Jak to všechno začalo? Pomineme-li takové kousky jako italské Poslední dnové Pompejí ještě z éry němého filmu (a jeho četné další verze včetně té nejnovější od P.W. Andersona), které mapují události výbuchu Vesuvu v roce 79 našeho letopočtu nebo občasné ojedinělé pokusy jako například Titanic z roku 1953 od Jeana Negulesca, pak se katastrofický žánr jako takový vyvinul až na počátku sedmdesátých let. Celé to vlastně nastartovalo Letiště, v němž se ustanovila pravidla nově definovaného katastrofického žánru. Pak už jen zbývalo zkoušet různé variace. Ze vzduchu se tvůrci brzy přesunuli na moře v Dobrodružství Poseidonu a také na zem v Zemětřesení. K těmto klasickým představitelům a průkopníkům žánru se řadí i Skleněné peklo, jehož hlavním hybatelem byl oheň vypuknuvší ve výškové budově.

V San Franciscu stojí nejvyšší mrakodrap světa, který má sto třicet osm podlaží a tyčí se do výše 550 metrů. Jeho architektem je Doug Roberts (Paul Newman) a vlastníkem James Duncan (William Holden). Ten sezve do mrakodrapu elitu města, včetně senátora Parkera (Robert Vaughn), starosty Ramseye (Jack Collins) a další téměř tři stovky hostů, které uvede do jednoho z nejvyšších pater budovy na opulentní párty. Mezitím menší elektrický zkrat způsobí vznícení a neodhalený oheň se začne rozrůstat v jedenaosmdesátém patře budovy.

Bezpečnostní kamery posléze zachytí kouř a je proto přivolán sbor hasičů San Francisca, kterému velí Michael O´Halloran (Steve McQueen). I přes snahu Duncana a jeho zetě Simmonse (Richard Chamberlain) celou věc ututlat (i to, že šetřili na bezpečnostních opatřeních), se začne oheň nekontrolovatelně šířit směrem k účastníkům večírku a začíná boj s časem a především boj o záchranu životů hostů a požárníků, kteří v mrakodrapu svádí nerovný souboj s ohnivým živlem.

Snímek je natočen podle dvou románových předloh, The Tower a Glass Inferno. Originální název filmu The Towering Inferno je vlastně složeninou převzatou z názvů obou knih. Kromě spojení v názvu tu najdeme dvojici velkých hollywoodských studií (20th Century Fox a Warner Bros, mimochodem vůbec první společný podnik dvou velkých studií), která Skleněné peklo produkovala, dvojici režisérů v titulcích – John Guillermin je uveden jako hlavní režisér a Irwin Allen je uveden jako producent a režisér akčních sekvencí - a konečně i dvojici hlavních hereckých hvězd, Paul Newmana a Steve McQueena. Vedle nich se tu objevuje celá řada poměrně zvučných jmen (a hereckých legend) té doby jako William Holden, Faye Dunaway, Fred Astaire, Richard Chamberlain, Robert Vaughn a v hereckém debutu O. J. Simpson v roli šéfa ochranky mrakodrapu. 

Velkoryse pojatý a ambiciózně koncipovaný projekt nabízí vedle hvězdného castingu v každé podstatné složce filmu osvědčeného profesionála. Producent Irwin Allen se již před dvěma lety zasadil o vznik Dobrodružství Poseidonu, z něhož se ve Skleněném pekle objevuje i řada herců v menších rolích. Hudbu složil John Williams a za kamerou stál Fred J. Koenekamp, který si vysloužil oscarovou nominaci za válečný velkofilm Patton a rovněž i za tento film, za který cenu získal. Skleněné peklo je prototypem nákladného katastrofického velkofilmu, který se může pyšnit přívlastkem "áčkový". Je pro něj samozřejmostí vysoká technická úroveň a profesionalita, příznačná pro hollywoodské projekty velkých studií. 

Skleněné peklo, jež je "s vděčností věnováno hasičům celého světa", s patřičnou dávkou hrdinného patosu oslavujícího statečnou a obětavou práci požárníků splnilo vrchovatě ambice do něj vložené. Kromě tří Oscarů (kamera, střih a originální píseň) si vysloužil nominaci i v hlavní kategorii nejlepší film (zvítězil Kmotr 2) a především naplnil pokladny kin a stal se nejvýdělečnějším americkým titulem (s tržbami 116 milionů dolarů, oproti necelým 24 milionům ze zámoří) roku 1974. Šlo tedy o jednoznačný úspěch na všech frontách. 

Filmu také patří prvenství v nastartování vlny snímků s tematikou lidí uvězněných ve výškové budově a nemuselo jít jen o běsnící oheň, který držel lidi v šachu. Vzpomeňte na Bruce Willise uvězněného o čtrnáct let později v jiném mrakodrapu v klasickém akčním thrilleru Smrtonosná past anebo na mnohem děsivější, protože reálné, teroristické útoky z jedenáctého září. Na konci Skleněného pekla pronesená prorocká věta z úst McQueenovy postavy požárníka, kde předpovídá podobnou katastrofu, při které nezahynou jen stovky, ale tisíce lidí v takovýchto ohnivých pastích, se bohužel naplnila již mnohokrát a nejkřiklavěji právě při teroristických útocích v New Yorku. 

Pokud lze Skleněnému peklu něco vytknout, tak jde v zásadě jen o maličkosti, které můžeme označit jako "vady na kráse". Přeci jen se zde projevil zub času. Jeho působivost sráží právě možná až přemíra hrdinského patosu a také deklamativnost některých pronášených, i když třeba pravdivých poselství a vizí. Nelze si také nevšimnout velké schematičnosti postav, které jsou prostě ploché a příliš šablonovitě černobílé.

Rovněž závěrečné uhašení požárů působí až příliš jednoduše a tím pádem nepřesvědčivě. I z pohledu věcí neznalého laika mi přijde podivné, že celý běsnící živel zneškodní jedno velké spláchnutí (většina vody se přitom musila vylít z rozbitých oken) a rovněž mi není jasné, jak mohl oheň postupovat i v železobetonových útrobách schodiště, kde podle mě není nic, co by hořelo nebo mělo hořet. Na vlastní kůži se ale o pravdivosti, či nepravdivosti mých domněnek přesvědčit opravdu nemusím.

Skleněné peklo mělo být především varováním před podobnými katastrofami do budoucna a přitom velkým hollywoodským trhákem a prototypem katastrofického žánru a tyto role splnilo měrou vrchovatou.

Originální trailer filmu Skleněné peklo