V únoru 1998 proběhly zimní olympijské hry v japonském Naganu, jejichž hokejový turnaj byl specifický tím, že se na něj poprvé v historii sjely ty největší hvězdy NHL, která byla kvůli němu na pár týdnů přerušena. Tehdy ovšem nikdo nepočítal s tím, že zlaté medaile si odvezou Češi, kteří ani zdaleka nepatřili k favoritům, povedlo se jim ale zcela unikátně zbláznit celý národ, který nepokrytě fandil, scházel se na náměstích a po návratu vítěze vítal jako regulérní idoly a novodobé hrdiny.

Zkušenosti z tohoto šílenství zužitkoval režisér a scenárista Dan Pánek, který byl v době konání školou povinné dítě a natočil částečně autobiografický snímek, v němž se hlavní hrdina Dominik zamiluje do hokeje a stejně jako jeho jmenovec Hašek chce jít do branky. Po krátkých peripetiích se mu podaří dát dohromady tým, jenž si začne říkat Šavle a rád by vyzval místní bandu, která je ale mnohem starší a zkušenější. Brzy ale zjistí, že by potřeboval trenéra, který by jim poradil se základy hry a navíc se dozví, že jeho dědeček byl kdysi relativně úspěšným brankářem.

Nutno upozornit, že ačkoli se snímek jmenuje Děti Nagana, celý Turnaj století, jak se hokejovému turnaji tehdy přezdívalo, tu hraje velmi podružnou roli, odehrává se na pozadí děje a důležitý je vlastně jen pro dobový rámec a celkovou atmosféru. Ta funguje až na výjimky výborně a kulisy, kostýmy i jednotlivé dialogy dětských hrdinů připomenou devadesátá léta, jak si je pamatují právě ti, kteří tehdy chodili do školy a jejich největší starostí bylo mít dobré vysvědčení, slušné kamarády a volnočasové vyžití.

A ačkoli snímek je primárně o tom, jak se jeden
kluk snaží uplatnit v jedné fázi svého života a uspět v maloměstě tím, že bude úspěšný v hokeji (byť v tom, který se hraje na hřišti a s tenisákem), velmi překvapivě působí i v rovině různých vztahů, které jsou paradoxně možná tím nejzajímavějším, co Pánek může nabídnout. Stačí mu pár momentů k tomu, aby vykreslil nefunkční rodinu a ani nepotřebuje moc dialogů k tomu, aby bylo všem jasné, že vysvědčení bez samých jedniček bude průšvih. Je až s podivem, jak přirozeně a nenuceně zachycuje neveselou realitu, která v mnoha rodinách existuje a probublává na povrch a jedním z útěků před ní je právě onen hokej a naděje, že by mohl být cestou k lepším zítřkům.

Nic by to nebylo platné, pokud by se autorovi nepodařilo obsazení. A v tomto směru prokázal až neuvěřitelný instinkt, protože kompletní dětský casting je naprosto perfektní, žádný z hrdinů není otravný, každý má svou pevnou, byť pochopitelně nijak složitou charakteristiku, především ale mezi všemi kamarády a později spoluhráči probíhá potřebná chemie a jsou naprosto přirození. Něco podobného je vskutku v českém a navíc dětském filmu unikátní a těžko říct, kdy naposledy to bylo k vidění, nicméně nečekejte žádný výrazný budoucí talent.

Pozitivem budiž, že i dospělí herci byli vybráni velmi dobře a zejména Hynek Čermák jakožto trenér amatér svým charismatem zcela vyniká a byl zcela jednoznačnou sázkou na jistotu, ani ostatní to nijak nekazí, ačkoli už nemají tolik prostoru, jedinou výjimkou je snad jen Klára Issová jakožto milující maminka, která musí lásku dělit mezi syna a nového partnera.

Překvapivě dobré jsou i hokejové zápasy, kterým nechybí určité napětí, jsou svižně sestříhané a režisér se nevyhýbá ani netradičním záběrům zpoza brankářské helmy, které je jen oživují a staví do trochu jiné perspektivy. Vrcholem pak je závěrečné klání, do jehož úplného finále je nastříhán původní komentář z naganského semifinále s Kanadou, a jakkoliv to může vyznít pateticky a lacině, je to fantasticky působivé a místy až dojemné. K tomu se po celý snímek přidává nenucený a jemný humor, který vychází ze situací a rozhodně není prvoplánový.

Od příběhu samotného pochopitelně nelze očekávat žádné zázraky a všechny minizápletky jsou vesměs předvídatelné (některé navíc nedořešené) a nevyhýbají se otřepaným klišé a nikoho ničím nepřekvapí. V tomto případě to ale tolik nevadí, protože Pánek umí vše prodat tak, že to do sebe bez problémů zapadne a ani toho nejzhýčkanějšího diváka to nikterak neurazí ani neunudí. Asi bychom mohli vyčíst zcela zbytečné a na sílu tlačené cameo Dominika Haška, trochu lacině využitý hudební doprovod složený z dobových hitů (nejzářnějším příkladem budiž hitovka od skupiny Kabát Šaman v momentě, kdy dětský tým najde svého trenéra) a přece jen až moc očekávaný průběh, rozhodně to ale není nic, co by mělo celkově pozitivní dojmy pokazit.

Děti Nagana možná jsou trochu nenápadný počin a nemají takovou propagaci jako jiné české komedie, o to víc jsou ale velkým překvapením a asi nejlepším možným způsobem navazují na tuzemskou tradici příjemných dětských filmů, které ocení i dospělí, kteří se vrátí do pubertálních let a před svými potomky se nebudou cítit hloupě, když budou lehce dojati.

Oficiální trailer filmu Děti Nagana