Snímek režíroval Noah Baumbach, který v roce 2005 ve spolupráci s Wesem Cravenem napsal scénář k filmu Sépie a velryba, za nějž získal dvě ocenění na festivalu Sundance a jednu oscarovou nominaci. O čtyři roky později s mistrem slasheru opět navázal spolupráci kvůli scénáři k adaptaci knihy Roalda Dahla Fantastický pan Lišák. Jeho komediální drama Greenberg z roku 2010 bylo nominováno na berlínského Zlatého medvěda. Na scénáři k Frances Ha s Baumbachem spolupracovala i představitelka hlavní role Greta Gerwig.Sophie (Mickey Sumner, dcera zpěváka Stinga) a Frances (Greta Gerwig) jsou kamarádky. Vlastně byly. Sophie se odstěhovala ze společného bytu a ponechala Frances napospas vlastnímu životu, dospělosti a zodpovědnosti. Černobílá koláž obrázků ze života nedospělé dospělé Frances ubíhá zprvu rozpustile a svižně, záhy však nabere vážnější tempo a ladění. Jedno zklamání se kupí na druhé, ať už jde o konstantní rozčarování z nedosažení vysněné pozice v tanečním souboru, o "zradu", které se vůči Frances dopustila Sophie, nebo o opakované tvrdé srážky s realitou a se vším, co k dospělému životu patří - včetně hrozících nebo počínajících existenčních problémů.
Příběh se odehrává zčásti v New Yorku, na který je sympaticky nahlíženo téměř allenovskou optikou - okouzlující hlavní hrdinka vám spolehlivě vykouzlí na tváři úsměv. Greta Gerwig ztvárnila Frances naprosto bravurně a plasticky; není jen věčně zasněnou, jednoduchou panenkou - pod její odzbroující naivitou (bez)nadějně raší předzvěst oné definitivní dospělosti, tak typická pro řadu mladých lidí mezi dvacítkou a třicítkou. Ani v jednu chvíli nezačne být otravná či nudná, nepřehrává, nepůsobí dojmem strnulosti či nepřirozenosti. Její ustavičné bloudění různými částmi New Yorku i jiných měst včetně Paříže - kam se vydala navzdory finanční situaci - výtečně reflektuje Francesinu "ztracenost", částečnou beznaděj, tápání a bloudění od jednoho nového známého k jinému, její neschopnost snášet samotu, neochotu vydržet na jednom místě a zároveň touhu po konečném ukotvení. Nízký rozpočet se na kvalitě filmu nikterak nepodepsal. Kamera Sama Levyho je příjemně střízlivá a sympaticky "allenovská", střih je nerušivý a vysoce profesionální, snímek působí velmi komplexním dojmem. Jeho nedílnou součástí je i hudba - dynamická i komorní, výrazná a zároveň nevtíravá.
Frances Ha má sice do nové klasiky zatraceně daleko, přesto jej však vaší pozornosti vřele doporučujeme - v zimních dnech zahřeje se spolehlivostí svařáku.
