Nejnovější Zrození alchymistky vznikalo původně jako čtyřdílná televizní minisérie (která bude uvedena pod stejným názvem na Prima+ v příštím roce), přičemž do kin doputovala její filmová verze, jež vznikla zkrácením zamýšleného seriálu na zhruba polovinu stopáže. Na dramaturgii výsledného snímku se to podepsalo především v tom smyslu, že řadě scén chybí kontext nebo návaznost na předchozí dění. Utrpěly tím i motivace postav, jež v řadě okamžiků vyznívají dosti zvláštně, a emocionální momenty, které postrádají hloubku. Kromě toho leckdy není jasné, jak některé postavy přišly k informacím, které se neměly odkud dovědět. Kupříkladu hlavní hrdinka napříč celým filmem pátrá po tom, kdo byli ve skutečnosti její rodiče, a pak to najednou v jedné scéně už ví (včetně podrobností o jejich původu), aniž by jí to předtím kdokoli řekl nebo aniž by to sama z něčeho vyčetla.

Jedna z vedlejších postav, čarodějnice Verra (manželka jednoho z režisérů Elizabeth Marie Kubík, která v předchozích Princeznách zakletých v čase hrála kovářku), zas u sebe doma cosi hlídá (což je zmiňováno hned několikrát), ale pak to hlídat přestane. Po zbytek filmu se nevyjasní, co vlastně hlídala, a jaké důsledky plynou z toho, že to hlídat přestala. Jindy se pro změnu Ariana probudí ze zlého snu a je v posteli pokrytá havraním peřím. Znamená to snad, že se v noci proměnila v havrana? V jiné scéně Ariana použije jistý kouzelný artefakt – údajně jeden z nejmocnějších magických předmětů na světě – aby měla výhodu v souboji s nepřítelem, ovšem aniž by bylo definováno, jakou výhodu by jí měl vlastně skýtat. A vážně tolik dramatizované a obávané přijímací zkoušky na akademii spočívají pouze v tom, že musíte předvést jedno jediné kouzlo?

Podobných nakousnutých a nijak nedořešených nejasností je ve filmu plno, přičemž viníkem je mnohdy nevyhnutelná zkratkovitost vzešlá z toho, že leckteré scény byly zjevně osekány na minimum, aby sdělily to nejnutnější, a zbytek musel být oželen. Ze stejného důvodu jsou některé celé dlouhé pasáže ve filmu nahrazeny výrazně úspornější střihovou montáží. Nestálý vypravěčský rytmus následně vede k prudkým změnám tempa, kdy některé (zejména dialogové) pasáže působí až zdlouhavě a rozvláčně, zatímco jiné okamžiky jsou naopak hodně nahuštěné a zestručněné.

Navzdory tomu si film Zrození alchymistky naštěstí uchoval dějovou přehlednost a zároveň stojí pevně na vlastních nohách i ve vztahu k předchozím Princeznám zakletým v čase, na něž sice místy lehce odkazuje, ale jinak obstojí jako samostatný příběh i bez jejich podrobné znalosti. Je přitom zjevně cílen na ještě mladší publikum než obě Princezny zakleté v čase, což se projevuje mimo jiné tím, že každý posun v ději je doslovně komentován a polopaticky vysvětlován, aby ani těm nejmenším náhodou nic neušlo. Na vypravěčské mezery vzniklé zkrácením původního seriálového tvaru bohužel tutéž taktiku uplatnit nelze.

Film disponuje solidní výpravou a snaživými výkony dětských herců. Role dospělých variují od osudově dramatických (Simona Hába Zmrzlá jako čarodějnice Murien) přes nesnesitelně pitvořivé (Anna Jiřina Daňhelová namaskovaná za stařičkého profesora) až po ochotnické (někteří řadoví zloduši). Celkově je úroveň hereckých výkonů značně kolísavá, stejně jako úroveň některých digitálních triků (kterých je ve filmu jinak docela dost). Akční scény jsou nenápadité, nevtahující a líné (vesměs se jedná o čarodějnické souboje, neb akci jiného typu snímek nenabízí). Mluvící zvířata zajišťují velmi jednoduché komické gagy, jinak by film humor de facto postrádal. Příběhová kostra je v základu dosti průhledná, i tak ale dokáže zaskočit několika nečekanými dějovými zvraty, což je rozhodně pozitivní.

Pozitivní je i poselství filmu o víře v sebe sama, o síle kamarádství a o odporu k přetvářce a lžím. Příběh, jenž stojí na motivech hledání domova, rodiny a vlastní identity a na narušování klasických archetypů dobra a zla, a který tematizuje výlučnost člověka s odlišnostmi, jenž se snaží zapadnout do společnosti, tvoří pevný a osvědčený základ. Selhává však ve spoustě jednotlivostí a jeho sestříhání do výrazně kratší podoby mu viditelně uškodilo. V zásadě by se tak mělo vyplatit dát šanci Zrození alchymistky v její seriálové podobě, která tentýž děj jistě odvypráví komplexněji, košatěji a bez matoucích zkratek či výpustek. Okleštěnou filmovou verzi, jejíž uvedení v kinech vyznívá jako pouhý marketingový tah, jehož cílem je udělat reklamu blížícímu se seriálu, se tak vybízí přeskočit. Protože kdo uvidí film, tomu seriál nabídne už jen znovu to samé v delší a rozvinutější formě.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]