Málokteré bláznivé komedii se podaří současně zklamat většinové publikum, jemuž je primárně určena, a stát se miláčkem vybíravé kritiky, jež má často vůči tomuto žánru předsudky. Režisér Howard Hawks přivedl na svět hned dva takové filmy. Na někdejší divácký neúspěch Leopardí ženy, která stála řadu lidí kariéru, všichni dávno zapomněli a dnes ji povinně velebí každý kánon nejzásadnějších filmů 20. století. O čtrnáct let mladší a stejně ztřeštěný Omlazovací prostředek si v kinech vedl jen o málo lépe a na plné docenění dodnes čeká. Barnabyho opičárny Vědec Barnaby Fulton (Cary Grant) už desátým rokem pracuje na chemické sloučenině, která má v podobě pilulek vracet lidem mládí. Záměr je to velkolepý, ale samotná práce na projektu je nudná a stereotypní a jejím dosud jediným výsledkem je vědcova pokročilá slabozrakost a roztržitost. Barnabyho žena Edwina (Ginger Rogers) nepraktického manžela obětavě podporuje a je ochotna mu třeba třikrát za sebou trpělivě vysvětlit, na které straně dveří má zůstat, když zamyká dům. Ve skrytu duše ji ale mrzí, jak rychle spolu zestárli, a ve slabších chvilkách by si přála vrátit čas. Barnabyho sérum jí to brzy umožní. Všechny velké objevy vznikají náhodou a je to až Barnabyho pokusný šimpanz, komu se podaří nahodile smíchat správné složení látek a takto vzniklý elixír mládí bez vědcova vědomí nalít do barelu s pitnou vodou v rohu laboratoře. Protože bohové komedie nikdy nespí, vody se postupně napijí Barnaby, jeho žena a nakonec i jeho šéf a mecenáš pan Oxly (Charles Coburn). Aniž by se kdokoli z nich změnil fyzicky, usedlí a seriózní hrdinové pod vlivem prostředku ztrácejí zábrany i svazující dospělý pocit zodpovědnosti a chovají se nejprve jako teenageři a po opakovaném požití elixíru jako desetileté děti. Během jediného odpoledne znovuzrozený Barnaby zahodí své tlusté brýle, koupí si sportovní auto a začne laškovat s hloupoučkou sekretářkou pana Oxlyho Lois (Marilyn Monroe), která je sama ještě napůl dítě ("Škoda, že není vidět ta druhá půlka," poznamená jízlivě Edwina). Kanonáda slovních i vizuálních gagů, situačních nedorozumění a čiré radosti ze života může začít. Howard Hawks měl původně trochu jiné a mnohem konzervativnější cíle. Vycházeje z povídky Harryho Segalla, chtěl natočit příběh o manželství mladé ženy a staršího muže, jehož omlazovací prostředek (původně nazvaný Cupidone) byl víceméně afrodiziakem. V této prvotní verzi měl omládnout pouze Barnaby a dramatický děj se točil okolo jeho rozhodování mezi manželkou a jinou ženou. Poněkud konvenční koncept, že? Dobové cenzuře se nicméně zdál nepřijatelně nemravný a další úpravy scénáře si vyžádali herci. Nejprve na popud Caryho Granta zmizel velký věkový rozdíl mezi manželi - a tím i možnost obsadit do hlavní ženské role Avu Gardner, jak režisér původně zamýšlel. S Ginger Rogers, dosazenou studiem, si Howard Hawks nikdy nepadl do oka a v pozdějších rozhovorech ji tak trochu vinil z neúspěchu filmu. Ve skutečnosti to ale byla právě ona, kdo přišel s nápadem, aby elixír vypila i Edwina, což postavy nejen zrovnoprávnilo, ale obohatilo film o řadu scén, u kterých budete slzet smíchy. Ba ne, důvod neúspěchu snímku je třeba hledat jinde. Rekviem za screwball "Historie vědy je historií lidí, kteří se neohlíželi na pravidla," prohlašuje furiantsky Barnaby Fulton. Omlazovací prostředek bývá řazen do žánru takzvaného screwballu, tedy kombinace bláznivé a romantické komedie. I tento zdánlivě nespoutaný žánr určitá pravidla ctil. Obvykle rozvíjel romanci mezi příslušníky nejchudší a nejbohatší vrstvy společnosti, aktivnější z dvojice byla většinou žena a sympatičtí hrdinové se vyznačovali výstředností, volnomyšlenkářstvím a odporem ke konzervativnímu, "spořádanému" životu. Všechna tato pravidla platila ve zlaté éře screwballu, třicátých a čtyřicátých letech, nemohla ale vydržet věčně. Začátek padesátých let, kdy přišel do kin Omlazovací prostředek, se nesl ve znamení ekonomické stabilizace, ale také ustrašenosti z politických represí a obav ze studené války. Všechny tyto události a proměny hodnot se bezděčně zrcadlí i v dobových komediích. Ideálem společnosti i filmových hrdinů se stala příslušnost k vyšší střední třídě a její dříve ve screwballech vysmívaná uniformita všeobecně akceptovanou normou. V době, která skloňovala ve všech pádech dospělost a zodpovědnost a kdy největším společenským prohřeškem byla ztráta sebekontroly, nemohla Hawksova podvratná oslava juvenilní bláznivosti ani screwball všeobecně padnout na úrodnou půdu. Omlazovací prostředek ze starého pojetí screwballu přejímá některé vnější znaky, jiné přizpůsobuje nové době. Barnaby Fulton by nejen díky "znovuobrýlení" Caryho Granta mohl být docela dobře dvojčetem Davida Huxleyho z Leopardí ženy - tentokrát ovšem vědec není okolím ani svou vyvolenou vnímán jako společensky méněcenný pošuk, ale naopak je všeobecně respektovaným členem společnosti. Jeho šéf pan Oxly je novodobou reinkarnací všech těch bláznivých starých milionářů, jejichž chování se řídilo momentálními rozmary. Ani on už nesmí být pouhým zahálčivým rentiérem, ale rozvážným a věčně zaměstnaným mužem, jemuž z dřívějších časů blaženého hédonismu zůstaly jen monokl a doutník - neodmyslitelné trademarky jeho představitele Charlese Coburna. Ke zdaleka nejzajímavějšímu posunu ale došlo u obou ženských postav. Jak si jistě vzpomínáte, hrdina Leopardí ženy byl spořádaně zasnoubený se stejně suchopárnou vědkyní, na konci dal ovšem přednost ztřeštěné dívce, která během několika dní obrátila jeho vnímání světa vzhůru nohama. Omlazovací prostředek naopak učinil sympatickou hrdinkou Edwinu, onu spořádanou a racionální ženu, která se zcela samozřejmě vzdá vlastních ambicí ve prospěch svého muže a údržby domácnosti. Rod excentrických screwballových krasavic tou dobou vymíral po přeslici a v Hawksově filmu nese jeho zplihlý prapor Marilyn Monroe ve vedlejší roli Lois. Dětsky bezstarostná, ale zároveň smyslná a požitkářská dívka symbolizuje pokušení, jemuž by dřívější hrdina screwballu na konci podlehl, tentokrát ovšem odolá. Stojí navíc za povšimnutí, že i Lois už má například způsobem oblékání a jednání trochu nakročeno stát se v pozdějším životě spořádanou ženou podle norem padesátých let - jejím ideálem není prožít život jako bláznivou jízdu kabrioletem, kterou si v jedné scéně s profesorem vyzkouší, ale najít muže, jemuž se přizpůsobí stejně poslušně jako Edwina Barnabymu. Všechny tyto základní pozice na šachovnici přibližují postavy tehdejší realitě, ale o to intenzivnější a očistnější je následná rozkošnická anarchie po požití elixíru. Není to jen dočasný návrat postav do mládí, ale také poslední slavné vzepětí umírajícího žánru. V žádném jiném filmu z této doby neuvidíte Caryho Granta pomalovaného válečnými barvami velet dětské partě ve hře na indiány (dojde i na skalpování nepřítele). V žádném jiném nespatříte skupinu ctihodných vědců, kterak se snaží vylákat trucujícího kolegu zpod stolu slibem, že mu koupí poníka. A není pochyb o tom, že zavalitý Charles Coburn v žádném jiném filmu neimituje šimpanze. Omlazovací prostředek patří k nejlepším komediím svého druhu a jeho jedinou chybou je, že nebyl natočen v době, která podobně uvolněné zábavě přála - tedy o deset let dříve nebo o deset let později.
Originální trailer filmu Omlazovací prostředek