Byla by chyba k celovečernímu dobrodružství postavy, která za víc než půl století své existence stihla projít všemi různými médii, přistupovat jako k další části Pirátů z Karibiku, akorát přenesené na Divoký západ. Jméno režiséra (Gore Verbinski), producenta (Jerry Bruckheimer) a jednoho z hlavních herců (Johnny Depp) k tomu svádí, propagace klamný dojem ještě umocňuje. Osamělý jezdec má ale mnohem blíže k předchozímu Verbinského a Deppově snímku, animovanému Rangovi, ve kterém se variovaly žánrové vzorce westernu a značně sebeuvědoměle se zdůrazňovala role protagonisty ve fikci.
Podstatný rozdíl je ale v tom, že hlavním inspiračním zdrojem nejsou (italské) spaghetti-westerny, nýbrž western v jeho různých podobách (klasický, revizionistický, postmoderní). A že se neakcentuje, že by postavy naplňovaly předem dané schéma, ale staví se na odiv samotný proces vyprávění po vzoru Malého velkého muže. Učinit oživlý muzeální exponát vypravěčem, jehož pamět i vzpomínky nejsou úplně spolehlivé, se ukázalo jako velmi chytrý tah.
Indián Tonto (vypravěč a jeden z protagonistů) se totiž stává dokonalým alibi pro nesoudržnost filmu jako celku, když jím prezentované události jsou spíše zřetězeny do série atrakcí, než že by byly příčinně provázané. A zároveň jakožto výstavní kousek v muzeu má protetickou (velmi zjednodušeně osvětleno "žánrovou") paměť, která snímku umožňuje procházet napříč historií podob westernu. Cesta se ale neubírá směrem vpřed, nýbrž zpět: od revizionistického přístupu (Tontovo vyprávění určené malému chlapci, re-interpretace vyobrazení Indiánů) přes různé subžánrové polohy (motiv hodinek či narativní funkce padouchů a ženských postav jsou velmi leoneovské) až ke klasickým dílům (od Johna Forda ke Busteru Keatonovi).
Za předpokladu, že nebudete očekávat ani vyžadovat obdobu Pirátů z Karibiku a že se orientujete v proměnách nejameričtějšího z amerických žánrů, můžete si Osamělého jezdce užít jako velmi zábavný a ve svém posledním aktu nesmírně opojný meta-western. Z letošních procházek - či spíše jízd - podobami jednoho (sub)žánru patří rozhodně k těm nejzdařilejším a zůstává za ním jak survival Riddick, tak i zombie katastrofický film Světová válka Z.
Osamělý jezdec u nás vyšel na nosičích pro domácí kino posledního říjnového dne. Obal Blu-ray a DVD vydání se od sebe liší, protože v prvním případě je inzerován parťácký westernový snimek, zatímco v tom druhém se neopomíná naznačit spřízněnost s jinými žánry (akce - výbuch v pozadí, romantika - ženská hrdinka v popředí). Pokaždé jde o klasické balení bez vnitřního artworku, které uvnitř "ukrývá" jeden disk s nápaditě řešeným menu (projekce postav či scén na krajinu) a úplnou českou podporou (od obalu přes menu až k dabingu filmu a titiulkům u bonusů). Přestože je Osamělý jezdec na Blu-rayi spíše zklamáním, protože svou výbavou zůstává za animovaným Rangem či trilogií Pirátů z Karibiku od stejné tvůrčí a herecké sestavy, jedná se o (mírně) nadprůměrně zpracovaný disk, který si zaslouží pozornost. Jelikož byl ostatními kolegy ignorován a v zahraničí vychází až v druhé půli prosince, pojďme si modrou placku probrat detailně(ji).
OBRAZ A ZVUK: Z letošních vysokorozpočtových snímků, na které si u nás můžete přečíst recenzi, má tento meta-western nejhorší kvalitu obrazu a zvuku. Ne že by nebyla referenční (ne, ani tentokrát se onomu slůvku nevyhneme). Právě ale kvůli tomu vyniknou některé nedostatky v trikových sekvencích, které jsou až příliš okatě počítačové, případně si všimnete vrásek a jiných kožních vad hereckých hvězd, jež zjevně neuznávají botox.
U obrazu (v poměru stran 2.40:1) je nutné mít na paměti, že je stylizovaný - barvy jsou desaturované, a tak dominuje hlavně hnědá, tlumená žlutá apod. Drobnokresba detailů je nesmírně precizní, v nočních scénách se nic neztrácí a všimnete si i věcí, které vám nejspíš v kině unikly. Několik scén, které jsou neostré, či oproti zbytku výrazně měkčí, se dá připsat na vrub tvůrčímu záměru jako odkaz ke (stylistickým) konvencím westernu.
Pokud si Osamělého jezdce nepustíte s dabingem, který se ale nadprůměrně povedl, protože na něj u Disneyho dohlíží, nebudete mít co vytknout ani zvukové stránce disku. Máte-li domácí kino s pořádnou reprosoustavou, (d)oceníte prostorový mix jednotlivých složek zvuku - a jistě budete rádi, že ani ve scénách atrakcí se neztrácí dialogy. Pozornost je věnována každému zvukovému efektu (včetně mimoobrazových zvuků, které dotvářejí prostředí); nejvýraznější je však Zimmerova nápaditá hudba, jež dokáže rozburácet basy, aniž by se v ní ztratily jemné nuance v podobě odkazů na spaghetti-westerny.
BONUSY: U Osamělého jezdce nelze očekávat bonusovou nabídku srovnatelnou s konkurencí, protože patří mezi jedny z největších blockbusterových propadáků tohoto roku. Přesto ale kompletně česky otitulkovaná výbava o délce mírně přes čtyřicet minut příznivce snímku potěší, zvlášť když jde o velmi kvalitní materiál.
Sestřih nepovedených scén (na obalu avizovaných jako "přežblepty") ukazuje, že si herci a tvůrci při natáčení užili spoustu zábavy. Jedna vystřižená scéna, jež kombinuje počítačovou animaci, obrázkový scénář a hranou část, bohužel neobsahuje jakýkoliv komentáři či textový doprovod, který by osvětlil, proč nebyla plně realizovaná a nakonec použita. Dá se pouze domyslet, že důvodem byla finanční nákladnost, jelikož se počítalo s počítačem generovaným hejnem kobylek. Málo vídaným, ale o to víc vítaným přídavkem je krátký CGI test nasvícení kobylky.
Trojice dokumentů, které dohromady trvají mírně přes půl hodinu, je na informace výživnější. Jak se stát kovbojem v osmi minutách ukáže přípravu herců na své westernové role, které vyžadovaly, aby se naučili lasovat, jezdit na koni a střílet z pistole (nejlépe všechno najednou). Ve čtrnáctiminutovce Výlet na Divoký západ s Arnie Hammerem titulní hvězda představí lokace, na kterých se natáčelo, zdůrazní úctu k odkazu indiánských předků a zmíní několik zábavných historek z natáčení. Po kolejích za Osamělým jezdcem v deseti minutách rozebere závěrečnou akční sekvenci, která je méně triková, než jak se z filmu zdá. Koleje byly skutečně postaveny a herci (a v náročnějších pasážích jejich kaskadéři) chodili po střechách vlaku.
Ve filmech o filmu je kladen důraz na hvězdy, na obtížnost a zároveň zábavnost natáčení i technologické aspekty, ale je zcela opomíjena osoba tvůrce, což je velmi nezvyklé. Gore Verbinski se sice několikrát na kameru vyjádří, ale chybí jeho osvětlení přístupu k látce, o níž se tradovalo, že byla jeho vysněnou. Audiokomentář, který by nepoučeným divákům odhalil citovaná díla napříč westernovými (sub)žánry, ozřejmil koncept nespolehlivého vyprávění, rozhodnutí zřetězit scény do série atrakcí než kauzálně provázaných vypravěčských bloků.
Vzhledem k tomu, že jde o produkci Jerryho Bruckheimera, překvapí i absence bonusů, jimiž se producent prezentoval na jiných discích. Žádná jím komentovaná obsáhlá fotogalerie z natáčení, když je znám jako vášnivý fotograf? Žádný audiokomentář vztahující se ke castingu a volbě režiséra podle jeho rukopisu? Inu, i na "přídavcích" lze vysledovat ochabující moc dvou jmen, která naposled slavila úspěch s Piráty z Karibiku.