Channing Tatum a jeho banda si odložili v novém filmu Stevena Soderbergha. Oscarový režisér a zvučná herecká jména napovídají, že v něm půjde otrochu víc, než jen o přehlídku pánských pozadí. A jak to teda dopadlo?
Magic Mike (
Channing Tatum) je tak trochu všeuměl. Pracuje na stavbě, vyrábí vlastní originální nábytek a po nocích ze sebe rve oblečení pro potěchu neukojených paniček s přebytečnými jednodolarovkami. Nežije si špatně, ale stále se mu nedaří splnit si svůj sen - rozjet naplno vlastní nábytkový podnik.
Jednoho dne potká na stavbě Adama (
Alex Pettyfer), tvrdohlavého mladíka, který toho moc neumí, ale Mikovi po dni stráveném v práci padne do oka a rozhodne se mu pomoct. Pozve ho do striptýzového baru, kde pracuje a dá mu možnost předdvést, co dokáže. Adam je samozřejmě zprvu dost nesvůj, ale se svým nemotorným číslem sklidí slušný úspěch a práce striptéra mu zavoní, takže druhý den se už hlásí na trénku u Dallase, majitele klubu a bývalého striptéra (
Matthew McConaughey).
Tolik stručně k úvodu filmu. Máme tu klasickou situaci "nováček v bandě veteránů", kterou tvoří typická sestava - otcovský šéf, pár bizarních postav s bizarními přezdívkami a pak nevyhraněný, spíše kladný a diváku na míru šitý Mike. Parta je to silná a funkční a svůj úkol, tzn. sklidit co nejvíc vašich sympatií, plní spolehlivě.
Dost spolehlivě ze sebe pánové také strhávají oblečení, v čemž jim hodně napomáhá i fakt, že striptéry připomínají, i když je zrovna nehrají. Nejvíc doma je v tom samozřejmě
Channing Tatum, který už za sebou jistou striptérskou historii má a připomene vám to v každé svlíkací scéně - na parketě je jako ryba ve vodě a svého alfa striptéra si vyloženě užívá.
Chlípná vystoupení vůbec čiší pozitivní energií. Pod zprvu zdánlivě povrchní slupkou se skrývá óda na život a především na mládí a zároveň odvržení prudérních předsudků. Samotným striptérským eskapádám pak nechybí nápaditost, jak po stránce kostymní tak po té choreografické a i díky dynamické kameře mají švih a energii a skutečný drajv. Je úplně jasné, že tady prostě tvůrčí tým dostal možnost vyřádit se v neotřelém prostředí a naplno ji využil. Ačkoliv je všechno notně přikrášleno a oproti realitě odlehčeno, způsob, jakým
Bez kalhot říká "Kašlem na předsudky!" je dost sympatický.
Na druhou stranu ale žádná z nekorektních rovin nikdy nepřekročí nejzazší hranici a to jak mravnosti tak vkusu. Můžete sice namítat, že už jen film o striptérech je věc dost nevkusná, ale pravda je, že i ten se dá natočit uhlazeně a to je právě případ
Bez kalhot. Dojde sice na scény, které nejednoho nepříjemně pošimrají v žaludku a lascivita v nich teče proudem, ale to všechno je zabaleno v úhledném balení bez plísně a hnusu. Kulisy jsou zachovalé, dámy v hledišti taky, a člověka skoro napadne, že být striptérem vážně asi nemá chybu.
Což by vůbec nevadilo, kdyby se vám v druhé půli film nesnažil sdělit, že to až taková sranda není.
Soderbergh měl očividně větší ambice než jen natočit nenáročnou oddychovku a opravdu se snaží trochu přitlačit na pilu a postupně film dotáhnout do dramatičtější roviny. To ale nedělá dobrotu a bylo by rozhodně lepší přistřihnout trochu ambicím křidýlka, a když už se vydat vážnou cestou, tak spíše zabrousit do civilnějších vod a nedělat ze sebe thriller.
Působí to prostě násilně a snaha o temnotu a katarzi se nemá ani o koho moc opřít v hereckém ansámblu.
Tatum odehrává svůj standard a na víc než základní sympatie nedosáhne. Do prostředí sedí, ale jakmile se začne zmateně vyznávat, přestáváte mu věřit. Jeho záliba ve výrobě originálního nábytku aneb pokus obdařit ho romantickou duší působí nastrčeně a málokoho ošálí. A to je právě
Tatum jedinou opravdu rozvinutou osobností. Jeho parťák
Alex Pettyfer je dřevo, které toho za film řekne opravdu příliš málo na to, abyste ho považovali za člověka a společné peripetie obou mladíků prostě nemají tu dramatickou hloubku, o kterou se snaží.
Po povedeném začátku, kdy vás
Bez kalhot dost navnadí svým bezstarostným a nakažlivě hravým přístupem, je přeci jen tohle docela sešup. Ani milostná linka Mikea a Adamovy sestry Brooke (neokoukaná
Cody Horn) na vás nevytasí nic emocionálně silného a tak se k závěru filmu pozitivní aura rozplývá v mlze šedi. Moralizuje se a střízliví vy střízlivíte spolu s filmem.
Pokud tohle je to sdělení, které měl
Soderbergh na srdci, pak ano, povedlo se, ale jinak toho z filmu v člověku kromě povedených svlíkaček moc nezůstane.
Český trailer filmu Bez kalhot