J.J. Abrams, jemuž se přezdívá novodobý Spielberg, se po čtyřleté pauze, kdy se věnoval režii snímku o dětských filmařích Super 8, vrací k motivu Star Trek, jenž se mu svým prvním filmem povedlo znovu dostat do širokého povědomí.
Účast Michaela Giacchina v novince Star Trek: Do temnoty byla jasná, ještě než se začalo vůbec natáčet. Abrams a Giacchino za sebou mají úspěšnou spoustu let trvající spolupráci a po efektním OSTčku ke Star Treku nebyl důvod hledat náhradu.
Star Trek: Into the Darkness OST obsahuje čtrnáct skladeb a jeho celková délka dosahuje sotva ke třičtvrtě hodině stejně jako u předchozího dílu. Giacchino v několika rozhovorech prozradil, že jeho cílem bylo propojit oba filmy dohromady prostřednictvím hlavního tématu, ale zároveň podtrhnout, oč je novinka vážnější a temnější.
Základem kompozice je tedy stratrekovské téma, které Giacchino modifikuje do nesčetných variací a mnohdy je těžko rozpoznatelné od nových melodií. Nechává ho zaznít hned v úvodu v Logos - Prenking The Natives nebo Sub Prime Directive. Začátek alba slouží víceméně jako rozcvička pro zajímavější motivy, které se objeví později a udělají za jedničkou tlustou čáru.
Jeden z vrcholů servíruje Giacchino už se čtvrtým trackem London Calling, kde čisté klavírní sólo v mžiku rozbije pozůstatek main theme. Skladba zaujme jednoduchostí repetitivní melodie, která pouze za slabého doprovodu smyčců vyvolává celou směs nejrůznějších emocí. Stejný motiv najdeme i v následující Meld-merized, kde je v samotném závěru podbarveno elektronikou.
Velké překvapení přichází s trackem The Kronos Wartet, protože v něm se Giacchino zcela odchyluje od svého stylu. Místo běžné akční sekvence zaměřené na žesťové velikány upřednostňuje dynamické skandování mnohačlenného chóru v klingonském jazyce (umělý jazyk vymyšlený jedním z herců Star Treku). Perkuse ženou skladbu do závratného tempa, které zvolní teprve jakmile utichnou veškeré hlasy.
A na konec opravdu stojí za to si počkat, protože Giacchino nešetří nástroji ani energií. Suverénně tou nejlepší akční skladbou je pětiminutová The San Fran Hustle, která stoupá, klesá a proměňuje se v nepravidelných intervalech, střídá a kombinuje zvonky, smyčce s dechy nebo harfou. S Kirk Enterprises se zavzpomínáme na zvuk, kterým Star Trek mluvil před příchodem Giacchina a poslední Star Trek Main Theme rozbalí všechny dosud nevyčerpané síly. Hlavní motiv ožívá v rozsahu celého symfonického orchestru a mohutně roste v grandiózní finále, které v několika posledních vteřinách zazní i pár tónů z původního tématu Jerryho Goldsmithe.
Michael Giacchino dal Star Treku úplně jiný rozměr. Od kosmických až téměř pohádkových melodií Jerryho Goldsmithe docela upustil a rozhodl se následovat trend současných blockbusterů, které vedle monstrózního příběhu a honosné výpravy staví na předramatizované hudbě. Co však mnohdy působí více škody než užitku, se do Star Treku povedlo vměstnat na jedničku. Nezbývá než doporučit k poslechu před samotnou návštěvou kina, protože jen tak si hudbu ve filmu skutečně vychutnáte.
Album: Michael Giacchino – Star Trek: Into Darkness OST
Celkový čas: 47:17
Skladby: Logos - Pranking The Natives // Spock Drops, Kirk Jumps // Sub Prime Directive // London Calling // Meld-merized // The Kronos Wartet // Brigadoom // Ship To Ship // Earthbound And Down // Warp Core Values // Buying The Space Farm // The San Fran Hustle // Kirk Enterprises // Star Trek Main Theme.
