Naše makrorecenze jsou tu od toho, aby odhalily, které filmy jsou předurčeny k nadžánrovému úspěchu, a které naopak nikoli. Čtyři lidí, čtyři názory.

DALŠÍ EPIZODA MARVELOVSKÉHO SERIÁLU

Novým Thorem se marvelovky už definitivně stávají seriálem. Tak přesně Temný svět vypadá – jako druhá epizoda druhé série, v níž se opět setkáme s naprosto standardní zápletkou se superzbraní a záporákem prahnoucím po zničení světa a vytěžováním osvědčených prvků, které fungovaly v případě asgardské soap opery minule. Vše je zkrátka při starém, ale už z toho není to vesmírné shakespearovské drama, ale zaměnitelný díl Hvězdné brány nebo Hry o trůny. Alan Taylor jako by nejen uplatňoval televizní způsoby záběrování, ale i přejímal samotné seriálové konvence, díky nimž Thor až nepřehledně rychle střídá prostředí a linie vyprávění (v různých dimenzích), které se vzájemně propojují, přičemž všemu absentuje jakákoliv hloubka či rozměr.

Události jsou řazeny jen obyčejně za sebe, přičemž všemu chybí výrazná dramatická linka, která by dovolila se o postavy zajímat více než jen o pouhé figurky v kostýmech. Významově tedy jde (na rozdíl od Iron Mana 3) o značně podprůměrné dílo, ale tím marvelovky ostatně ani být nechtějí – to, co Temný svět nabízí, je totiž pouhá zábava. Pojetí Thora jako odpočinkového filmu je navzdory „temnotě“ v názvu vidět hlavně v definitivním přiklonění ke komediálnímu tónu (o většinu se stará Loki, hláškující Kat Dennings nebo sebeironické a popkulturní odkazy směřující k předchozím dílům Fáze 1) a žánrové přeplácanosti, která značí, že Thor může jako jediný člen Avengers skutečně prozkoumat své komiksové možnosti.

Iron Man je techno-thriller, Captain America oldschoolová špionážní podívaná, ale Thor neustále přeskakuje mezi fantasy a sci-fi, komedií a dramatem a vlastně i mezi samotnými dimenzemi, což je patrné hlavně v závěrečné destruktivní akci. V ní sice Thor trochu ztrácí, ale i tak jde stále o pohodovou oddychovku osvědčené kvality, na níž se ale nedá shledat už vůbec nic zajímavého, kromě dalších indicií prohlubujících marvelovské universum. Snad další snímky Fáze 2 přesvědčí o opaku.

Martin Bubrín: 7/10

BRATŘI V TRIKU

Jsou filmy, které si pro sebe ukradne vedlejší postava. Joker v Temném rytíři zastínil Batmana. Darth Vader si ukradl Temnou stranu Síly a celé publikum ve Star Wars. Christoph Waltz převálcoval ostatní Hanebné pancharty. A Benedict Cumberbatch ovládl  všechny vesmíry Star Treku. A teď se k nim připojuje Loki, zlobivý bratr norského (polo)boha Thora, v okouzlujícím podání Toma Hiddlestona. Thor má velké kladivo, Loki charisma vyžilého rockera, který čerpá svou psychopatickou a zranitelnou hanebnost od hitchcockovských záporáků i Alana Rickmana. Ale je s ním větší legrace. V pokračování Thora je ústředním komickým a zároveň ironickým elementem: stal se z něho hláškostroj, který obratně shazuje jak marvelovskou mytologii, tak ostatní hrdiny z Avengers. Nechybí ostatně ani odzbrojující cameo, po němž kino bouřilo smíchy.

Jenže Lokiho je ve filmu málo a kromě něj funguje bezchybně už jen druhý britský import, londýnské lokace. Jinak totiž zbývá jen na vodě postavená mytologie, blouznivá astrofyzika a pokus o meziplanetární romanci na ose Londýn-Asgard, který ovšem monumentálně ztroskotává na nulové chemii mezi Natalií Portman a australským lamželezem Hemsworthem. Snímek je pozoruhodně nevyrovnaný: zatímco první půlka je pomalá, ospalá jízda skrze stáda zlotřilých elfů a naivních osmdesátkových zápletek, jakmile Loki dostane víc prostoru pošťuchovat se s bratrem, Thor se rozjede a nabere takové komediální obrátky, že se nestačíte divit temnému názvu. Takže pro příště, milí Marveláci, nechte Thora hospodařit někde na kukuřičném poli v Nebrasce a přihrajte nám šťavnatý spin-off s Lokim. Vždyť Bohové musejí být šílení.

Natálie Bergerová: 6/10

O KOUSEK LEPŠÍ NEŽ JEDNIČKA

Přiznám se, že Thor je v mém osobní universu jediný Avenger, který mi nikdy neseděl a asi nikdy nebude. Jeho vlastní celovečerák byl pro mne zklamáním a s podobnou náladou jsem přistupoval k dvojce. Té ovšem změna režie prospěla a s typicky klišé zápletkou si umí poradit o dost víc než předchůdce. Postavám se tu dostává viditelnějších kontur a diváka začnou zajímat prakticky od prvních konfliktů. Tempo se snaží přerušovat zlounská příběhová linka, jejíž propojení s Jane Foster drhne a vystřeluje otazníky, kde to jen jde. Naštěstí se akce spouští svižně v těch pravých momentech a s příchodem Lokiho se i jeho nefanoušek zasměje nejednomu vkusně vloženému gagu.

Potom se i to nepříliš zvládnuté finále odpouští lépe. Kromě Kapitána Ameriky si vzpomenete ještě na Star Wars, do toho přiletí Idris Elba, který legolas-like manévrem zničí temnoelfí stíhačku a postará se tak o částečný „canceling the Asgard apocalypse“. Plno dávno viděných věcí, nápadů a recyklací, nově zabalených a v černějších barvách, které vás ale stejně zabaví jako malé děcko. To je The Dark World. Rozhodně lepší než jednička, ovšem stále se scenáristickým patosem a zmatenou logikou.

Adam Hencze: 7/10

THOR: NESOUDRŽNÝ SVĚT

Největším kladem i záporem pokračování Thora je nesoudržnost. Díky ní dovede být dvojka s podtitulem Temný svět na rovině scén či delších pasáží nesmírně opojná, ale jako celek nedrží příliš pohromadě, protože je pojata jako část z mnohem komplexnějšího universa. Nahrazení Kennetha Branagha, který ke zfilmování komiksové předlohy prve přistoupil stejně jako ke svým shakespearovským adaptacím, za převážně seriálového tvůrce Alana Taylora se ukázala jako strategicky dobrá volba.

Film je totiž pojat jako čtyři dohromady spojené epizody jednoho seriálu, kdy každá je vždy jinak odvyprávěna, přičemž se na konci dočkáme cliffhangeru, abychom měli zájem sledovat vývoj dál. Pokud je v odlišné organizaci větších bloků určitý řád, nevadí příliš ani to, že se používají postupy, které byly osvěžující u předchozích marvelovek, ale nyní už zavání určitou generičností. Napsané platí především pro epizodu č. 1 a 3, kdy první je vystavěna jako série izolovaných segmentů, které se postupně začnou spojovat, a třetí zase funguje na principu parťácké podívané, ve které se velmi zábavným způsobem pracuje s flashforwardy (záblesky budoucího dění).

Jenže epizoda 2, která směruje divákovy hypotézy směrem zpět, a epizoda 4, která je orientována na vývoj budoucího dění, za dvěma výše zmíněnými zaostává. Stále v nich funguje přechod mezi odlehčeností a vážností i skok od jednoho převzatého vývojového vzorce k druhému. Je ale do nich soustředěna akce, jež je zmatečná kvůli přepínání mezi jednotlivými ohnisky zájmu a neposkytováním informací a vodítek pro orientaci v prostoru a čase (napříč jedním místem/dimenzemi). Thor: Temný svět tak zastává mezi marveláckými in-house tituly podobnou pozici jako Iron Man 2, oproti kterému postrádá satirický společenský přesah: je rozpadlou, ale velmi zábavnou výplní, která si pro svou výlučnost mezi ostatními současnými komiksovými adaptacemi zaslouží pozornost.

Marek Slovák: 8/10

Český trailer filmu Thor: Temný svět Pozn.: Naši hlavní recenzi filmu Thor: Temný svět najdete zde.