Nebyl by to megalomanský destruktor Roland Emmerich, kdyby nechtěl do světa udělat jednu velkou díru. Německý rodák si nejdříve vyřizoval účty s Amerikou, které postupně zveličoval až do předloňské konfrontace lidstva s koncem světa v přepálené katastrofické "komedii" 2012. Po dosažení největší mety už zbyly jen dvě možnosti - zničit celou sluneční soustavu nebo se nenápadně uchopit něčeho menšího, v čem by se ukázalo, zda dokáže ukočírovat film i s absencí svých typických trademarků, tedy výbuchů a ještě větších výbuchů. To, co Michael Bay slibuje od premiéry prvních Transformers, však Emmerich splnil už teď. A rozhodně ne špatně. V Anonymovi se rozhodl podívat na mušku známé konspirační teorii, která notoricky známému dramatikovi Williamu Shakespearovi odpírá autorství jeho her, jež jsou dodnes považovány za ideál anglosaské literatury. O tomto faktu se v akademických kruzích vedou neustále spory, jelikož se nedochoval žádný přímý důkaz, který by autora usvědčoval z napsání svých slavných děl. Jedním z možných "pachatelů," kteří geniálně přenášeli své myšlenky na papír, je vznešený hrabě z Oxfordu Edward De Vere (Rhys Ifans), jemuž společenské postavení znemožnilo svou práci publikovat pod vlastním jménem. Proto své dílo předává básníkovi toužícím po prosazení Benu Johnsonovi (Sebastian Armesto), který se má vydávat za jejich tvůrce. Jenže nešťastnou náhodou si autorství přiřkne ten nejnepravděpodobnější člověk - samotný William Shakespeare, negramotný pobuda, ožrala a šarlatán, jenž je ve filmu vyobrazován jako komická figurka, která sbírá všechny zásluhy. Aby to nebylo příliš jednoduché, scénář Johna Orloffa přináší také mnohem rozsáhlejší zápletku, která do hlavního motivu vnáší politické intriky, zrady a romantiku na alžbětínském dvoře. Ocitáme se tedy ve značně překombinovaném příběhu, ve kterém se vyskytují desítky postav a prostředí a zhruba do půlky filmu nevíme (nebo lépe nemáme šanci zjistit), kdo je kdo, jaké jsou mezi představiteli vztahy, jaké mají cíle. Za to může hlavně nesoudržné vystavení narativních linií, v nichž se skáče ve třech (respektive ve čtyřech, pokud počítáme samotný začátek filmu) časových úsecích, které jsou nám ze začátku představeny jen krátkým titulkem, dále však neuvozovány. Vzhledem k tomu, že se děj pohybuje stále ve stejném prostředí, ve stejných kulisách a postavy mají podobné kostýmy, může se stát, že divákovi nebude zrovna jasné, v jaké době se zrovna příběh nachází. Hlavně když neví, zda ten, koho vidíme, je mladší já stejné postavy, jeho bratr, otec nebo někdo úplně jiný. Složitou strukturu příběhu tak jednoduše nemůžeme označit za vychytralou (a ty, kteří se v ní neorientují, za hlupáky), ale spíše za matoucí a znemožňující se plně ponořit do příběhu. Přesto se u Emmericha jedná o překvapivě komorní, herecké drama, které se se svou podstatou vyrovnává jako s divadelní hrou (jak ji také na začátku reálně rozehrává). Několik megalomanských velkých celků sice zdatně vyvažuje zvolené pojetí, jež se povětšinou odehrává v uzavřených prostorech, ale naprosto hladce zapadá do roviny příběhu. Stejně jako do posledního detailu promyšlená stínohra v nočních scénách při svíčkách, která svým svícením například připomene nedávnou Janu Eyrovou. Zkrátka, z hlediska pečlivě stylizovaných kostýmů, brilantní výpravy a vystavěných kulis je dost možné, že o Anonymovi letos uslyšíme ještě na Oscarech. Bylo by nezanedbatelné opomenutí, kdyby se alespoň neobjevil mezi nominovanými. Ani herci nejsou žádnou lacinou nápodobou svých předobrazů nebo zbytečně nepřehrávají teatrálním projevem, celkem umně dokážou zachytit serióznost celého snímku, který chtě nechtě jde proti svému kontroverznímu a nepodloženému námětu, jenž by se dal označit za banální, faktograficky nepodloženou báchorku. Zarazí tak, že Emmerich dokáže zdatně vést obsazení, které předvádí nadprůměrné výkony. Hlavně titulní "anonym" Rhys Ifans se přetavil ze svých polokomediálních rolí a odehrává zřejmě svůj doposud nejlepší herecký výkon. Přes všechna objektivní pozitiva je ale nutné si uvědomit, že Anonym svou "největší konspirační teorii" načrtává velmi vágním způsobem. Koho vytáčejí historické nepřesnosti, zbanalizované dějiny a nepodložené vize "skutečných událostí," může odcházet z kina s mírnou pachutí. Milovníkům Shakespeara, literatury a umění a komukoliv s hlubším zájmem o historii by se měl před zhlédnutím zřejmě podávat lísteček s upozorněním... Emmerichova báchorka je oním dalším zlaicizovaným dílem pro americké publikum, mainstreamovou obdobou historických dramat a odleskem opravdu chytré a propracované podívané (kdo chce, může jej zkusit porovnat s leckterými Branaghovými adaptacemi). Jak už to ale v Hollywoodu bývá, i taková naivita může být podána velmi atraktivním a divácky vřelým způsobem, takže není možné snímek vyloženě protrpět. Jde o mnohem lákavější a poutavější snímek než například dvě filmová zpracování knih Dana Browna Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni, které si také dle svého upravují skutečnost. Zatímco knihy byly dobrodružným čtením, jejich adaptace se staly suchou turistickou výpravou po národních pamětihodnostech bez průvodce. Nic takového však v Anonymovi nehrozí, hlavně díky zapálenému zpracování, včetně poutavé vizuální stránky a povedených hereckých výkonů, které hladce zachraňují, co se dá.

Český trailer filmu Anonym A ke konci možná budete překvapeni, že vás režisér patetických velkofilmů jako Den nezávislosti nebo Patriot dokáže upřímně dojmout a vyždímat z vás nějaké ty emoce. I když jeho konspirační dílo nejspíše díru do světa neudělá (alespoň ne fyzickou), alespoň na chvíli zalepí ty, které napáchaly jeho poslední, nepříliš vydařené nálety na matičku Zemi.