se natěšený divák velkolepé akce nedočkal a dostal spíše snímek s perfektní retro atmosférou, pomalým tempem a množstvím dialogů. Ani kritické přijetí nebylo jednoznačné a snad jediná věc, na které se shodli všichni, byl fakt, že Kevin Spacey je vynikající Lex Luthor. Nová supermaní mise sice nepropadla, ale vydělala podstatně méně, než se čekalo a se slibovanou dvojkou to začalo vypadat bledě.

Čekání na to, zda ji bude moci zrealizovat, chtěl dle svých slov trávit návratem ke kořenům a natočit komornější film. Kamarád Christopher McQuarrie mu okamžitě představil scénář příběhu vycházející ze skutečných událostí, kdy se v průběhu druhé světové války parta německých důstojníků pod vedením Clause von Stauffenberga pokusila spáchat atentát na Adolfa Hitlera.

Singer tedy neváhal a pustil se do natáčení Valkýry. Požadavky na skromnější film se mu částečně vyplnily, neboť k dispozici dostal "pouhých" pětasedmdesát milionů dolarů (u Supermana to bylo přes dvě stě). Hlavní roli svěřil Tomu Cruiseovi, a ačkoli ten byl z celého obsazení plného zajímavých jmen nejméně výrazný, jednalo se o jednoznačný úspěch a zpopularizování málo známé kapitoly moderní historie.

Po splnění produkčních a propagačních povinností se do hry znovu vrátilo pokračování Supermana, které se mělo začít natáčet v březnu 2008. Dokonce už byl hotov i scénář, v němž údajně bylo mnohem víc akce, nepřítel z vesmíru a měl prý být takovým supermaním "Khanovým hněvem". Jenže produkce filmu byla zastavena a posléze zrušena.

To Singerovi poměrně narušilo plány a na celých pět let se odmlčel. Je pravdou, že v roce 2012 tedy přišel s pilotním dílem plánovaného seriálu Mockingbird Lane, jenž měl být jakousi parodií na slavnou Addamsovu rodinu - vzhledem k hodně rozporuplnému přijetí, ale nakonec z jeho realizace sešlo a tvůrce se tak mohl naplno věnovat novému projektu.

Tím se stala dobrodružná fantasy Jack a obři vycházející z v zámoří populární pohádky o Jackovi a fazoli. Jenže výsledek se místy měnil v přehlídku digitálních efektů, příběh také nedával moc smysl a ani obsazení Nicholase Houlta do titulní role se neukázalo být nejšťastnější volbou, takže komerční zisky nebyly extra velké a také kritická obec ho nijak nešetřila. Možná, že chvilku zalitoval, že přece jen nenatočil X-Men: První třídu, který odmítl právě kvůli Jackovi a zastal jen funkci producenta.

K sérii se ale vrátil v aktuálním X-Men: Budoucí minulost, na nějž se sype chvála ze všech stran a jen těžko lze pochybovat o tom, že by se dostavil finanční neúspěch. Dá se tak říci, že vlastně opsal takový kruh, který se prozatím zavírá tam, kde se kdysi rozevřel. A uhýbat se z něj zřejmě nijak ostře nebude, protože X-Men: Apocalypse naplánovaný na rok 2016 bude točit opět on. Uvidíme, zda se mu i počtvrté podaří předvést výtečnou mutantí komiksovku.