Výjimečný stav je česká komedie, kterou režíroval Jan Hřebejk podle scénáře Milana Tesaře (redaktor Reflexu, spolutvůrce komiksu Zelený Raoul a kdysi též jeden ze scenáristů České sody), který tak adaptoval do filmové podoby scénář k vlastní stejnojmenné divadelní hře z roku 2019.

Film vypráví o renomovaném zahraničním zpravodaji Českého rozhlasu Karlovi (Ondřej Vetchý), který je chorobně žárlivý a podezírá svou přítelkyni Martu (Tatiana Dyková) z nevěry s kolegou. Proto tajně opouští svou pracovní lokaci v Kamburu (fiktivní město v blíže nespecifikované arabské zemi), kde má veřejnost informovat o průběhu tamních voleb, a vydává se do Prahy na kontrolu, aby svou partnerku přistihl při činu. V Kamburu však po volbách znenadání vypukne násilný převrat a Karel se má hlásit v dlouhé sérii živých vstupů, a tak musí svou přítomnost uprostřed rušného dění pouze předstírat a hluk probíhající revoluce simulovat ve vinohradském bytě pomocí kuchyňských spotřebičů.

Karlův smělý podvod, postupně eskalující do čím dál větší frašky, je doprovázen situací, kdy skutečně načapá ve svém bytě Martu s kolegou (shodou okolností muslima, který ji učí arabštinu), mylně jej považuje za jejího milence a oba je drží s nabitou pistolí v ruce pod zámkem jako rukojmí. Onen kolega (Jordan Haj) je následně Karlem i dalšími postavami neustále urážen pro svůj arabský původ, je oslovován „Arabáši“, je mu opakovaně nabízen tvrdý alkohol a jako jediný muslim v celém filmu (navíc plynně česky hovořící pražský novinář) je pochopitelně přímo napojen na teroristickou buňku. Protože každý muslim je terorista, že? Teoreticky by se to dalo s trochou nadsázky interpretovat jako snaha o politickou nekorektnost, ale spíš to vyznívá jako rasistický a xenofobní humor prohlubující celou řadu existujících stereotypů.

Jelikož tento příběh by zřejmě sám o sobě na celovečerní stopáž nestačil (scénář původně vznikal jako jeden z dílů chystané televizní minisérie), přibyla do něj oproti původní divadelní hře ještě druhá paralelně vyprávěná dějová linie, která má ale výrazně slabší zápletku. Jde v ní o dva středoškolské učitele Vojtu a Kláru (Jaroslav Plesl a Jana Plodková), kteří se mají rádi, ale jejich vztah naráží na Vojtovu neschopnost odstěhovat se od matky (Jaroslava Pokorná). Oba příběhy přitom spojuje téma šíření dezinformací – zatímco Karel doslova vyrábí fake news, tak slabomyslný pedagog Vojta podléhá falešným zprávám o doktorech implantujících čipy do těl nic netušících pacientů a sám se snaží najít si domnělý kovový plíšek pod čerstvými stehy po operaci slepého střeva. Mezi oběma liniemi se však přestříhává velmi neobratně a v příběhu Vojty a Kláry je celá řada scén, které působí dojmem čistých vycpávek.

Jako satira o dezinformacích je Výjimečný stav velmi bezzubý, jelikož nesměřuje k žádné uspokojivé pointě a jeho jediným sdělením se zdá být to, že k šíření nepravd a konspiračních teorií vydatně pomáhají i veřejnoprávní média, kterým je jedno, když se lže lidem, kteří jsou následně schopni kvůli tomu ohrozit své zdraví (a to přitom snímek vznikal v přímé spolupráci s Českým rozhlasem). Zůstává tak pouze bláznivá komedie o lidech, kteří se chovají jako idioti – a nejsou v tom ani konzistentní. Třeba postava Karla náhodně přepíná mezi nebezpečným psychopatem, egoistickým šílencem a citlivým mužem s jemnou duší, jenž se dojímá nad mrtvým ptáčkem. On ani Marta v žádném okamžiku filmu nepůsobí jako partneři, kteří by k sobě chovali láskyplné city a chtěli spolu žít – přitom příslib svatby je v podstatě prezentován jako jediný důvod, proč Marta nakonec s vyšinutým Karlem na jeho klamavých reportážích spolupracuje.

Neuvěřitelně zmatené a neustále se měnící motivace postav i naprosto chaotické změny v tónu vyprávění mají ten následek, že vůbec není jasné, co si o hrdinech filmu myslet. Dramaturgicky je snímek postavený na hlavu, navzdory ukotvení v současné realitě (s odkazy na existující mediální osobnosti) je zcela absurdní a načaté motivy se z něj znenadání beze stopy vytrácejí. Karel nejprve po přistižení Marty s jiným mužem plánuje svého muslimského kolegu zabít a podezření navléct na Martu, s čímž se jim oběma otevřeně svěřuje. Později ale tento plán zničehonic zruší a propustí je, přičemž se na jeho původní záměry zapomene a nikoho už ani nenapadne mu je vyčítat. Podobně náhle zmizí z příběhu Vojty a Kláry potřeba oznámit zprávu o Vojtově odstěhování jeho matce – prostě to i přes Klářino opakované naléhání zůstane nevyřešené.

Herci se sice snaží, ale i oni jsou zjevně ztraceni ve svých postavách rozkročených mezi naivními tupci a vzdělanými profesionály, jejichž chování je střídavě dementní a geniální. Není pochyb o tom, že leckteré nápady bleskově improvizujícího Karla, fyzická komika Tatiany Dykové i Ondřeje Vetchého nebo některé urážlivé hlášky („ten čert se k tobě přiblížil na vzdálenost kratší než jeden velbloud“) mnoho diváků rozesmějí. V základu je ale Výjimečný stav vypravěčsky mizernou, scenáristicky špatně ošetřenou a z hlediska práce s postavami zcela rozpadlou komedií, která se k ničemu konkrétnímu ze současného světa ve skutečnosti nevyjadřuje a jen posiluje stereotypní společenské předsudky.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Originální trailer filmu Výjimečný stav