V 80. letech, zlaté éře hollywoodských trháků typu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy nebo Policajt v Beverly Hills a spousty dalších, natočil nepříliš plodný režisér John Milius, známý především Barbarem Conanem, antiutopický thriller Rudý úsvit. Už tehdy se zdálo se, že jde o dosti za vlasy přitažený námět. Ač byl film natočen ještě v době studené války, kdy byl Sovětský svaz pokládán vedle Spojených států amerických za nebezpečnou světovou velmoc, přesto mohl málokdo chápat film o napadení USA ruskými výsadkáři jako realistický. Šlo jen o další příspěvek k tehdy módnímu tématu, v kterých se Američané s oblibou trefovali do obávané „říše zla“. Díky tomuto trendu vzniklo několik povedených akčních nebo dobrodružných filmů typu WarGames či Ohnivá liška. Naproti tomu Miliusův film už ve své době působil archaickým dojmem a nebyl ani příliš zábavný. Poněkud tedy překvapí fakt, že právě tento snímek si američtí tvůrci vybrali k natočení remaku. A jak se jim to povedlo? Musím konstatovat, že nový Rudý úsvit patří k těm několika málo případům, kdy mě remake pobavil víc než originál. Nejedná se o nějaký zázrak, ale o standardní americkou podívanou, která ale na rozdíl od původního filmu nenudí. Může zato především rozumně krátká stopáž, dynamický střih, dnes už takřka všudypřítomná ruční kamera a také vyvážená dramaturgická stavba filmu. Ve filmu se střídají klidnější, komornější pasáže s těmi akčními a vše posléze vygraduje ve finální akční scéně, přičemž film má i svůj prolog a epilog. Režisérem je debutující Dan Bradley, jehož jméno znají zřejmě jen ti, kteří neodcházejí z kina ihned, jakmile se spustí závěrečné titulky. Ten nasbíral mnoho zkušeností nejdříve jako kaskadér, poté jako šéf kaskadérů u desítky filmů (např. Bourneovo ultimátum a Bourneův odkaz) a také jako režisér druhého štábu. Po technické stránce můžu jeho filmu stěží něco vytknout, snad jen to, že občas jsou akční scény trochu nepřehledné. Alespoň já jsem měl v několika momentech problém rozlišit, kdo po kom zrovna střílí. Víc překvapí fakt, že film drží pohromadě jako celek, a scény, kde se jen mluví, nezaostávají za těmi akčními a baví zhruba stejně. Dost mu zde pomohl i scénář, který sice akcentuje klasický prvek přítomný v mnoha amerických filmech - takže silný patriotismus nás tu nemine, ale je zde i několik osvěžujících vtipů a hlášek, prokazujících zdravý nadhled a úmysl nebrat svůj film smrtelně vážně. Pokud snad někdo neviděl Miliusův film, není to příliš na škodu, ba možná naopak. Part dvojice bratrů Jeda a Matta Eckertů, bojujících za svojí zem a čest, v originále ztvárněný Patrickem Swayzem a Charliem Sheenem, tu hrají Chris Hemsworth a Josh Peck. Podle očekávání tu první jmenovaný hraje toho drsnějšího, zatímco ten druhý toho zdánlivě méně odolného bratra. Tvůrci pochopitelně provedli několik nutných i méně podstatných aktualizací, ač se jinak drží dějové linky originálu poměrně věrně. Za nejaktuálnější změnu můžeme pokládat výměnu nepřítele, který napadne Američany na jejich půdě. Kdo je nyní tou největší hrozbou na světě, nám jasně ukážou už záběry z televizních zpráv během úvodních titulků. Nikoliv tedy Ruské impérium, ale to Severokorejské má rozpínavé ambice, a nutno uznat, že nepřítele vybrali poměrně trefně. Tvůrci mající na paměti původní film nevynechali alespoň jako malou připomínku letmou přítomnost legendárních Specnaz, speciálních ruských jednotek. Za tu méně důležitou změnu pokládám přenesení děje filmu z Colorada více na sever USA do okolí bývalé mekky grunge, Seattlu. Pro hudební fajnšmekry a znalce této hudební scény je tam příjemný detail, v podobě nápisu jedné méně známé kapely (Dinosaur jr.) na Mattově tričku v úvodu filmu. Red Dawn je svižně natočený akční film, který nelze brát vážně, a řekl bych, že ani jeho tvůrce takové ambice neměli, i když dnešní vyostřující se situace v Severní Korei k této myšlence může svádět. Internetová filmová databáze uvádí, že film byl natočen a dokončen už v roce 2009, ale kvůli finančním potížím produkční společnosti Metro Goldwyn Mayer byl film uveden až v roce 2012. Původně plánovaného nepřítele, kterým měla být Čína, nahradila až v postprodukci Severní Korea kvůli možnosti uvedení i na čínském trhu. Finanční otázka byla pro tvůrce tedy přednější než politická situace. Remake nepřináší nic nového, ani objevného, ale nabízí standardní porci zábavy, nenudí a na jedno zhlédnutí ho lze s klidem doporučit.

Originální trailer filmu Red Dawn