V cenách The Independent Spirit Awards získal film Děcka jsou v pohodě pět nominací a nechal tak za sebou Blue Valentine nebo Rabbit Hole. Na serveru Rotten Tomatoes, sdružujícím americké recenzenze, má pozitivních 94 %. Mluví se o něm jako o horkém kandidátovi na několik oscarových sošek. Dalo se očekávat něco na způsob snímků Bokovka, Šťastlivci nebo Malá Miss Sunshine. Ano, je tady ten jemný rodinný či vztahový humor, dobře napsané dialogy u stolu, trocha lásky a dramatu, trapna, osaměle stydliví hrdinové, ručně psané titulky, spousta indie-folkových skladeb, ale nestačí to. Film je hořkým zjištěním, že Rotten Tomatoes a všechny ty nominace již opravdu nevypovídají o kvalitě, že tady něco není v pohodě. "...víme, že to není pravda. Takže proč by to tam nemělo být. Líbí se mi tahle zápletka, jak to je nastavené a také mám pocit, že je docela zajímavé smíchat heterosexuály a homosexuály. Opravdu jsem chtěla, aby z toho byl mainstreamový film. Opravdu to je o homosexuálech a heterosexuálech a mně se to líbí. Mám to ráda osobně a mám proto ráda ten film." Lisa Cholodenko Film chtěl být nejspíše o homosexuálních ženách a jejich zkušenostech s tím, že mají rodinu, že mají děti. A o muži, který byl pro obě dárcem spermatu a nyní chce být součástí rodiny. Na tuto dramatickou a vtipnou situaci by se rádo nahlíželo pohledem dvou teenagerů, kteří se s několikaletým zpožděním rozhodnou "otce" vůbec hledat a najít. Idea, která budí dojem humorného a celistvého snímku. Humor zde je. Dialogový, přirozeně nedrhnoucí. Avšak kompaktnost chybí. Celé je to předvídatelné, neoriginální, plné klišé. Neujasněný snímek se rozpadá již od začátku ve svém směřování. To se mění každých dvacet minut. Téma se drolí a řídne. Padá se neustále do jiných obsahů a nepodstatných dějových etudek. Je to tedy o důsledcích dárcovství spermatu? O špatném vlivu na dítě, které z toho vznikne? O dospívání a realizaci dětí, které neznají otce, jen mají dvě matky? O rodičovské roli v neúplné rodině? O tom, že i dlouhodobé stereotypní homosexuální vztahy mají své krize? O nevěře a sexu? O homosexualitě? O zahradníkovi? Problém dospívání a řádné adolescence, kdy na dětech absence otce - autority ani nepoznáte, se brzy nečekaně opouští. Sledujeme tak nudný vztah jasně definovaných dvou leseb, které si pouštějí gay porno. Do toho otec - dárce souloží s černoškou, šestnáctiletý syn (v první verzi scénáře jistě hlavní postava filmu, v té poslední jedna z mnoha neprožívaných) má divného kamaráda, dcera neumí za střízliva flirtovat s klukem. Jízda na motorce je největší hřích a vlasy v koupelně prozradí vše. A najednou je nutné uvěřit tomu, že lesba, matka dvou dětí, okamžitě a bezprostředně propadne atraktivitě a levným vtipům muže, kterého zrovna potkala. Skočí s ním hned do postele a zvířecky s ním šuká dennodenně do té doby, než bude přistižena. Z vlastně ideálního chlapa (má restauraci, zahrádku, výborně vaří a má výborná elpíčka) se najednou stává nepochopitelně hmatatelné zlo. Ale ani o tom to není, závěrečných patnáct minut je o stěhování dcery z domova na kolej. Krátké epizody, s kterými se do děje a obrazu vpouštějí postavy - odehrají, načrtnou se rádoby důležitá fakta, odejdou - a vše se to tváří hrozně důležitě a realisticky. Vypne se televize, na kterou se všichni zrovna dívají, aby se řekl srdceryvný a kajícný dialog, ukázaly se slzy, odpustilo se. A pointa? "Netvrdím, že jsme s mojí partnerkou skvělé - jenom nějak vidím drsňáka a ženu v každé lesbičce, kterou znám. Vím, že jsou lesbičky, které se s tím opravdu ztotožňují, existuje to a není na tom nic špatného. Ale tohle je osobní film, takže je napsán z mého úhlu pohledu na svět." Lisa Cholodenko Režisérka je přímo autorkou scénáře. A já nejsem překvapen. Scénář je špatný a režie příšerná. Snímek je ukázkovým příkladem kamerové a režijní nekoncepce, či lépe řečeno obyčejnosti a průměrnosti. Po filmech Vrcholné umění a Laurel Canyon je to velký pokles. Obývák s jídelnou, ložnice s koupelnou. Začínáme klasicky s mladými na kole, kteří se projíždějí kolem bílých plotů po prozářené ulici. Jízda na motorce je svobodou. A to vše přehuštěno hudbou, jen aby vznikl ten dobrý soundtrack. A hlavně Joni Mitchell, to každého zlomí. A Bowie. A pro mladé Fever Ray. A pak sex. Ale proč jsou všechny ty sexuální scény tak stylizované? Proč se jejich ženské uspokojení a citlivá intimita odehrává pod peřinou s gay pornem a humorem na videokazetě a s chlapem je to dráždivě rozzáběrované a zpocené?

Snímek oprávněně zvýrazňují herci, nebo lépe řečeno - typově odpovídající herecké obsazení. Všichni z nich už několikrát dokázali, že umí hrát, že vypadají dobře, že hrají uvěřitelně, ale ceny do toho prosím netahejme. Samozřejmě se jedná o americkou komedii, u které je vlastně netřeba tolik přemýšlet, rozebírat ji, avšak díky tématu a vyzdvihování tohoto snímku je nutné se pozastavit nad jeho vyzněním a sdělením. A nejednou tu stojí film, jenž je až tak moc vykalkulovaný, mělký a iracionální, že to nelze ani brát jako seriózní zábavu. Podařilo se mu však tvářit jako indie "nezávislý" lidský a dobře obsazený, a tak je úspěch zaručen. "Ano, fakt jsme toužili to udělat politicky nekorektní a nepokrytecké a ne extra vážné a jenom doufáme, že v tom bude srdce, jednoduše proto, že ty sympatické opravdové postavy jsou ve složité situaci." Lisa Cholodenko