
Manýra je negativní označení pro úpěnlivé dodržování určitých postupů, při vztažení na tvorbu režiséra pak opakování již dříve vyzkoušených "technik", aniž by měly svou jasnou funkci či smysluplný význam. Je nesmyslné obviňovat Velkého Gatsbyho z manýry, když se variuje hned několik různých postupů, aniž by to ubralo na soudržnosti díla jako celku. Vyprávění je sice rámcové, podávané jako retrospektiva filtrována skrze postavu Nicka, ale rovina v minulosti obsahuje ještě flashbackové pasáže jiných postav a rovina v současnosti mění zdroje zprostředkování příběhu od mluveného slova přes deníkový záznam až ke knize. V první polovině okázalý, v druhé tlumený styl je jednak odvislý od popsaných narativních strategií, jednak je sám velmi různorodý, když se užívá několik různých kamer a motivovanost například písní či svícení se v průběhu stopáže proměňuje. (Všímejte si např. zeleného světla, které je zprvu realisticky - bliká z druhého břehu - a kompozičně - na druhém břehu je Gatsbyho láska - motivované, až se na konci - nasvícení bazénu - stane umělecky motivovaným).

Nad negativní odezvou kvůli údajnému úzkostnému držení se Fitzgeraldovy semi-autobiografie se může sečtělejší čtenář a cinefilštější divák leda shovivavě pousmát. Luhrmannův Velký Gatsby je velmi sebereflexivní, protože nadsazenou formou pojednává o procesu vzniku uměleckého počinu a jeho (auto)terapeutické funkci. Zahrává si přitom s Fitzgeraldovým životem (Nick postupuje při psaní jako autor, na stěnách visí fotky jeho ženy atd.) a dílem (citace opravdu nepochází jenom z adaptované knihy, forma rámcového vyprávění je z Posledního magnáta, u kterého nakonec nebyla použita).

BLU-RAY:

Kupci může vadit, že doporučená prodejní cena je vysoká, ale jde o známou obchodní strategii Magic Boxu, který v následujících měsících novinky přeceňuje směrem dolů. Sběratel si může stěžovat, že na rozdíl od zahraničí u nás není k dostání steelbook, ale futurepack je i navzdory horší kvalitě (problematická boční strana, větší náchylnost k poškození) obstojnou náhradou. Soundtrackářům může vadit, že nejspíš kvůli doprodejím ležáků byl přiložen klasický soundtrack a nikoliv jeho rozšířená verze s třemi delšími písněmi, úryvky dialogů a několika orchestrálními skladbami, ale stále se vzhledem k ceně jedná o výhodnou koupi.
OBRAZ:

Obrazu ve stranovém poměru 2.40:1 může být vytýkáno, že některé pasáže jsou příliš měkké, což svědčí o přesaturovanosti, kvůli které nejsou detaily pořádně prokreslené kvůli neostrosti. Jiné části lze kritizovat za to, že barvy nejsou dostatečně jasné a v nočních scénách vycvičené oko zaznamená nepatrné zrno. Pokud se ale soustředíte na estetické kvality obrazu v souvislosti s funkcemi použitých prostředků, zmíněné "vady" budete chápat jako záměr.
Neostrost se týká především flashbacků uvnitř rámcového vyprávění (např. první setkání Gatsbyho s Daisy), které mají svým stylem evokovat klasická hollywoodská díla s výrazným zadním svícením. Některé nevzpomínkové scény (např. první provedení Daisy Gatsbyho panstvím) zase upomínají jednak na stylistické prostředky z flashbacku, jednak odpovídají subjektivnímu vnímání některé z postav.

Stejně efektivně se pracuje s 3D jako prostředkem, které má diváka nejprve distancovat a poté ho vtáhnout dovnitř. Zprvu se vrší atrakce, když poletují konfety a šampaňské stříká do kamery, což by v ideálním případě mělo vést k navození stejných pocitů, jaké má Nick: od opojení se přechází k distanci. Následně, když se rozehraje ústřední milostný trojúhelník po vzoru melodramat Zlatého věku, jsme vtahováni dovnitř, protože se průměrná délka záběru prodlouží a postavy jsou rozmísťovány do více plánů, přičemž svou roli sehrává přeostřování mezi nimi. Zahraniční recenze se shodují na tom, že 3D prezentace Velkého Gatsbyho na Blu-rayi se může zařadit za toho nejlepšího z nejlepších, Scorseseho Huga a jeho velkého objevu.
ZVUK:

Jako demo materiál může posloužit scéna večírku v apartmá, které Tom pronajímá pro svou milenku Myrtle. Díky bezchybnému rozmíchání stop do několika zvukových kanálů jsou krásně slyšet všechny "vrstvy": píseň Love is the Drug, která hraje v rádiu v reakci na nabídku drogy Nickovi, do toho začínající Who Gon Stop Me jako vyjádření myšlenkových pochodů Nicka a jazz ozývající se z mimobrazového prostoru jako hudba čtvrti, v níž se všichni nachází, přičemž do toho místy vstupuje Nickův komentář mimo obraz a ztišené (polštářová bitka) i zesílené (otevírání šampaňského) zvukové efekty uzpůsobené jeho vnímání.
BONUSY:

Snad jenom něco málo o tricích by neškodilo a za přítomnost upoutávek a spotů, které byly součástí velmi nápaditě pojaté kampaně propagaující snímek skrze hudební interprety, by se nikdo nezlobil. Na druhou stranu je zde upoutávka na první filmovou adaptaci Fitzgeraldova nejznámějšího románu, která se bohužel nedochovala celá. Méně raritní je čtvrt hodina vystřižených scén a alternativního konce spolu s úvodem režiséra a scenáristy v jedné osobě. Vypuštění románku Nicka se sportovkyní i neuzavření linií vedlejších postav v závěru sice ve výsledku ubírá na profilaci protagonistů, ale umožňuje se zaměřit na ústřední milostný trojúhelník.
Těžištem disku je však šest tematických filmů o filmu a pět dokumentů z natáčení vybraných scén, které mají dohromady skoro sto minut. Někdy sice zavání mírnou propagací konkrétních značek (oděvního průmyslu) či osobností (hudebního průmyslu), ale pokaždé v nich hovoří profesionálové, kteří měli předem stanovený sjednocující princip celého díla (tzv. "poetické lepidlo") a uvažovali o možných nástrahách a poté o funkci každého užitého prvku. A to jak z hlediska určitých poetických tradic (čím Gatsbyho odlišit od předchozích?), tak i vyprávění (proč použít rámcové vyprávění?, z jakého důvodu měnit zdroje zprostředkování?) a stylu (jaké kostýmy použít, aby odpovídaly vývoji postav?, proč se uchýlit k moderní hudbě v dobovém snímku?, jak pracovat s 3D jako funkčním prostředkem?).

Následující téměř devítiminutovka "Zevnitř i zvenčí" s Tobeym Maguirem se bohužel nezaměřuje na funkci postavy Nicka ve vyprávění jakožto postavu i vypravěče v různých časových rovinách. Jde spíše o zábavné záběry z natáčení, které pořídil Maguire, čímž navázal na tradici započatou u Luhrmannova Moulin Rouge!, u kterého John Leguiziamo přinášel svůj pohled ze zákulisí.
Dvanáctiminutovka Gatsby: swingové notování má dvě části, z níž první se soustřeďuje na orchestrální hudbu Craiga Armstronga a druhá na důvody užití moderní hudby (aktualizace: rap jako jazz současnosti) a práci s různými hudebními interprety (se soustředěním se na zacházení s leitmotivy v podobě Young and Beautiful Lany del Rey a Together od The xx).
V nejdelším featurette na disku, sedmnáctiminutovce Móda 20. let: efektní a okázalá, se Luhrmannova životní partnerka a kostymérka Catherine Martin vyjadřuje k volbě světových značek (Tiffany, Prada, Brooks Brothers, Fogal), úpravě jejich designu na hýřivá dvacátá léta a tomu, jak proměňující se kostýmy mají vyjadřovat charakterovou i sociální proměnu postav.

ZÁVĚR:
Dosavadní nejlepší kinofilm tohoto roku na prozatím nejlepším letos vydaném Blu-rayi, které ve všech edicích nabízí bezchybnou audiovizuální prezentaci a téměř dvě hodiny česky otitulkovaných bonusových materiálů. Gatsby se sice až obsesivně upínal k minulosti, což mělo tragické následky, ale opakované vracení se k Velkému Gatsbymu (snímku, soundtracku, bonusům) ničemu a nikomu neškodí.