Tohle není náš starý známý John McClane, tohle je jen McKlon s ošlehanou tváří Bruce Willise. Bez hlášek, bez charismatu, bez osobnosti. Smrtonosná past se sama chytila do pasti.
Drazí pozůstalí, sešli jsme se zde, abychom zavzpomínali na padlého akčního hrdinu Johna McClanea, který podlehl v boji proti nepříteli, který v hollywoodských krajích řádí jako černá ruka: sequelitidě. Náš McClane, etalon všech drsných chlápků, poctivých policajtů, co nejdou pro ránu ani pro hlášku daleko, je mrtev. Jeho tělo sice žije dál, ale jen coby schránka, která k sobě vábí naivní diváky a jejich poloprázdné peněženky.
Jak se to stalo? Jednoduše. Smrtonosná past sklapla.
Pátý díl dostal na starosti režisér-diletant (
John Moore), který si přesně podle známého rčení „vrána k vráně sedá“ ke spolupráci pozval scenáristu-břídila (
Skip Woods). Společně udělali z kultovního McClanea úplně novou entitu: McKlona, muže bez vlastností, který se toulá kdesi v Rusku a snaží se navázat vztah se svým synem, se kterým se odcizili. A proto se tvůrci stávají největšími záporáky celé série, kteří zvládli to, na co ani arcilotr Hans Gruber neměl síly v jedničce: zničili kultovní postavu jednou ranou.
Abychom si rozuměli: nemám nic proti tomu, aby měl hrdina dvojí identitu a byl zároven akčním sekáčem i starostlivým otcem, který jde bez váhání pro záchranu svých dětí přes hory, přes doly a přes mrtvoly. Fungovalo to, když
Arnold Schwarzenegger coby John Matrix zachranoval svou unesenou ratolest a přitom jen tak mimochodem postřílel půlku světové populace. Fungovalo to, když seriálový Jack Bauer 24 hodin denně drtil teroristy, aby ochránil svou dceru. A proč vlastně chodit tak daleko: i sám McClane svou holčičku chránil v předchozím dílu, v němž bojoval proti kybernetickým hrozbám a teroristickým sítím. Několik freudovských motivů, desítky akčních scén a stovky hlášek. Jednoduchý recept a solidní provedení. Tedy přesně to, co pětce chybí.
Pětka se totiž pokusila namixovat trojku (buddy movie) s osvědčenými rodinnými prvky. V čem se tolik liší od čtyřky, kde Willisovi přizvukoval mladičký hacker v podání
Justina Longa? McClane tu není za hláškujícího kick-ass otce a policajta ze staré školy, nýbrž za fotříka, který vyfasoval nudného synka-utřinosa. V zemi, kde zítra znamená včera, bojují proti mafiánům s archivními atomovkami a touhou doplnit svá švýcarská konta. Jenže kardinální problém spočívá v tom, že s hlavním hrdinou, ke kterému vzhlíží celé generace chlapců a mužů, scénář nakládá tak, jako kdyby on byl jen postarší side-kick, zatímco jeho syn, učebnicový zelenáč ze CIA, se kterým si Rusové vytírají zadek a kapoty svých opancéřovaných mercedesů, je tím, kdo poučuje, velí a kočíruje.
Jai Courtney je tady úplně zbytečně a vůbec nevypadá, že by s
Willisem sdílel jakoukoli společnou DNA. Zatímco marně čekáme, až mu McClane senior dá konečně za vyučenou, sledujeme dementní příběh s trojitými obraty, přemety, vruty a salchowy.
Slovo "sledujeme" ovšem není úplně přesné: mrkáme, těkáme a nestíháme. Zatímco režisér a scenárista trpí pokročilou demencí, střihač je zjevně těžký epileptik (je to prostě se vším všudy povedená rodinka). Vzduchem létají končetiny, zbraně i auta, ale není to přehledné a zábavné akční inferno, jak ho známe z předešlých dílů. Je to akční bordel, nepřehledná centrifuga, která nedává vizuálně ani narativně smysl. A neodpočinou si ani vaše ušní bubínky: tenhle film je pravděpodobně nejhlučnějším snímkem posledních let – ve smyslu kakofonního zvukového znečištění. A co je úplně největší paradox: nejhlučnější film roku je současně tím, který vás několikrát uspí svou nanicovatostí.
Mluvím k vám s lítostí skalního fanouška původní série, a pokud máte McClanea stejně rádi jako já, je celkem jasné, že nemá smysl vás přemlouvat, abyste se zkáze svého héroje v kině vyhnuli. Sama jsem, přes všechna varování, špatné trailery a katastrofické recenze, doufala, že se všichni mýlí a že McClaneovi jeho Američané nerozumějí. Následovala studená sprcha. Z pětky si nebudete pamatovat žádnou kulervoucí scénu, žádnou kultovní hlášku, žádnou scénu, v níž si z plna hrdla zahulákáte
Yippie-Ki-Yay, Motherfucker. S trochou štěstí si z ní po pár týdnech nebudete pamatovat vůbec nic.
Drazí pozůstalí, rozlučme se tedy s Johnem McClanem. Zachovejme si ho v paměti jako pašáka z prvních čtyř dílů a věnujme mu minutu kulometné palby.
Český trailer filmu Smrtonosná past: Opět v akci