Poručík Leonard Diamond (Cornel Wilde) bere policejní práci víc než svědomitě. Je jí doslova posedlý. Půl roku už věnuje všechen svůj čas a v případě nutnosti i osobní úspory na dopadení sadistického gangstera jménem Brown (Richard Conte) a zároveň zpovzdálí tiše, ale o to intenzivněji zbožňuje Brownovu milenku Susan (Jean Wallace), která je sice hluboce nešťastná, ale svého chlapa navzdory četným pokusům opustit nedokáže. Situace se vyhrotí po Susanině neúspěšném pokusu o sebevraždu. Diamond se pomalu, ale jistě začíná dostávat Brownovi na kobylku, což má za následek, že Brown přechází do nemilosrdného protiútoku. Nejdřív se pokusí rozjetého Diamonda zastavit mučením, a když ani to nezabere, půjde už nejen sympatickému poldovi, ale i jeho okolí o život. Tento souboj může totiž přežít jen jeden. Velká žánrová jména se tentokrát nacházejí spíše za kamerou než před ní. Film režíroval fanouškům víc než dobře známý Joseph H. Lewis, jehož snímky patřily mezi studiová béčka, ale s odstupem času si získaly obdiv kritiků i diváků. Tím nejslavnějším je určitě noirová gangsterka Deadly Is The Female, též známá jako Gun Crazy, která musela víc než inspirovat tvůrce klasiky Bonnie a Clyde. Joseph H. Lewis se nenechal omezovat nízkými rozpočty a točil na svou dobu neuvěřitelně vynalézavě, ať už z hlediska využití mizanscény či práce s kamerou. Stejně tak tematicky se rád dotýkal ve filmech tabuizované sexuality a jejího vztahu k násilí. K dalším působivým ukázkám jeho práce patří například variace na Mrtvou a živou pod jménem My Name Is Julia Ross nebo A Lady Without Passport s krásnou Hedy Lamarr. Režisérův styl, spočívající často v rafinovaných dlouhých záběrech, ale v tomto případě není tak zjevný prostě proto, že ho přebíjí jedinečné vizuální mistrovství kameramana Johna Altona, který je jedním z těch, co podobu filmu noir definovali. Altonův silně stylizovaný styl svícení, tzv. low-key - tlumený, poznáte na první pohled. Na jednu stranu totiž působí úžasně esteticky (a připomíná inspiraci noiru v německém expresionismu), na druhou navíc pomáhá maskovat nízký budget. Drtivá většina filmu se odehrává v noci. Jednotlivé místnosti jsou osvíceny jakoby jen na nezbytné minimum, aby se herci v té tmě nepřizabili. Celý film působí jako nějaký horečnatý sen hlavního hrdiny. Stejně tak ikonická závěrečná scéna odehrávající se údajně na letišti nikoho nepřesvědčí, že se nenacházíme jen u nějakých garáží, ale kombinace světla, tmy a mlhy vás přesto omámí. Stejně důležitá jako vizuální stránka je i pavučina mezi jednotlivými postavami. A vztahy jsou to leckdy dost ujeté. Rodák z Prievidze Cornel Wilde v roli Diamonda působí jako sympaťák, ale jeho posedlost ženou, která o něm nemá ani zdání, naznačuje, že s ním něco není v pořádku (nemluvě o podivném vztahu k jedné nejspíš striptérce, která ho miluje). Tím mimochodem připomíná postavu Dana Andrewse, který se v noirové detektivce Laura zamiluje do mrtvé ženy z obrazu. Nezvykle barvitý je i vztah Browna a Susan, která je na něm zjevně sexuálně závislá. Leckterému znalci poměrů v klasickém Hollywoodu tak asi spadne čelist u scény, která jednoznačně předznamenává orální sex. Stejně neortodoxní na danou dobu a místo je také zobrazení dvojice nájemných zabijáků jako homosexuálů. Rafinované mučení Diamonda pomocí naslouchátka a hlasitého jazzu se zase rozhodně muselo líbit Tarantinovi. The Big Combo je úžasně stylová záležitost, jejíž už tak silnou přitažlivost zvyšují její perverzní hrdinové. Co na tom, že zápletka za moc nestojí. Troufám si říct, že vám to během těch zvláštně uhrančivých třiaosmdesáti minut nebude příliš vadit. Období noirů v padesátých letech prakticky končilo. Filmy té doby už tisíckrát vytěžená schémata a postupy dováděly do extrémů. A tento Lewisův snímek patří rozhodně k těm nejujetějších a zároveň i nejlepším. Užijte si ho. Filmu vypršela autorská práva, takže ho můžete celý zhlédnout pod článkem nebo v lepší kvalitě ZDE.

Film The Big Combo