Shrňme si nejprve, co víme: Nymfomanka je příběhem ženy (Charlotte Gainsbourg), kterou najde a pomůže jí muž (Stellan Skarsgård), jemuž začne vyprávět svůj životní příběh. Od druhé poloviny 60. let až do současnosti se v osmi kapitolách - flashbacích - bude odvíjet film, který z důvodu svého epického rozsahu bude rozdělen na dva, přičemž u každého by měly existovat dvě verze (soft a hard core). To vše je i díky dobře ošetřené marketingové kampani, v rámci které je každý měsíc zveřejňován jeden klip a nástin vybrané kapitoly, dobře známo. 

Co je nového? Především délka, kdy by oba díly dohromady měly dosahovat pětihodinové stopáže, což znamená, že každý bude mít dvě a půl hodiny. Nejedná se ale o kompletní materiál, a tak se zvažuje spolu s kinodistribucí obou částí najednou ještě odvysílání televizního seriálu, který by tvořil doplněk. Fanoušky Larse von Triera by mohlo zajímat, že Nymfomanka nemá s jeho předchozími počiny - Antikristem a Melancholií - tvořit volnou trilogii. Její úvodní titulky tedy nebudou mít podobu názvu snímku napsaného křídou na tabuli, ale měly by být v duchu těch k dramediím Woodyho Allena. Dalším odklonem od předchozích děl má být estetická umírněnost, čili bychom se neměli dočkat žádných okázalých, až manýristických výjevů, jaké představovaly prologové předehry v Antikristovi a Melancholii. Tato umírněnost by ale měla být vynahrazena rozsahem co do počtu postav, tematickou bohatostí i velikým časovým rozpětím, jež má čítat víc jak polovinu století, přičemž jednotlivé dekády budou odlišeny hlavně kostýmy.  
Vše ostatní by ale mělo zůstat při starém, včetně stylistické různorodosti. Jedna kapitola by měla být natočena statickou kamerou, která bude upřednostňovat detailní záběry tváří herců. Jiná zase změní formát, ze CinemaScopu, na který je natočena většina, přepne do 1.85:1. A měnit by se neměly jenom formáty obrazu, ale i užité zdroje (čas od času by se mělo objevit zábavné video z Youtube) a žánr (od komedie, jež by měla být čistší než v Idiotech a Kdo je tady ředitel?, k dramatu v druhé polovině). A málokoho nejspíš překvapí, že poslední kapitola je inspirována Tarkovským, kterému byl dedikován Antikrist. Tentokrát se ale hold ruskému klasikovi obejde bez zpomalovaček, protože ty by dle Triera byly "příliš gay".