U režiséra Stevena Soderbergha divák nikdy neví, na čem je. Na jednu stranu je schopen natočit výtečné kriminální drama Traffic - nadvláda gangů, za něhož získal Oscara, velice slušný životopis Erin Brockovich nebo naprosto pohodovou trilogii Dannyho parťáci, a na straně druhé "vyplodí" takové bizarnosti jako experimentální Bublinu, podobnou komedii Hollywood, Hollywood, případně nepodařené Berlínské spiknutí. Do jaké skupiny patří nejnovější Zkrat? Někam mezi. Hlavní hrdinkou filmu je tajná vládní agentka Mallory Kane (Gina Carano), která patří mezi nejlepší v oboru a z toho důvodu je vždy posílána na úkoly, které jsou třeba vyřídit rychle a pokud možno hladce. Takovou misí je i pokus o osvobození vězněného čínského novináře, jež se sice vydaří, ale Mallory někdo z kolegů podrazí. Ta si to pochopitelně nedá líbit a snaží se přijít na to, kdo za spiknutím stojí, a řádně ho za něj potrestat. Určitě nemusím sáhodlouze psát o tom, jak banální zápletka je. To asi dojde i méně náročnému a zkušenému divákovi. A nepochybně to věděl i sám Soderbergh, kterému to ale na tvůrce jeho kalibru přišlo asi až příliš tristní, a tak naprosto triviální a béčkový příběh vypráví epizodicky a nechronologicky, na což dojíždí a je to ohromná škoda, neboť potenciál je tu obrovský. Soderbergh má veliký talent a dokazuje to i zde. Jeho práce s kamerou je precizní a je hodně zajímavé pozorovat, co vše vymyslí a jak si s každým záběrem pohraje. Osobním vrcholem pro mě byla scéna, kdy hlavní hrdinka zaplňuje poličku v pokoji osobními věcmi a kamera bez jediného střihu sjede vždy k tomu kterému patru, do něhož se předměty ukládají. Takových nápadů je tu plno a diváka vyloženě baví se jimi kochat a užívat si je. Kde pak režisér jednoznačně válí, jsou akční scény, které jsou natočeny zcela realisticky. Mám dojem, že takhle nějak to opravdu vypadá, když se perou lidé k tomu vycvičeni. Všechny bitky jsou syrové a tak fyzické, že s nadsázkou lze říci, že bolí i diváka (v tomto ohledu jsou ještě o stupínek výš než ve výborném Warriorovi). Když k tomu ještě připočtete nápaditou choreografii a přehledný a klidný střih, máte tu jedny z nejlepších akčních scén z poslední doby. Při jejich sledování se musí také ocenit, jak Soderbergh pracuje s hudbou a ruchy. V momentě, kdy se někdo nahání, začne tlumeně hrát hudební doprovod, který ale vždy přehluší přirozené zvuky pulzující ulice, padajících židlí apod., a ve chvíli, kdy se do sebe postavy na férovku pustí, je úplné ticho, které narušují opět pouze rozbíjené talíře, okna... Když pak bitka skončí a hrdinové se znovu někam rozběhnou, hudba začne nanovo. V tomhle ohledu jde o naprostou profesionalitu a velikou tvůrčí invenci. Příjemným překvapením je také herecké obsazení. Jelikož režisér má spousty známých kamarádů, dostal jich do takového projektu až neuvěřitelné množství. Objeví se tu Michael Douglas, Antonio Banderas, Channing Tatum, Ewan McGregor, Michael Fassbender nebo Bill Paxton. S tímto výčtem ale také souvisí nepříjemný fakt, že vzhledem k délce hodiny a půl je tu dost jmen jen na ozdobu a jedná se spíše o delší cameo roličky než o role plnohodnotné. Divácky je to ale pochopitelně vděčné. Hlavní roli paradoxně vytvořila neznámá Gina Carano, která ale není herečkou a vybrána byla na základě toho, že ovládá MMA (mixed martial arts), v němž je držitelkou několika rekordů. A je to pochopitelně znát. V boji nemá konkurenci a je natolik drsná, že byste si hodně rozmýšleli, zda ji rozzlobíte. Možná i díky ní vypadá akce bezchybně. Horší je to v momentech, kdy má její postava projevit nějaké emoce, což už jí tak úplně nevěříte a dá se i vypozorovat, že sama se v nich necítí nejlépe. Naštěstí je takových chvilek minimum a zejména mužská část publika jí je ráda odpustí, protože jí nechybí charisma a sex-appeal. Obloukem se vracím k tomu, co jsem nakousl ve třetím odstavci. Snažit se z jednoduchého a nenáročného filmu udělat něco víc tím, že jeho děj nezobrazuji chronologicky, ale na přeskáčku a jak se mi to zrovna hodí, se v tomto případě minulo účinkem. Místo toho, aby si divák užíval všechny režisérské fígle a vychytávky, se tak úplně zbytečně musí soustředit na nelineární, ale pořád především fádní příběh, který má navíc ke konci docela dost logických děr, což při zvoleném postupu zarazí. Tento fakt je jediným zásadním problémem celého snímku, bohužel je ale natolik podstatný, že ho sráží jen do lehce nadprůměrných vod. Nevyzpytatelný Soderbergh si tentokrát nedokázal vybrat, zda si chce užívat filmařiny a experimentovat, byť s vědomím, že ho tři čtvrtiny laické i odborné veřejnosti odstřelí, nebo točit možná hloupou a přímočarou žánrovku, která ale příjemně pobaví všechny diváky. Zkrat je ve výsledku počinem, který v sobě má parádní momenty a svým způsobem oplývá zvláštním kouzlem, zároveň se ale snaží být chytřejším, než ve skutečnosti je. Platí tak pro něho ono známé pravidlo, že méně někdy bývá více.

Český trailer filmu Zkrat