Podobných snímků o dětech stávajících se „dospělými“ nám kinematografie nabídla již nespočet, za příklad můžeme uvést třeba nepřekonatelnou klasiku z roku 1962 Jako zabít ptáčka, jež nahlížela nezletilou optikou na soudní proces rasové nesnášenlivosti nebo generační putování podle předlohy Stephena Kinga Stůj při mně (1986), kdy byla banda mladých kamarádů konfrontována s klukovskou výpravou za nalezením mrtvoly, po níž už nikdy nebylo nic jako dřív.I nové americké drama režiséra Jeffa Nicholse Mud, do tohoto subžánru nepochybně patřící, pokračuje v nastolené tradici. Hrdiny vcelku jednoduchého, ale o to silnějšího příběhu, jsou dva čtrnáctiletí chlapci Ellis (Tye Sheridan) a Neckbone (Jacob Lofland) z malého texaského městečka, kteří při svých klukovských dobrodružných výpravách narazí na opuštěném ostrově uprostřed řeky Mississippi na tajemného muže jménem Mud (Matthew McConaughey). Ten je nejen nájemníkem jejich vyhlédnuté pevnosti na stromě (lodi), ale také mužem, který spáchal vraždu a je na útěku jak před policií, tak před nájemnými vrahy. Fascinovaná dvojice se v dětském vzhlížení rozhodne chlapáckému vyvrhelovi pomoct, hlavně když odhalí, že na ostrově čeká na svou ztracenou lásku. Jenže jak se postupně chlapci začnou sami dovídat, nic není tak jednoduché a černobílé, jak se zdá.
Režisér Jeff Nichols, který loni výrazně upoutal svou apokalyptickou nezávislárnou Take Shelter, o filmu prohlásil, že je „jakoby Sam Peckinpah zrežíroval povídku Marka Twaina“. Což je víceméně pravda – dětská zaslepenost a naivita se zde setkává s krutou a drsnou realitou a nepřikrašlovaným násilím, které zosobňuje gang nájemných vrahů. Když hlavní dětský hrdina Ellis, stále nezatížen žádnými skutečnými problémy, uvidí zoufalého Muda čekajícího na svou jedinou lásku, rozhodne se mu ihned v jakési naivní naději pomoct, aby dokázal, že něco tak základního jako čistá láska dvou osob může fungovat. Samozřejmě se přesvědčuje o opaku. Deziluzi dětský hrdina nabývá i na základě své osobní linie, v níž řeší rozvod rodičů a neopětovanou první lásku jedné starší spolužačky. Spolu s Mudovou linií týkající se opravy lodi a (nemožného) odcestování od problémů je tak snímek zcela kompaktní výpovědí o dospívání dítěte v nelehkých podmínkách a zároveň také strhující lovestory, jež se stačí vyprávět v pouhých pohledech.
Scénář zkrátka ví, co chce sdělit a jde k tomu jednoduchou, ale o to účinnější cestou. Vše navíc podporuje velmi sebevědomá režie, v níž dokáže Nichols navodit sugestivní atmosféru času a místa po vzoru malickovských „magic-hour“ shotů (mnohem lépe zvládnutých než v chcípáckém Ain't Them Bodies Saints), nehostinné a upocené jižanské prostředí, které dané myšlenky ještě zviditelňuje, a především perfektní herecké výkony. V nich samozřejmě vyznívá minimalistická, ale o to více rezonující role Matthewa McConaugheyho, jenž si s grácií vystřihl titulní postavu. Mud má v sobě kousek odpuzujícího vyvrhela, zasněného romantika a dobrodružného hrdiny, který se svou motivací dokáže divákům zalíbit, stejně jako si je jeho chování dokáže znechutit. Absolutní výhrou však bylo obsazení dvou neherců do hlavních dětských rolí, kteří podávají naprosto přesvědčivé a přirozené výkony, jež ještě více přidávají na celkové civilnosti filmu.Mud se zkrátka povedl. I přes dosti rozvláčné a rozjímavé tempo (130 minut je doopravdy na tak jednoduchý příběh zbytečně moc) dokázal Nichols natočit další z nenápadných, ale o to nádhernějších snímků jak o dospívání, tak o lásce. Novou klasikou zřejmě nebude, ale i tak nelze neocenit tento osobitě vedený, civilně zahraný a s citem odvyprávěný snímek plný emocí a podnětů k přemýšlení.
