Recenze: Ondine

Vydáno: 23.08.2010 12:00 - Linda Kováčová | foto: 2009 Magnolia Pictures

Nový počin Neila Jordana Ondine je poetické, hořkosladké, ale v podstatě hřejivé vyprávění o tom, že na pohádky a sny není nikdy pozdě. A rozhodně stojí za to, si na tenhle "malý" film najít dvě hodiny času.
Byl jednou jeden příběh o osamělém rybáři, který namísto ryb chytil do svých sítí krásnou mořskou pannu... Tak nějak začíná lyrická balada známého režiséra irského původu Neila Jordana. Ačkoli se prosadil i v Hollywoodu (Interview s upírem v hlavních rolích s Bradem Pittem a Tomem Cruisem), nejosobitější zůstávají jeho příběhy s irskou tématikou. K těm se řadí i ten nejnovější - Ondine.
Ondine - coby mořská nymfa - se často objevovala v evropském folkloru, stejně jako v pozdější hudební a dramatické kulturní tradici. Jordan, známý svým zájmem o iracionalitu a příběhy lidí v určitém slova smyslu "nenormálních," si půjčuje mystiku této tradice, do které halí příběh několika životních ztroskotanců ze současného irského rybářského maloměsta.
Jedním z nich je i Syracuse (Colin Farrell), kterému nikdo neřekne jinak než Circus pro jeho neslavnou alkoholickou minulost. Kvůli své dcerce Annie (Alison Barry), která trpí selháváním ledvin, je však už dva roky střízlivý. Právě do jejich životů náhle vstoupí Ondine (Alicja Bachleda), mořská víla, která svým zpěvem přináší lidem štěstí. Alespoň podle malé Annie. Jenže Syracuse už na pohádky nevěří a neznámá cizinka v něm vyvolává řadu otázek.
Je škoda, že tento v mnoha ohledech vynikající film přichází do českých kin pouze ve čtyřech kopiích a s takřka nulovou propagací. Přitom byl s úspěchem promítán na několika mezinárodních filmových festivalech, mezi nimi i na letošním 45. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Nesporně nejvíce těží snímek z úchvatných lokací irského pobřeží. Zejména v první polovině filmu navozuje kameraman Christopher Doyle společně s citlivě tvořeným hudebním doprovodem - který má na svědomí Kjartan Sveinsson ze Sigur Rós - prchavou atmosféru pohádkového příběhu, poetické romance mezi mořem, nebem a zemí. Oko divákovo potěší i několik netradičních záběrů (podhled skrze vodu, sjezd kamery ze souše do jeskyně).
Šťastnou ruku měl Neil Jordan i při výběhu herců. Colin Farrell, rodák z Dublinu, se role životem utahaného Syracuse zhostil dokonale. Skoro se až nechce věřit, že se současný sex idol dívek a žen jakoby mávnutím kouzelného proutku proměnil v ošuntělého smolaře, co to se svou bárkou na moři táhne snad už příliš dlouho.
Stejně tak dobrou volbou se ukázala i vcelku neznámá polská herečka Alicja Bachleda, které se pro ztvárnění Ondine podařilo nalézt rovnováhu mezi magickou bytostí z moře a skutečnou ženou. A zapomenout se nesmí ani na Stephena Rea, dvorního Jordanova představitele, který na malém prostoru role kněze suplujícího sezení anonymních alkoholiků vytváří i několik hřejivě úsměvných momentů.
Jediným záporem, který tak snad lze tvůrcům vyčíst, je příliš natahovaná stopáž, která nakonec dosáhne až na 103 minut. Zkrácen o deset či patnáct minut by film možná působil kompaktněji a sevřeněji. Třebaže onen pomalu plynoucí děj nám dovoluje plně si vychutnat snovost příběhu i malebnost irské krajiny.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY