Nemám rád označení "filmy pro pamětníky". Jako by člověk nemohl mít upřímně rád snímky, které vznikly dávno před tím, než se narodil. V době, kterou nezažil. Právě naopak - kdo jiný než staré filmy vám dovolí podívat se zpátky v čase, na to, jak lidé žili, jak vypadal svět? Ale to jen tak na okraj, protože vydání Wellesova Občana Kanea je dalším klíčovým důkazem toho, že nezáleží na stáří snímku, ale jeho kvalitách. A i před sedmdesáti lety mohl vzniknout film odvážný nejen svým (tehdy) ožehavým tématem, ale i smělostí dělat věci jinak, než jak bylo v továrně na sny zvykem. Film, který nestárne a pořád udivuje svou řemeslnou nápaditostí a tajemstvím, které si uchovává. Pravda je, že Orson Welles, tehdejší hvězda divadla i rozhlasu (náš podrobnější článek mapující jeho tvorbu najdete zde), si vydobyl v roce 1939 bezprecedentní podmínky díky smlouvě zaručující mu natočit dva filmy s absolutní kontrolou nad nimi. Pokusy o příliš smělou adaptaci knihy Srdce temnoty Josepha Conrada (která byla mj. inspirací i pro Coppolovu Apokalypsu), kde měl být příběh vyprávěn subjektivní kamerou z pohledu hrdiny, a poté zpracování románu Cecil-Day Lewise The Smiler With The Knife, zatrhlo studio. Scénář Hermana J. Mankiewitze, na kterém Welles intenzivně spolupracoval (byť se to později snažila zpochybnit milovaná i nenáviděná kritička Pauline Keal), ale dostal zelenou. Příběh Charlese Forstera Kanea, tiskového magnáta, muže, který měl zdánlivě všechno a nakonec skončil opuštěn na svém rozlehlém pohádkovém sídle Xanadu, byl inspirován skutečnou postavou magnáta Williama Randolpha Hearsta, a jak se můžete leckde dočíst, mělo to pro Wellese a jeho kariéru tragické následky. Hearstovi pohůnci nejdřív požadovali zničení filmu, což se naštěstí nepodařilo, následovala ale ignorace snímku v Hearstově tisku a sítích kin, která měl pod kontrolou. Toto a mnohem více se dozvíte ve vyčerpávajícím dokumentu Bitva o Občana Kanea, který je přiložen k americké edici, u nás bohužel chybí. Ale sehnat se určitě dá. To stejné platí i pro zdramatizovaný příběh vzniku snímku v televizní produkci RKO 281. Vítězství filmu v nejrůznějších odborných anketách a aura jedinečnosti mu u běžných diváků (tím myslím především ty, kteří si s černobílými filmy příliš často netykají) samozřejmě škodí. Prostě jak před lety poznamenal náš šéfredaktor na jisté databázi: "Mně se nechce věřit, že v porovnání s takovým Forrestem Gumpem si někdo v dnešní době pustí raději Občana Kanea." Je to srovnání sice dost na sílu, ale zároveň svědčí o tom, jak moc se liší "oscarový materiál" onehdy a v posledních dvaceti letech. Jak odvážné a náročné filmy dříve občas byly. A že Welles usiloval především spíše o intelektuální než emocionální zážitek, o tom není sporu. Občan Kane není pro dnešního diváka úplně lehký ke sledování, ale to je jen otázka návyků, očekávání a předsudků. Není potřeba se na něj ale dívat zraky návštěvníka kina čtyřicátých let, což je oblíbený argument zastánců "moderní kinematografie". Navíc opravdu nevím, jak se to dělá. Stačí jen otevřít oči a vnímat jinou, leckdy mnohem bohatější a sofistikovanější komunikaci tvůrce a publika. Není vůbec potřeba mít nastudovány dějinné souvislosti (ač to samozřejmě neškodí), protože základ je univerzální a nadčasový. Příběh vzestupu a pádu, hledání úhlů pohledu a vůbec porozumění či hodnocení života nějakého člověka. Občan Kane sám naznačuje, že je filmem - skládačkou. Na jeho konci ovšem poslední dílek puzzle (slavné poslední Kaneovo slovo "poupě") nezapadne úplně hladce do obrazu. Dá se složitý lidský život vysvětlit jedním slovem? Výsledek ovšem není jen dílem Wellese (kterému tehdy bylo neuvěřitelných pětadvacet let!), ale samozřejmě i jeho výjimečných kolegů. Je to rozhodně kameraman Gregg Toland, který se těšil na možnost práce s odvážným debutantem a spolu se vyřádili na experimentování s vysokou hloubkou pole, kdy divák vidí zaostřené všechny plány obrazu a může si tak vybírat, na co zaměří svou pozornost. Stejně tak časté záběry z podhledu, "divných" úhlů, nerespektování tradičních postupů jako záběr/protizáběr při rozhovoru dvou osob, nahrazování očekávaných střihů delšími záběry s propracovaným pohybem kamery - to všechno jsou věci, které vnímavějšího diváka milujícího třeba Davida Finchera (jehož The Social Network má s Kanem leccos společného - a není to zdaleka jen nepříliš sympatický hrdina, inspirovaný skutečnou osobou) musejí nadchnout. Výjimečný je dodnes i rámec filmu, který není jen spletencem flashbacků, ale zároveň má tu drzost, celý příběh shrnout už v prvních několika minutách ve formě filmového týdeníku. Na druhou stranu je to samozřejmě brilantní tah, který umožní později diváka přenášet z místa na místo, resp. jedné časové linie do další, aniž by se v ní ztratil. Přechody jsou to znamenitě provedené a sladěné, na čemž má nejspíše lví podíl i střihač a posléze režisér Robert Wise (který se ovšem na druhou stranu taky účastnil zmasakrování Wellesova následného mistrovského opusu Skvělí Ambersonové). O významu hudby slavného spolupracovníka Alfreda Hitchcocka Bernarda Herrmanna platí to samé, co o ostatních složkách filmu - intenzivně přispívá k působivosti celku. S každým dalším zhlédnutím filmu mě baví objevovat spousty detailů, kterých si člověk dříve nevšímal. Třeba jen v hereckém výkonu Wellese samotného - jak úžasně odlišuje svou postavu v jednotlivých časových skocích - jak mimikou, dikcí, tak třeba i chůzí. Samozřejmě mu pomáhá i brilantní práce maskérů, která dodnes nestárne. Neznám mnoho filmů s přesvědčivěji stárnoucími postavami. A takto by se dalo pokračovat ještě dlouho... Občan Kane nebyl na druhou stranu Wellesovým nejoblíbenějším dílem (později měl pocit, že se napoprvé až moc předváděl) a i já mám možná některé jiné jeho snímky ještě radši, je to ovšem zároveň jediný film, kde měl jednak naprostou tvůrčí svobodu a kontrolu a zároveň k dispozici všechny "hračky", jaké Hollywood té doby nabízel. Je to film, ke kterému se možná hledá obtížněji cesta, ale čím jsem starší a čím víckrát ho vidím, tím mu více rozumím. Člověk se na konci totiž dozví, co je poupě, ale na tu zásadní otázku - co byl Kane za člověka - mu stejně neodpoví. Záleží na divákovi, kolikrát se to tohoto "labyrintu bez středu", jak byl film také označován, vydá a co tam najde... OBRAZ A ZVUK
Blu-ray hraje přímo skvěle. Warneři se o svoje klasiky starají většinou příkladně a toto je přesně ten důvod, proč má smysl i staré filmy vydávat ve vysokém rozlišení. Wellesovy a Tolandovy úžasné prostorové kompozice vypadají naprosto fantasticky, obraz je dle záměru tvůrců po drtivou většinu času všude náležitě ostrý, temné scény jsou opravdu černé, detaily precizní. Zvuk je samozřejmě mono, snahy o nějaké moderní úpravy by u tak promyšleného snímku byly absolutně kontraproduktivní. Nemohu si ale než postěžovat nad úrovní českých titulků, které obsahují brutální hrubky a trpí doslovným překladem a vůbec jim chybí kvalitní péče, jakou si snímek takového formátu zaslouží. Při prvním zhlédnutí jsem je musel rozhořčeně po desíti minutách přepnout na anglickou verzi. Magic Box opravdu šetří na špatných místech. Člověk si příště rozmyslí, jestli disk nepořídit ze zahraničí...

BONUSY
Největší přínos mají fundované komentáře známé z předchozích edicí v podání recenzentské legendy Rogera Eberta (jeho článek věnovaný filmu najdete zde) a režiséra (zpočátku velmi nadějného - viz Poslední filmové představení, Co dál, doktore? či Daisy Millerová), později převážně odborníka na filmovou klasiku a Wellesova dlouholetého přítele Petera Bogdanoviche (který je mimochodem i autorem skvělé knihy rozhovorů This Is Orson Welles, která by měla brzy vyjít i v češtině). Je to jako byste s nimi seděli v obýváku a oni vám dávali přednášku - ovšem přednášku názornou a velmi zábavnou. Upozorní vás na detaily, které by vás možná dříve netrkly, a váš pohled na film se zase trochu změní, obohatí. Opět veliká škoda pro ty, co se o filmy zajímají a neumějí dobře anglicky. Titulky ke komentářům totiž nejsou vůbec žádné. Ostatní bonusová výbava potěší, ale o nic zásadního nejde. Seznam bonusů:

• Oddělené komentáře Rogera Eberta a Petera Bogdanoviche
• Rozhovory s Ruth Warrick a Robertem Wisem
• Zpravodajské záběry z premiéry
• Galerie vzácných fotografií, alternativních reklamních kampaní, studiová korespondence, natáčecí plány a další vzpomínky na film
• Vynechané scény
• Filmová upoutávka

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
Zvuk: 1.0 DTS-HD MA anglicky, DD 1.0 polsky, DD 1.0 portugalsky
Titulky: české, anglické, francouzské, maďarské, polské, portugalské, rumunské, řecké, španělské
Obraz: 4:3