Recenze: Máme papeže!

Vydáno: 05.04.2012 07:00 - David Laňka | foto: CinemArt

Služba Bohu v roli papeže je jistě bohulibá činnost. Ale co dělat, když se vám do ní příliš nechce a pod balkónem baziliky svatého Petra na vás čekají tisíce věřících, aby vás uctili jako nového papeže? Buď zatnete zuby a přijmete tuhle zodpovědnost, nebo... zdrhnete.

Máme papeže!Recenzoval/a David Laňka dne 05.04.2012 07:00. Služba Bohu v roli papeže je jistě bohulibá činnost. Ale co dělat, když se vám do ní příliš nechce a pod balkónem baziliky svatého Petra na vás čekají tisíce věřících, aby vás uctili jako nového papeže? Buď zatnete zuby a přijmete tuhle zodpovědnost, nebo... zdrhnete. Hodnocení: 4
A přesně to udělá hlavní hrdina posledního snímku slavného italského scenáristy a režiséra Nanniho Morettiho. Tedy ne že by své poslání vzdal okamžitě. Chvilku si nechal po vzoru slavné komedie Přeber si to! vemlouvat do duše psychoanalytika v podání samotného režiséra, ale pak prostě a jednoduše vzal kramle a vyrazil do ulic poznat obyčejný lid a jeho všední starosti.
Až příliš dlouho byl tento introvertní kardinál za stěnami svatostánku božího, aby ještě věděl, o čem život je. A právě proto si to chce připomenout. Potuluje se římskými ulicemi a domácnostmi, aby si na téhle cestě za vlastním já oživil vzpomínky na vlastní neveselé dětství a herecké touhy, aby pochopil, že život není jen Bůh a nic ostatního, ale tisíce vůní a chutí, které sice leckdy zavání hříchem, ale chybovati je přece lidské a být člověk může být někdy přínosnější, než být sluhou božím.
A tak zatímco kardinála hledá vatikánská garda po všech čertech a zatímco věřící několik dní a nocí čekají, až jim nově zvolený papež zamává a pozdraví je, on nabývá přesvědčení, že se na tuhle veleváženou roli vlastně nehodí a že jí není schopný dát vše, co s sebou nese.
Dokážu si živě představit, jaká zhůvěřilost by z tohoto námětu vznikla v rukou amerických filmařů (Adam Sandler už si zahrál satana, tak proč by si nestřihl roli papeže?!) nebo snad dokonce českých (a Zdeněk Troška by to jistě rád proložil několika kameňáky). A dokážu si představit i jaká zhovadilost by z toho byla, kdyby se do toho pustili Paolo Villaggio nebo Renato Pozzetto...
Naštěstí pro nás však tento námět uzrál v hlavě jednoho z nejlepších italských filmařů současnosti Nanniho Morettiho, který jej přetavil v inteligentní, místy trpkou a místy zábavnou podívanou, která se nevyžívá v laciném moralizování nebo vtipkování na téma zkostnatělé víry, ale která poťouchle prstíčkem pošťuchuje do odcizení církve od běžného života a do jejího vlastního pocitu spasitele lidstva.
Jde dokonce stejně daleko jako před dvaceti lety Martin ScorsesePosledním pokušení Krista, když posla božího nechává pochybovat o víře jako takové. Moretti má však štěstí, že dnešní liberálnost věřících od dob vzniku Scorseseho opusu přece jen poněkud pokročila, a on se nemusí bát demonstrací dotčených věřících a vypálených biografů.
Na druhou stranu (a pozor, přijde spoiler!) je pravda, že Moretti nakonec svého hrdinu nenechá stát se papežem. Bylo by zajímavé vědět, zda by reakce věřících byly stejně klidné, kdyby se jím stal. Zda by překousli, že hlavní hlava církve mohla mít (nebo dokonce může mít – až budete někdo mluvit s Benediktem XVI., zeptejte se ho) pochybnosti o tom, zda může vykonávat své poslání. Troufám si tvrdit, že v takovém případě by se situace s protesty proti filmu opakovala.
Protože jak jsem byl osobně svědkem v Karlových Varech, kde byl snímek promítán na festivalu, zatímco ateistické Česko se smálo, věřící cizinci občas nesouhlasně mručeli a po prvních dvaceti minutách se řada z nich sebrala a ze sálu odešla.
Což ale skutečně neznamená, že by snímek Máme papeže! byl plivancem do očí katolické církvi. Naopak – je vidět, že Moretti vlastně stojí na straně církve a cení si její role jakéhosi zprostředkovatele duševního zdraví. Všichni ti jeho kardinálové nejsou nedotknutelní bozi, ale lidé z masa a krve, lidé chybující, kteří se chovají jako každý z nás, jen prostě mají sutanu, která jim sice dodává majestát, ale která automaticky nezaručuje moudrost a nadhled.
Ten si naštěstí vždy dokáže zachovat Nanni Moretti, který tímto snímkem jen potvrzuje své výjimečné postavení na poli autorského filmu (nejen italského) a dokazuje, že komedie dnes ještě mohou být vkusné, inteligentní a plné výjimečných hereckých výkonů, jejichž komika nejlépe vyniká ve chvíli, kdy se hraje tzv. na vážno.
Nejen Moretti samotný, ale především legenda francouzského filmu Michel Piccoli (a také Jerzy Stuhr v roli papežova tajemníka) zde odvádějí skvělou práci, a dávají tak vzpomenout na doby, kdy se filmy točily pro lidi a nikoliv pro peníze. A jestli nejste ještě úplní cynici, tak si tenhle exkurz do hlubin duše církevního hodnostáře užijete. Amen.


Český trailer filmu Máme papeže!


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY