Osmnáct let staré animované dobrodružství je dodnes výbornou disneyovkou, která diváka vrátí do dob, kdy podobné snímky měly nápad a nebyly točeny primárně pro zisk. Tehdy debutující režisérská a scenáristická dvojka Dean DeBlois a Chris Sanders se v ní dost vyřádila, protože hlavní hrdinové jsou dost sympatičtí, tempo je hodně svižné a celková atmosféra je silně pohodová a nechybí jí nadhled. Pozitivem je též to, že vtipy jsou povětšinou chytré a tím, že odkazují k některým sci-fi klasikám, pobaví i odrostlé publikum, to mladší se zase bude smát situační komice a několika skvělým hláškám. Z dnešního pohledu potěší také vizuální stránka, která není úplně dokonalá, ale má své kouzlo. Třešínkou na dortu pak je několik použitých hitů Elvise Presleyho. Jen škoda dokola opakovaného morálního poselství, které je prvoplánové a po chvíli velmi otravné. Příjemná záležitost pro celou rodinu.
Zajímavost: Jméno Lilo má původ v havajštině a znamená šlechetná.
Čtyři roky staré akční drama vychází ze skutečných událostí a je typickým dílem režírujícího Michaela Baye. To tedy znamená, že vizuální stránka je naprosto opulentní, kamera dynamická, akce má náboj, nechybí jí adrenalin a je potřebně zběsilá a velkolepá a vše je samozřejmě nastříháno klipovitým tempem. K pozitivům se dají řadit i exotické lokace, potřebně špinavá a drsná atmosféra a poctiví chlapáčtí hrdinové. V titulní roli se představí velmi dobrý John Krasinski, jehož doplňují méně známé tváře, které ale působí autenticky. Je ovšem třeba se připravit na to, že snímek je přehnaně patetický a patriotický, na složitý vojenský konflikt nahlíží černobílou optikou a jeho ideové poselství úplně nefunguje. Tím nejzásadnějším problémem je ale přehnaná a těžko obhajitelná stopáž, v níž je poměrně dost hluchých míst. Jeden z tipů týdne a ideální záležitost na konec pracovního týdne.
Zajímavost: Hrubý sestřih filmu měl čtyři hodiny.
Sovětské válečné drama z druhé poloviny padesátých let u nás není tak známé, což je obrovská škoda, protože mnohé překvapí. Režírující Michail Kalatozov v něm vychází z divadelní hry Viktora Rozova, který také napsal scénář a soustředí se na hodně komorní a ne úplně veselou atmosféru. Největší devízou snímku je však důraz na absolutní realističnost a civilnost a skoro až dokumentární věrnost, neboť tvůrce zachycuje život obyčejných lidí ve válečné době. Pomáhá si při tom nenápadnými, ale silnými emocemi, pomalým tempem a na svou dobu netradiční ruční kamerou, která jen prohlubuje dojem autenticity. Žádné velkolepé bojové scény se tedy nekonají, což je jedině dobře, protože divák má prostor na to s postavami soucítit. Překvapí také absolutní apolitičnost snímku, v němž po nějaké stranické propagandě není skoro ani zmínka. V titulní roli exceluje Taťjana Samojlova, kterou doplňují třeba Alexej Batalov, Vasilij Merkurjev nebo Alexandr Švorin. Škoda jen trochu slabšího a předvídatelného scénáře. Zapomenutý klenot.
Zajímavost: Snímek vyhrál festival v Cannes.
Československý normalizační snímek z konce sedmdesátých let je prezentován jako komedie, ale není to tak úplně pravda. Režírující Jaromil Jireš v něm dostal k dispozici scénář Jaroslava Dietla, který je spíše tehdy populární socialistickou moralitkou s občasným hořkým humorem. Opíral se v něm také o relativně svižné tempo, poměrně pohodovou atmosféru a tragikomický příběh, který ovšem nedrží moc u sebe a je sledem různých epizod. V hlavní roli exceloval Miloš Kopecký, jemuž zdatně sekundovali Marie Brožová, Jaroslav Satoranský, Martin Růžek nebo Zlata Adamovská. K lepšímu hodnocení snímku chybí to, že je absolutně nevýrazný, bez větší tvůrčí invence a snaha o morální poučení v něm moc nefunguje. Nenáročná podívaná na víkendový podvečer.
Zajímavost: Snímek byl vybrán do soutěže Un Certain Regard festivalu v Cannes.
Čtyři roky starý psychologický thriller určitě není pro každého, protože není typicky mainstreamovou podívanou. Na jeho vizuální stránce je znát, že režisér a scenárista Tom Ford je původně módní návrhář, protože používání kostýmů a barev je v něm hodně unikátní a přesně charakterizuje svět, v němž se odehrává. Klíčovou úlohu v nejednotně vyprávěném ději hraje fiktivní román, který je záměrně brakový a přímočarý, zároveň je ale velkou metaforou jednoho nefungujícího vztahu. V excelentním obsazení se objeví výteční Amy Adams, Michael Shannon, Jake Gyllenhaal nebo Aaron Taylor-Johnson. Hodně kritizovaná pak je pointa celého filmu, která někomu přijde zcela přesná, jiného ale zdaleka neuspokojí. Jen je třeba se nenechat odradit opravdu nechutnými úvodními titulky. Další z tipů týdne.
Zajímavost: Ačkoli je režisér filmu módní návrhář, neobjeví se v něm jediné oblečení jeho značky.
Francouzsko-italské komediální drama z první poloviny sedmdesátých let je u nás známé velmi málo a skoro se nevysílá, čemuž se ale nelze moc divit. Jde totiž o hodně specifickou a svéráznou podívanou, která vyžaduje informovaného a náročnějšího diváka. Režisér a spoluscenárista Luis Buñuel v něm svůj surrealistický přístup dotáhl k naprosté dokonalosti a představil v něm jen velmi těžko interpretovatelný počin, v němž je plno metafor a skrytých významů. O příběhu se nedá mluvit, protože snímek je složen z několika epizod, které zdánlivě propojeny nejsou, po detailnějším průzkumu se ale dá říci, že určitá pojítka mezi nimi existují. Primárně mají nastavovat zrcadlo pokrytecké společnosti a nechybí v nich hodně absurdní humor, netypické situace a postavy, které jednají zcela iracionálně. V solidním obsazení se objeví Adriana Asti, Julien Bertheau, Jean-Claude Brialy, Adolfo Celi, Michel Piccoli, Jean Rochefort nebo Michael Lonsdale. Za zmínku pak stojí i dost osobitá atmosféra a místy i vizuální stránka. Nejbizarnější tip týdne.
Zajímavost: Název filmu odkazuje ke Komunistickému manifestu.
Francouzsko-západoněmecký animovaný snímek z konce osmdesátých let je další adaptací slavného komiksu, je ale trochu jiný než jeho starší kolegové. Debutující režisérské duo Philippe Grimond a Keith Ingham v něm totiž nespoléhalo na typicky bezstarostnou atmosféru, ale naopak se soustředilo na ponuřejší a temnější ladění, v němž není tolik humoru a na značné množství gagů, které nahradily hlášky. To ale částečně kompenzuje výbornou a poctivě ručně animovanou vizuální stránkou a šílenou postavou Panoramixe, která se stará o hlavní zábavu. Překvapivě tu není tolik akce, ta závěrečná je ale naprosto luxusní a dodnes patří k tomu nejlepšímu, co se v tomto směru v animácích kdy objevilo. Dospělé pak nejspíš potěší i několik vysloveně psychedelických momentů, které mají své kouzlo, i když nedávají moc smysl. Solidní záležitost na nedělní probouzení.
Zajímavost: Snímek vychází ze stejnojmenného komiksu z roku 1959.
Československo-sovětské válečné drama z počátku sedmdesátých let se dnes skoro nepřipomíná a patří k těm méně známým. Režírující Zbyněk Brynych se v něm zabývá dodnes nepříliš prozkoumaným tématem československých legií v Africe a spoléhá se při tom na propracovanou psychologii postav. Válku totiž nenahlíží skrze velkolepé boje, ale přes osudy jednotlivých vojáků a jejich pomalého psychického rozpadu a ohromí exotickými lokacemi, nádhernou kamerou a příhodnou hudbou Jiřího Sternwalda. Jak už to ve své době bylo zvykem, obsazení bylo famózní a objevili se v něm Radoslav Brzobohatý, Štefan Kvietik, Rudolf Hrušínský, Jiří Krampol nebo Ladislav Potměšil. Dojem kazí nedotažený scénář a celková koncepce, kdy snímek měl evidentně vyšší ambice, než mu bylo umožněno a občas je dost znát, že několik scén bylo vystřiženo. Radost neudělá ani to, že obě znepřátelené strany mluví jedním jazykem, což působí místy chaoticky a odtažitě. To, že je snímek protifašistický a má dobově poplatnou pointu, se dá vesměs odpustit. Zapomenutá záležitost.
Zajímavost: Natáčením v poušti strávili tvůrci celé tři měsíce.
Ukázka z filmu není dostupná.
Vynes na horu svoj hrob (pondělí 9. 3., ČT art, 23.05 - 00.25)
Československé psychologické drama z konce sedmdesátých let se také moc nepřipomíná a je vesměs neznámé. Režírující Jozef Zachar v něm vycházel ze skutečné události, kdy se skupinka československých horolezců pokoušela zdolat pátou největší horu světa. Největší důraz tak kladl právě na samotný příběh, který má sílu sám o sobě a na poctivou a velmi působivou atmosféru velehor. Neopomněl ani psychologii postav a dává nahlédnout do mysli a chování tehdejších horolezců, kteří byli silně individualističtí. Jelikož zvolil pomalé tempo a střídmou stopáž, je na vše dost času a zachyceno je jen to nejnutnější, což je jedině dobře. Titulní role si zahráli Vladimír Brabec, Jan Kanyza a Leopold Haverl, kdy u prvních dvou ruší výborný výkon jen slovenský dabing. Snímku možná chybí moment překvapení a je vlastně jen standardní žánrovou podívanou, pořád ale stojí za vidění, protože podobných se u nás moc netočilo a netočí.
Zajímavost: Celá událost se odehrála v roce 1973.
Francouzsko-italské drama z konce padesátých let je v našich končinách absolutně neznámé a potěší všechny milovníky náročnějších počinů. Tehdy ještě stále začínající režisér Claude Chabrol si v něm dokázal prosadit svou vizi, a i když je na něm vidět vliv jiných slavných tvůrců, pořád jde o osobité dílo, v němž autor zpracoval své oblíbené téma dysfunkční rodiny. Opíral se při tom o poměrně hutnou a dusnou atmosféru, zajímavou, i když možná trochu předvídatelnou detektivní zápletku a velké množství dialogů. Opřít se mohl i o výborné obsazení, v němž dostali důvěru Madeleine Robinson, Antonella Lualdi, Jean-Paul Belmondo nebo Jacques Dacqmine. Škoda jen, že ve snaze o uměleckost snímek postrádá tempo, zároveň však působí uspěchaně a přespříliš se zabývá banalitami, z nichž se snaží vytvářet hluboká životní moudra. Tip pro milovníky artových počinů.Zajímavost: Asistentem režie byl později slavný komediální tvůrce Philippe de Broca.
 300.jpg)
