JÁ, GODZILLA
Málokdy je člověk ve filmu tak bezcenný... a málokdy jsou monstra tak velkým středobodem. Godžira neuspokojí nejmladší generace, jelikož postrádá hyperaktivní a přímočarý drajv moderních blockbusterů. Stejně tak patrně neuspokojí většinového diváka, protože není prototypem snadno stravitelného díla a ráda zachází s žánrovými hračkami nekonvenčně, o ústupcích japonským klasikám nemluvě. Kritika bude brblat nad přemírou klišé, absencí hmatatelnější hloubky a ratingem, velícímu k umírněnosti a efektnosti. A samozřejmě budou brblat všichni ti, pro něž je to jen "další film s blbou obludou". Navzdory tomu všemu ale...
... je Godžira boží. Opravdu. A je strašlivě snadné ji milovat.
Může za to právě její atypický přístup k člověku, jímž pohrdá v řadě první (postavičky se jen mihotají v sutinách pod stometrovými příšerami), druhé (hlubšího rozvinutí se nedočká ani to jediné jednoduché poselství, jež film nabízí) i třetí (charaktery, dialogy, logika uvažování postav, přehršel náhod – vše je buď podružné, nebo zcela irelevantní). Lidstvo představuje pouhý příběhový tmel, malichernou položku a konsternovaného pozorovatele, jenž by si měl více hledět hry na vlastním hřišti (rodina) než se opájet věčnou chimérou, že má kolos všeho existujícího ve svých rukou. Godžira s tímhle vědomím funguje jako celek skvěle. Je kompaktní, živelná a fascinována pouze sama sebou (ač se na plátně téměř nevyskytuje!), takže ani divák ji obvykle neuvidí jinak než z perspektivy bezmocně přihlížejícího. Když přijde čas na bombastické finále, stejně se ztrácí ve tmě a prachu, případně se vší lhostejností mizí zpátky v oceánu, z něhož přišla, aniž by ohromenému a ochromenému lidstvu dovolila byť jen nahlédnout do svého nitra. Parafráze s naší bezmocí proti vůli přírody je zjevná a přestože je zobrazená hrozba totálně absurdní, rozhodně si nemyslím, že by někoho mohla pohoršovat/nudit/rozesmívat.
Z výše zmíněného logicky vyplývá, že na druhé koleji jsou také samotní herci, z nichž stojí za zmínku snad jen Bryan Cranston a Ken Watanabe. Po trikové stránce film malinko zaostává za loňským konkurentem Pacific Rim - především ve všech scénách, kde nějakým způsobem figuruje voda, je vidět, že CGI trikaři ještě neumí všechno duplikovat úplně přesvědčivě. Monstra jsou naproti tomu animována úžasně a všechny estetické momentky, v jejichž pozadí se rýsují kontury gigantických tvorů, jsou stejně fascinující, jako supradrtivé finální střetnutí. Tady není o čem přemýšlet a opět se potvrzuje, že Godžira byla s mílovým náskokem na prvním místě. Zklamáním je tak pouze 3D – postprodukční třetí rozměr obvykle za moc nestojí a nic se na tom nemění ani tady. Velké plátno IMAXu sice udělalo svoje, nicméně spíše než plastického obrazu se divák dočká sotva postřehnutelného vystřihovánkového diorámatu.
Gareth Edwards je mimochodem přiznaným fanouškem Stevena Spielberga - helikoptérový úvod filmu, dobrodružný nádech, otálení s ukazováním hlavních atrakcí a fascinace prehistorickými monstry, kráčejícími ve stopách přírodních zákonitostí, ostatně připomínají třeba Jurský park.
A šťastná tečka na konec: velkorysé tržby v prvních dnech dávají Godžire příslib úspěchu, který si se svým "Spielberg-light" přístupem, nekonvenční zážitkovostí a obdivem k titulnímu monstru rozhodně zaslouží.
Pavel Pinker: 9/10AMBICIÓZNÍ NUDA
Další důkaz toho, že některá témata prostě Hollywood nedovede zpracovat adekvátně a měl by je nechat spát. Edwards stvořil jednu velkou nudu, která ubíjí svou hloupostí, ambicemi a absencí vtipu a hlášek, o něž si film mnohdy přímo říká. Většina akce se děje mimo záběr, případně je ve tmě, takže z ní stejně není nic vidět. Titulní Godzilla se tu objeví dost pozdě a je tu hodně málo, takže o její hlavní úloze bych nebýt názvu filmu dost pochyboval, navíc tu není vysvětleno, proč se vlastně lidem cíleně vyhýbá a pomáhá jim.
O lidských hrdinech nemá smysl se příliš bavit, protože ti tu jsou totálně zbyteční - postrádají jakoukoli motivaci a nemají prostor v podstatě na nic a divák si tak nejspíš nejvíc zapamatuje Kena Watanabeho, který stále vyvaluje oči a pronáší rádoby hrůzná sdělení, a Bryana Cranstona, jenž zase jako jediný podává nějaký herecký výkon. Jinak tu opravdu není skoro nic, co by stálo za výraznější zmínku. O nějakém napětí nemůže být ani řeč, triky bych možná čekal propracovanější, monstra děsivější a celkově by to mělo mít asi větší grády a náboj. Oceňuji ale pár originálních kamerových záběrů a snahu o jakousi oldschoolovost, která ale tak úplně nevyšla.
Vratislav Šálek: 5/10JINOU PŘÍŠERU PROSÍM
Obřích příšer bořících města není v kinech nikdy dost a tahle je přeci ta nejslavnější, proč ji tedy raději v kině minout? Zatím nejznámější i divácky nejvstřícnější Godzilla od Emmericha nemusí mít vůbec strach z nové větší konkurence. Další remake japonské klasiky, jak už je v poslední době zvykem, sází hlavně na reálnost a v druhém případě netradičně na postavy. Megamonstrum je spíše pozadím lidských příběhů, konec konců i takhle občas blockbustery fungují a baví, jenže to by vám hlavní hrdinové nesměli být ukradení ve všech ohledech, takže dramatické momenty pouze nutí koukat na hodinky, kdy už přijde ta pořádná řežba.
Obecně se dost trikové scény skrblí, obří ještěrky sice při soubojích jedna druhou nešetří, bohužel z pohledu diváka vidíme pouze jejich epický nástup a zbytek zápasu už jen v několika záběrech v televizi. Samotná hutná atmosféra, která provází většinovou část stopáže, alespoň řádně připraví půdu pro slibovaný epický závěr. Ale ten už nezvládne vykompenzovat jemu předcházející průměrnost, jelikož sám o sobě nabídne „pouze“ technickou bezchybnost či úctu k japonskému originálu, jenže žádnou originalitu nebo výjimečnost.
Režisér Gareth Edwards natočil, co přesně chtěl, producenti ani studio mu do toho nejspíš skoro "nekecali", což s ohledem na rozpočet klobouk dolů. Vznikla z toho zajímavá a netradiční popcornovka, jež uspokojí velmi malou část publika.Roman Kotvald: 5/10 Vzhledem ke včerejší obsáhlé protirecenzi jsou v našem "makru" tentokráte jen tři příspěvky.
