Jako spousta jeho hereckých kolegů nepolevoval v důchodovém věku v tempu práce ani Henry Fonda. Šedesátá léta pro něj úspěšně vyvrcholila rolemi v Tenkrát na Západě a Bostonském případu a řada zajímavých projektů jej čekala i na začátku nové dekády. Kromě práce na Broadwayi Fonda točil komediálně laděné westerny jako Klub Cheyennů a Byl jednou jeden lotr, adaptaci románu Kena Keseye Tak mě někdy napadá, v Evropě pracoval na špionážním thrilleru Le Serpent a dalším spaghetti westernu Mé jméno je Nikdo a věnoval se televizním produkcím. Fondovo pracovní nasazení začalo zvolňovat až v polovině sedmdesátých let kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Na energii mu značně ubíralo rakovinové onemocnění a slabé srdce, kvůli kterým v následujících letech podstoupil řadu chirurgických zákroků. Jeho kariéra rovněž postupně upadala, paralelně se snižující se prestiží a kvalitou jednotlivých produkcí. Pak ovšem přišla nabídka na roli, jež Fondu okamžitě zaujala a kterou se přes veškeré zdravotní komplikace rozhodl přijmout – v chystané adaptaci broadwayské hry měl ztvárnit penzionovaného profesora, který se nesnadno vyrovnává se stářím a nemocemi, které s sebou přineslo. Jak už bylo řečeno, Na Zlatém jezeře byla původně divadelní hra, již do podoby filmového scénáře adaptoval sám její autor Ernest Thompson. Jako svůj v pořadí sedmý celovečerní film ji režíroval Mark Rydell, v té době známý především díky filmovému přepisu románu Williama Faulknera Pobertové se Stevem McQueenem v hlavní roli, Malým kovbojům se stárnoucí legendou amerického westernu Johnem Waynem nebo hudebnímu dramatu Růže s Bette Midler v roli rockové zpěvačky, jejímž předobrazem byla Janis Joplin. Vedle Henryho Fondy Rydell do role profesorovy oddané a milující manželky, která jej neustále opečovává a povzbuzuje k životu, obsadil další stárnoucí hereckou hvězdu klasického Hollywoodu - Katharine Hepburn. S jejich postarším párem, Ethel a Normanem Thayerovými, se seznamujeme v době, kdy přijíždějí na svou oblíbenou letní chatu u jezera v Nové Anglii. Zatímco aktivní Ethel hýří energií a nadšením, Norman, zdá se, její entuziasmus příliš nesdílí. Trápí ho nemocné srdce a problémy s pamětí, které ruku v ruce s pokročilým věkem zapříčinily jeho odchod z univerzity, kde dlouhá léta přednášel. Norman se těžko vyrovnává s odchodem do penze. Místo aby si užíval chvíle klidu uprostřed krásné přírody, tráví dny zavřený doma a v novinách pročítá inzeráty s nabídkami práce. Fondův starý zapšklý mrzout a panovačný protiva, který své chyby rád svádí na druhé a namísto pochvaly kritizuje, upomíná na hercovu roli přísného a věčně nerudného otce ve výše zmiňované, Paulem Newmanem režírované adaptaci Keseyho románu o dřevařské rodině Tak mě někdy napadá. Oba snímky rovněž v obdobně laděné komorní rovině tematizují komplikované vztahy mezi rodičem a jeho potomkem, v případě toho Rydellova Normanův chladný vztah k zakomplexované dceři Chelsea, s níž se před dlouhými lety odcizil. Skutečnost, že Chelsea ve snímku ztvárnila Fondova vlastní dcera Jane (Na Zlatém jezeře byl jejich jediný společný film), mu dodala na dalším rozměru. Nebylo totiž žádné tajemství, že vztah hollywoodské "rebelky" a jejího otce nebyl zrovna idylický. Postava Chelsea, která se nikdy nesmířila s tím, že pro otce vždy byla tou "tlustou holkou", a ne vysněným synem, byla Jane Fonda velmi blízká, a jak se sama později vyjadřovala, nesnadné sbližování Chelsea s Normanem na sklonku jeho života bylo zároveň i jejím hledáním cesty k vlastnímu otci. Ostatně právě Jane Fonda na Thompsonovu divadelní hru, jejíž téma ji tolik zaujalo, zakoupila práva. Staré rodinné křivdy a kostlivci ve skříni tak ovládají celý snímek, který se nesnaží zastírat své melodramatické rozměry. Na Zlatém jezeře je komorní rodinné melodrama plné sentimentu a zcela předvídatelných dějových zvratů, klišé a metafor od samého začátku až po úplný konec. Je však upřímné a bohaté na životní pravdy, které každý alespoň vzdáleně zná a sám se o nich přesvědčil. Jeho největší předností je sevřený příběh s působivými a maximálně procítěnými hereckými výkony, které upřímně a zcela nezištně dojímají. Henry Fonda, který rok předtím získal čestného Oscara, si nemohl přát lepší zakončení kariéry. Na Zlatém jezeře mu konečně přineslo i toho kýženého hereckého Oscara, byť zrovna nepatřil k těm, kdo ceny americké filmové akademie příliš uznávají. Zlatou sošku si nakonec odnesl i Ernest Thompson (za scénář) a Katharine Hepburn, jež byla na rozdíl od svého filmového partnera herecky aktivní až do poloviny devadesátých let. Fonda, který za svou roli mimo jiné i získal Zlatý glóbus a ocenění na festivalu v Karlových Varech (dělil se o něj s Donaldem Sutherlandem, který porotu zaujal rolí ve snímku Threshold), totiž několik měsíců po premiéře Rydellova snímku podlehl neustávajícím zdravotním komplikacím.

Originální trailer filmu Na Zlatém jezeře