Wesley Snipes tu představuje prokletého pistolníka Amana, jehož před smrtí zachránila modlitba jeho matky. Bůh ale na oplátku daroval nový život i těm, které Aman předtím zabil a čeká jej nový souboj se starou bandou, tentokrát ale v nemrtvé podobě v čele nebezpečným Kansou (Kevin Howarth). Pomstu mu pomůže uskutečnit a dokonat mladý pistolník Fabulous (Riley Smith), kterého si ho Aman speciálně vycvičí pro boj s nemrtvými.
Gallowwalkers kombinuje klasický zombie a upírský horor s westernovými reáliemi a míchá prvky těchto žánrů do docela nesourodé podoby. Úvodními záběry se snaží navodit reminiscence na legendární spaghetti westerny Sergia Leoneho, jmenovitě na Tenkrát na Západě, případně na klasický western V pravé poledne. Činí tak poměrně okatě kompozicí a střihem zaběrů i výběrem hudby, přičemž tato formální „výpůjčka“ z klasických westernových děl je zdařile imitována působivými celky i detaily kameramana Hennera Hofmanna. Hudba Stephena Warbecka může spíše než Morriconeho nesmrtelné melodie vzdáleně připomínat i psychedelický soundtrack Neila Younga k Jarmushovu parádnímu kousku Mrtvý muž, kterého Gallowwalkers připomínají ale jen s velkou dávkou fantazie. Zde však veškeré formální podobnosti i pozitiva končí.
Dále už jsou Gallowwalkers poměrně neoriginálně i celkem nezáživně natočenou a záměrně krvavě béčkovou hororovou vyvražďovačkou. Jen s tím rozdílem, že křížence upírů a zombíků sledujeme v nehororových reáliích, za kterou posloužila alespoň vizuálně velmi působivá kulisa Africké pouště (točilo se v Namibii). Stejně jako v béčkových hororech, ani zde se nešetřilo s falešnou krví a drastickými scénami, které ale zároveň působí komiksově neškodně a víceméně ničím neděsí ani nepřekvapí. Ve výsledku tak Gallowwalkers připomínají například Carpenterovy Upíry, kteří se Tenkrát na západě potkali s Bladem a Od soumraku do úsvitu. Aniž by ale zároveň něčím své vzory předstihly nebo nabídli něco neobvyklého. Amanovy trofeje lebek s vytrhnutou páteří zase nedají nevzpomenout na Predátora. Scény s rituálními oběťmi a vzkříšením mrtvých jsou zase jakoby opsané z Rituálu či Kukuřičných dětí. Tento zřetelně nepůvodní žánrový mix s mnoha imitacemi slavných i méně slavných westernových a hororových děl nakonec není takový průšvih (i když k němu nemá daleko), za což můžou především již zmíněná působivá vizuální stránka, hudba a také poměrně ucházející triky, i když některé masky vypadají hodně lacině (Gallowalkers přitom měli na béčkový projekt solidní sedmnáctimilionový rozpočet). Kromě Snipese se ve filmu prezentuje celá řádka méně známých herců se snaživým Rileyem Smithem. Mužskou část publika nejspíš zaujme ženská část castingu. Jmenovitě půvaby Tanit Phoenix, které westernový kostým opravdu sluší, a také v Československu narozená herečka Simona Brhlíková jako „děvka“ vůdce nemrtvé smečky Kansy.
Při nesnázích, které Gallowwalkers provázely, nakonec zůstává z filmu spíše hořká pachuť a vyvolává dojem již mnohokrát viděného a lépe zpracovaného. Kdyby se nakonec film nepodařilo dokončit, žádná velká katastrofa by to určitě také nebyla. Wesley Snipes si snad spraví chuť i reputaci v chystané trojce Expendables. Na tento nevydařený žánrový experiment asi příliš vzpomínat nebude on ani jeho fanoušci. Čím méně si od Gallowwalkers budete slibovat, tím na tom můžete potom být paradoxně lépe. Neurazí (snad), ale (nejspíš) ani nenadchnou.