Nemá cenu vyprávět o postavách a místech, jejichž jména všichni notoricky znají i přesto, že Pána prstenů či Hobita neviděli (Gandalf chápavě kýve hlavou a bručí cosi o jiných cestách, jimiž se musíme ubírat). Stejně tak je těžké z nepřeberného množství slov vybrat ta správná a později nelitovat, že se na mnohá jiná nedostala. Následující abeceda je sestavena tak, aby divákům, kteří Tolkienovo univerzum zase tak dobře neznají, ujasnila pozadí a souvislosti příběhu, pohnutky postav a dávné události, o kterých se občas mluví, ale příliš se o nich nedozvíme. Také si trochu připomeneme místopis a historii. Vzhledem k povaze článku se nevyhneme několika spoilerům - snad nám to odpustíte. Závěrem téhle předmluvy bych rád dodal, že všechny články, abecedy, slovníky a jiné publicistické vylomeniny nejlépe nahradí samotné Tolkienovy knihy, jejichž kouzlo ani po mnoha desetiletích neumírá. A teď...

A - Arda
Arda představuje veškerý svět, v němž se odehrávají příběhy Hobita a Pána prstenů. Tvoří ji de facto dva kontinenty: na východě leží důvěrně známá Středozem, na západě se rozkládá Aman. Ani ten však není divákovi zcela neznámý; součástí Amanu je totiž Valinor, neboli Země neumírajících, kam se na přelomu Třetího a Čtvrtého věku odebrala drtivá většina elfů. Na konci trilogie Pána prstenů tam odplouvá rovněž Frodo s Bilbem. Mezi oběma kontinenty se nachází ostrov Númenor, nicméně tomu se budeme věnovat níže, stejně tak vzniku Ardy.

B - Balrogové
Každý svět má svůj nástroj hrůzy, každý svět má své pekelné přisluhovače. Balrogové byli démoni ohně a stínu, jež se silou vyrovnávali drakům a sloužili temnému pánovi Morgothovi. Málokdo se jim mohl postavit v otevřeném boji. Po Morgothově porážce někteří z nich uprchli a schovávali se v zemských hlubinách. Na jednoho z nich narazili trpaslíci v Morii - přesně na toho, jemuž poté na můstku vzdoruje Gandalf v pamětihodné scéně z prvního Pána prstenů. Balrogové byli původně Maiar (k nim se dostaneme), avšak ještě před stvořením Ardy podlehli Morgothově vábení. Jejich vůdcem byl démonický Gothmog (neplést se stejnojmenným vojevůdcem skřetů z Bitvy na Pelennorských polích).

C - Cesta
Prostě cesta. Dobrodružství za člověkem do obýváku nepřijde (pokud tedy nemáte slušné domácí kino), za hobitem tuplem ne. Tolkien vsadil na kontrast mezi světem, v němž se neustále odehrávají velké události a bezstarostnou pohodou hobitů, jimž je nejlépe ve vlastních norách u masivního a častého žvance. O cestě pojednávají dva nejznámější příběhy slavného spisovatele a v obou případech se na ni vydává hobit - nejprve Bilbo, později Frodo. Nejsou ovšem jedinými poutníky. S nimi, za nimi, vedle nich či proti nim cestuje celá řádka dalších postav různých ras i poslání. Sledovat Tolkienovské filmy zkrátka znamená stát se účastníkem dobrodružných výprav.

Č - Čaroděj
Istari, alias čarodějové, ve skutečnosti nebyli lidé, nýbrž do lidské podoby odění Maiar. Slovo Maiar označuje duchovní bytosti, které pomáhali Valar (viz písmeno V) utvářet existující svět, avšak měli o něco menší moc. Čarodějů mezi nimi bylo celkem pět. O Alatarovi a Pallandovi, alias modrých čarodějích, toho mnoho nevíme, další tři však z filmů známe dobře. Saruman Bílý byl hlavou řádu Istari, známý pro své podmanivé vystupování a rozsáhlé znalosti na poli různých věd i magie. Gandalf Šedý přišel do Středozemě jako poslední a víc než k moci inklinoval ke všemu pozitivnímu; když po souboji s Balrogem zemřel, byl vzkříšen jako Gandalf Bílý, Sarumanův nástupce. Posledním z čarodějů je Radagast Hnědý, pomateně působící mužík s láskou k přírodě, jehož přítomnost si vyžádala sama Yavanna, jedna z Valar.

D - Druhý věk
Začal logicky po konci Prvního věku, jenž patřil elfům a končil porážkou Morgotha. Došlo v něm k potopení Númenoru a tím pádem k příchodu Dúnadanú do Středozemě, avšak ze zničeného ostrova uprchl rovněž Sauron. Ukovány byly Prsteny moci. Nejdůležitějším bodem Druhého věku je rozhodně spojenectví elfů a lidí, které vzniklo v důsledku sílící Sauronovy moci a vyvrcholilo Válkou posledního spojenectví. V Bitvě na Dagorladu došlo k obléhání Barad-dûr (Sauronova věž, dobře známa z Pána prstenů), Isildur nakonec dokázal zlomeným Narsilem, mečem svého padlého otce, useknout Sauronovi prst s Jedním prstenem, temný pán byl poražen a Druhý věk skončil. Bitva na Dagorladu je k vidění v úvodu Společenstva prstenu. 

E - Elfové
Sličný lid, alias Ilúvatarovi prvorození. Elfové jsou za běžných okolnotí nesmrtelní a jsou považováni za nejkrásnější a nejmoudřejší rasu celé Ardy, v boji jsou téměř neporazitelní. Největší moc měli v Prvním věku. V Pánovi prstenů máme nejčastěji na očích Legolase, jenž je synem krále Lesních elfů, Thranduila (jejich vztahem se více zaobírá filmová verze Hobita). Významnou postavou je „čarodějka“ Galadriel, elfská královna, jejíž krev sahá hluboko ke kořenům Noldor, nejvznešenějšího elfského národa vůbec.

F - Fikce
Respektive fikce ve fikci. Mezi knižními předlohami a filmy se navzdory snahám o věrnou adaptaci rozdíly najdou. Filmový Pán prstenů například přišel o charakteristickou postavu Toma Bombadila, jenž v prstenovské trilogii několikrát pomůže hobitům. Eomér zase ve Dvou věžích není vyhnán a nevrací se spolu s Gandalfem, nýbrž bojuje po boku Aragorna a Theodéna v Helmově žlebu; role Theodéna s Eoméremem byly pozměněny rovněž při bitvě u Minas Tirith. Knižní Aragorn byl proti filmovému neotřesitelnější, nikdy nebyl zraněn a jeho románku s Arwen je věnován menší prostor. V Hobitovi pro změnu vůbec nevystupoval Legolas, byl dosazen filmaři z důvodů větší provázaností s dříve natočenou trilogií Pána prstenů. Postava elfky Tauriel je filmaři smyšlena kompletně. Odlišností by se našlo více, koneckonců i ony mohou býti impulsem k četbě původních knih. Nutno ovšem podotknout, že filmový Pán prstenů některé odchylky smazal ve svých prodloužených verzích.

G - Gondor
Gondor je jižním královstvím lidí ve Středozemi, jež spolu se severním Arnorem založili Dúnadani po zkáze Númenoru. Ve spojenectví s Rohanem sehrál velkou roli ve válkách o prsten, ačkoliv ve svém tehdejším úpadku zapomínal kontrolovat situaci v Mordoru. V Bitvě na Pelennorských polích u Minas Tirith (koncem Třetího věku hlavní město Gondoru) zde však byly Sauronovy armády navzdory rozsáhlým ztrátám odraženy. Když Sauron padl, usedl na trůn Aragorn a nastal Čtvrtý věk, věk lidí. Obnoven byl rovněž dávno zaniklý Arnor, nacházející se na severozápadě Středozemě.

I - Isildur
Isildurův nejznámější čin je nasnadě - ano, připravil Saurona o Jeden prsten, což byla pro temného pána rána do vazu. Vzápětí však Isildur projevil typickou lidskou slabost, když prsten odmítl zničit v útrobách Hory osudu a raději si ho ponechal. Když poté jeho družinu na Kosatcových polích přepadli skřeti, snažil se uplavat v řece; prsten mu však sklouzl, na dlouhá léta se ztratil a jeho současný nositel byl zabit skřetími šípy. Prsten tak získal přezdívku Isildurova zhouba. Isildur byl původem z Númenoru (viz písmeno N), z nějž po jeho zkáze uprchl se svým bratrem Anárionem a otcem Elendilem, prvním králem Gondoru a Arnoru. Královská linie byla po smrti zmíněné trojice přerušena; obnovil ji na konci Třetího věku Aragorn, ztracený Isildurův dědic.

J - Jeden prsten
„Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže, v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.“ V Hobitovi užitečný, avšak na první pohled jinak bezvýznamný kouzelný prsten, darující svému nositeli neviditelnost, se v průběhu času ukáže býti Jedním prstenem, Sauronovým strašlivým nástrojem moci. Prstenů bylo celkem dvacet, přičemž vládnoucí Jeden ukul Sauron jako poslední v ohni Hory osudu a měl moc ovládnout všechny ostatní. Svému nositeli jako vedlejší účinek propůjčoval neobyčejnou dlouhověkost (Glum byl stár přes pět set let), rovněž však devastoval jeho mysl. Velkou odolnost proti jeho působení prokazovali hobiti - proto se jako nejspolehlivější nositelé prstenovského břemena osvědčili Bilbo s Frodem, ač to nebylo bez následků.

K - Kraj
Kraj je země, jíž obývají hobiti. Leží na severozápadě Středozemě a jeho hlavním městem je Velká kopanina. Nachází se tu samozřejmě také Hobitín. Ve filmovém zpracování zůstane Kraj po celou dobu netknutý a až utopisticky nádherný, v Tolkienových knihách ho však po svrhnutí Saurona zdevastuje Saruman. Stopku mu vystaví vzbouření hobiti s Pipinem a Smíškem v čele. Kdo by to byl čekal...

L - Lidé
Lidé tvoří jednu z ras Středozemě a představovali de facto ošizenou verzi elfů - byli slabší, méně zruční, ošklivější a snadněji podléhali vnějším vlivům. Důkazem lidské slabosti byly prsteny moci; lidé jich dostali devět, podlehli Sauronově zlovůli a stali se z nich hrůzní Nazgûlové. Koncem třetího věku, kdy ostatní rasy ze Středozemě pomalu mizely, nastal lidský rozmach, který byl završen vítězstvím Rohanských a Gondorských vojsk ve válkách o prsten. Má se za to, že odrůdou lidí jsou také hobiti, nicméně podrobnosti ohledně jejich původu nejsou známy. Hobiti totiž tak trochu... nikdy nikoho nezajímali.

M - Mordor
Černá země, horami obklopená domovina temného pána Saurona. Na jejím severozápadě se za Černou branou nachází Udûn (pozor, není totéž, co Utumno), kaldera, v níž se shromažďovala vojska před výpadem proti nepříteli; v hloubi Mordoru se rozléhá pláň Gorgoroth a najdeme tu jak Sauronovu věž Barad-dûr, tak i Horu osudu, k níž putuje Frodo v Pánovi prstenů. Přes všechno arcizlo, jímž Mordor dýchá, se nic nemění na tom, že tu Sauron dostal výprask hned dvakrát. Bitvami pokřtěná pláň Dagorlad se nachází severozápadním směrem, přímo před Černou branou.

N - Númenor
Númenor byl ostrov, nacházející se mezi Amanem a Středozemí. Ve Druhém věku ho Valar za věrnost v bojích proti Morgothovi věnovali lidem, jimž navíc prodloužili život - vznikla tak populace Dúnadanů, dlouhověkého lidu. Zkázou se jim stal Sauron, který tu byl původně vězněn, avšak postupně získával moc a nakonec přinutil Dúnadany zaútočit na Valinor. Následkem všeho konání byl jediný moment v historii celé Ardy, kdy do hry zasáhl Eru Ilúvatar (jakási Tolkienovská obdoba nejvyššího boha a stvořitele), jenž smetl Númenorské námořnictvo a potopil celý ostrov (ten tak bývá často přirovnáván k bájné Atlantidě). Přeživší Dúnadani s Elendilem a jeho syny Isildurem a Anárionem v čele se usadili ve Středozemi, kde založili Gondor s Arnorem. Svou dlouhověkost však Dúnadani ztráceli, čím více se mísili s obyčejným lidem. Arnor nakonec doplatil na boje s čarodějnou říší Angmar, vedenou Pánem nazgûlů. Poslední přeživší Dúnadani byli známi jako Hraničáři, kteří mimoděk strážili bezpečnost Kraje. Jedním z nich byl nám dobře známý Aragorn.

O - Orli
V dosavadních filmech se Gandalf už několikrát dočkal pomoci od obřích orlů (pomohli mu mj. dostat se pryč z vrcholku věže Orthanku, kde ho uvěznil Saruman, bojovali také ve finální bitvě o Prsten). Na jejich přílet ho vždy upozorní bílá můra. Gandalf kdysi zachránil Gwaihira (vůdce orlů) poté, co ho zasáhl otrávený šíp. Gigantičtí opeřenci mu na oplátku zachránili život již několikrát.

Q - Quenijština
Quenya je jazykem vznešených elfů a je jazykem velmi starým. Ve třetím věku se stále používala v těch místech Středozemě, kde žili elfové, znali ji však rovněž dúnadani, jelikož byla v omezené míře užívána také na Númenoru. Ve Středozemi je známější jiný, i když spřízněný elfský jazyk - Sindarština.

R - Rhovanion
Rhovanion = Divočina. Nachází se tu Temný hvozd včetně dočasného Sauronova příbytku, pevnosti Dol Guldur. Na severovýchodě Rhovanionu se tyčí Osamělá hora, alfa i omega trpasličího putování v Hobitovi. Napříč věky v této oblasti žili elfové, enti, lidé (mimojiné předkové Rohirů, obyvatel Rohanu) a dokonce i hobiti, které strach z Dol Guldur a Angmaru vyháněl dál na západ, dokud nenašli svůj Kraj.

Ř -  Řeky
Řeky hrají v tolkienovských příbězích nemalou roli. Pokud pomineme řádění v sudech v aktuálním druhém Hobitovi, vzpomeňme třeba na řeku Želíz, jejíž vodu Enti použili ke zničení Sarumanových válečných dílen v Železném pasu. Společenstvo prstenu se při svých dobrodružstvích plaví po největší řece Středozemě, Anduině. Bouřná řeka alias Bruina je tou masou vody, jež při útěku před Nazgûly zachrání Arwen s Frodem. Hobiti při svém stěhování na západ od Anduiny přecházeli Branduinu.

Š - Šedé přístavy
Šedé přístavy sloužily jako centrální námořní uzel Středozemě, odkud se odplouvalo do Země neumírajících. Nahlédnout do nich můžeme v závěru Návratu krále. Tvořily hlavní město Lindonu, království nejmocnějšího národa elfů, takzvaných Noldor. Přes Šedé přístavy putovala kdysi do Středozemě pětice čarodějů; na konci třetího věku odsud pro změnu odpluli poslední elfové.

T - Třetí věk
Ve Třetím věku se odehrávají příběhy Hobita a Pána prstenů (s jehož dějem končí zároveň tento věk), je tedy divákům i čtenářům nejznámější. Charakteristickým pro něj jsou nástup lidí k moci, odchod elfů na západ a také temný pán Sauron, jehož pády Třetí věk lemují. V téže době hobiti osídlili svůj milovaný Kraj.

U - Utumno
Sindarsky Udûn (v prvním díle prstenovské trilogie nazývá Gandalf Balroga plamanem Udûnu), alias peklo, byl první pevností Morgotha ještě před Prvním věkem a sestával z mnoha jeskyní, chodeb a temných zákoutí. Právě tady vznikaly všechny ohavnosti, které posléze ohrožovaly Středozem a celou Ardu. Dlouhým trýzněním přeměnil Morgoth elfy ve skřety, kteří pak byli verbováni do obřích armád temných pánů. Jako protipól entů tu vznikli rovněž kamenní zlobři, o mnoha jiných nestvůrách nemluvě. Utumno leželo na dalekém severu Středozemě a po jeho zničení se Morgoth se svým služebníkem Sauronem přesunul do pevnosti Angband.

V - Valar
Slovo Valar označuje duchovní bytosti, žijící na kontinentu Aman; jsou často považovány za cosi jako bohy. Takové označení není úplně nepřesné - nejvyšší bytostí v tolkienovské mytologii byl Eru Ilúvatar, jenž stvořil Ainur. Jednou se rozhodl zhmotnit jejich vize, respektive jejich hudbu, když před ním zpívali. Vznikl tak svět (Arda), elfové a lidé (jediné dvě rasy, stvořené samotným Eru). Valar a Maiar se říkalo těm z Ainur, kteří sestoupili do Ardy a vzali na sebe hmotnou podobu, přičemž Valar byli mocnější. Jejich společným úkolem bylo vládnout Ardě a utvářet její tvář i dějiny. Mezi Valar se původně počítal také arcizloduch Melkor (Morgoth), nejsilnější z Ainur, jenž plánoval uzmout Ardu pro sebe, později však mezi Valar přestal být počítán a jako poctivý záporák čelil odporu dobra. Jeho služebník Sauron patřil mezi Maiar a byl v jejich rámci patrně rovněž nejsilnější.

Y - Yavanna
Byla jednou z Valar (respektive Valier - označení pro dámy). Jejím manželem byl Aulë, pán kamene, kovu a vůbec všech látek Ardy. Yavanna milovala vše živé, byla matkou fauny a flóry. Když Aulë stvořil trpaslíky, dostala strach o všechny stromy ve Středozemi, jež elfové a lidé potřebovali. Zasloužila se tak o vznik Entů, chodících stromů, kteří lesy hájili - odtud se vzala nenávist mezi trpaslíky a enty. Dalším jejím dílem byly zářící Dva valinorské stromy, z nichž po zničení Morgothem vzešlo Slunce a Měsíc.

Z - Ztráta prstenu
Ztráta Jednoho prstenu obvykle nebyla ztrátou v pravém smyslu slova. Prsten měl vlastní vůli, své dočasné majitele byl schopen kdykoliv zradit a mířil neustále zpět k Sauronovi, svému pánovi - proto v řece sklouzl z prstu Isildurovi, aby ho mohl najít Sméagol (Glum). V jeskyních zase využil náhodného setkání Gluma s Bilbem Pytlíkem, aby mohl po několika staletích opět na světlo světa, kde ho nakonec Bilbo přenechal Frodovi. Po Gandalfově doporučení, samozřejmě. 

Ž - Železné hory
V Železných horách, alias Ered Engrin, ležících na severu Středozemě, si temný pán Morgoth zbudoval svou pevnost a líheň potvor Utumno. Po Válce hněvu (poslední velká válka Prvního věku, v níž Morgoth padl a předal tak žezlo parchanta Sauronovi) byly Ered Engrin rozbity a zachovaly se z nich tři menší části, zvané Mlžné, Šedé a Železné hory. Zhruba v půli cesty mezi všemi se nachází Osamělá hora.