Život Iana Fleminga, duchovního otce agenta s povolením zabíjet, rozhodně nebyl o moc nudnější než příběh známé „nula-nula-sedmičky“. Jestli je podobně akčně nabitá i minisérie z dílny BBC, si přečtěte v naší recenzi.
Rok 1952. Ian Fleming v podání
Dominica Coopera je právě na svatební cestě se svou novopečenou manželkou. A co víc – ve volných chvílích pracuje na své prvotině známé jako Casino Royale. Na otázku své kritické manželky, zda je postava agenta s oblibou vodky a stejným golfovým hendikepem někdo, kým by její choť chtěl být, odpoví spisovatel jednoduše: „ne tak uplně.“
Obdobná verze všetečné otázky se dá aplikovat i na celou minisérii ze stáje americké stanice BBC. Kým je seriálový
Fleming? Úvodní obraz každého dílu skromně připomíná autorův vlastní výrok:
„Vše, o čem píši, se zakládá na pravdě.“ Čtyřdílná série pak mapuje jeden z nejzajímavějších úseků Flemingova života, kdy za války sloužil jako pobočník šéfa tajné služby britského námořnictva.
Ještě předtím byl ale typickým floutkem ze zámožné rodiny, u jehož dveří si sličné Britky nestačily podávat kliku. Černou ovci rodiny, kterou svými dovednostmi převyšoval již tenkrát publikující bratr Peter (
Rupert Evans), si ale na popud agilní matky rodu vyhlédla tajná služba. Ta měla pro snílka s bohatou fantazií, plynou němčinou a problémem s autoritami zcela jiné plány než vysedávání po barech a svádění každé sukně v dosahu nezvedeného zbohatlíka.
Práce u tajné služby je hlavním spojením mezi Flemingem a nejslavnějším smyšleným agentem britského impéria. Na fanoušky tak čeká nejeden odkaz týkající se ságy o britském špionovi. Spojitost mohou hledat v replikách nebo filmových postavách, jakou je kupříkladu slečna Moneypenny, která v případě televizního
Fleminga dostala tvář poručice Monday. Úsměvným pojítkem je třeba i neúspěšný pokus mladého Fleminga objednat si jeden extrémně zprofanovaný drink. Podobné scénky připomínají jedno: Fleming mohl být Bondem, ale rozhodně jím nebyl.
Reálný Fleming měl na triku nejeden vroubek. Většině se série snažila vyhnout. Třeba tomu, že autor byl na rozdíl od charismatického Bonda opravdu komplikovanou osobností. Naznačen je jen jeho zvláštní vztah k ženám, který ztělesňuje hlavně romantická linka s jeho pozdější manželkou Ann Charteris. Vdaná žena, jejíž manžel byl povolán do války, si volný čas krátila nejen otevřeným vztahem s milencem, ale i laškováním se svobodným Flemingem. Typickou femme fatale si zahrála
Lara Pulver, kterou si můžete pamatovat jako ženu všech žen ze seriálového
Sherlocka. Ta si kromě aury osudovosti do série přenesla i podobné volnočasové záliby jako Irene Adler. Sadomasochistický vztah se má stát jakýmsi kořením celé série, děj naopak značně brzdí a vinou ploše psaných dialogů se stává jeho největší slabinou.
Po vizuální stránce je ale
Fleming televizním skvostem. Bohaté interiéry, dobové kostýmy a na televizi poměrně štědrý vizuál jen dokreslují nádech prvních filmových Bondů a zároveň Británie přelomu minulého století. Klobouk dolů i za tu trochu akce, která se televizní stanici podařila do série propašovat. Jediným mínusem je zas a znova scénář, konkrétně dialogy, které svou přehnanou dramatičností a obsahovou prázdnotou jednoduše skřípou v uších. Velkou službu nedělají ani hlavnímu představiteli, který občas zápasí se snahou rovnat se svému knižnímu hrdinovi a zároveň si vybudovat vlastní charisma.
Fleming mohl být Bondem. Zábavný společník s nabitým životopisem má co říct, i když mu po prvních dílech začne trochu docházet dech. Minisérie se ve finále neloučí s žádným velkým práskem, ale rozmělňuje se mezi akční podívanou a komplikovaný milostný život literárního velikána. Pořád patří ale mezi něco, čemu by se fanoušci Jamese Bonda a dobových seriálů obecně rozhodně neměli vyhýbat. K větší zapamatovatelnosti tomu přece jen něco chybí. Ani ne tak Bond jako spíš Fleming.
Originální trailer k seriálu Fleming