Herec Nick Damici a režisér Jim Mickle jsou přátelé, kteří spolu rádi pečou nízkorozpočtové horory. V roce 2006 jejich Mulberry Street mnoho lidí nebralo vážně, byť se jednalo o celkem příjemný horor o lidech zmutovaných krysím jedem. O čtyři roky mladší Stake Land však už není jenom akční blbinou s okamžitým datem spotřeby, ale vcelku promyšleným hororem o konci světa, upírech a naději. Svět totiž postihl vir, který z lidí dělá silné krvelačné upíry, a podmínky pro život podlehly v souboji se zkázou. Ještě před samotným nastíněním zápletky a vztahů mezi hrdiny si dovolím podotknout, že Stake Land není klasickým upírským hororem - mnohem více připomíná klasickou katastrofickou zombie podívanou. Upíři ve filmu nenosí černé pláště, nemají oční stíny a bílou kůži, ale jsou to obyčejné, krví zaneřáděné mrtvoly, které se od obyčejných zombie liší jen tím, že jsou nebezpečné v noci a na slunci shoří. Zapomeňte na česnek a kříže, stejně jako v Mulberry Street, kde krysí lidé byli taktéž jen zombie s velkými zuby, Stake Land je vlastně hororem o zombie, které vylézají za měsíčku. Možná se ptáte, proč se v těchto aspektech tolik vrtám. Chci totiž poukázat na fakt, že snímek nemá svoji mytologii zvládnutou natolik, abych ji mohl aspoň na chvíli brát vážně. Což je každopádně škoda. Co se týče napětí, funguje totiž vše dokonale, ale pokud nevím, jak nemoc vznikla, co stačí pro její přenos či kde se přes den upíři schovávají, nemůžu brát všeobecnou paniku úplně doslova. Možná že kdyby upíři nevypadali jako obyčejné zombie z tuctového hororu, dalo by se hovořit o jakési originalitě. Výjimečných upírských hororů není nikdy dost a tento by se při odlišnějším pojetí nemrtvých mohl zařadit mezi ně. Stake Land ale naštěstí v zásadě dobrým hororem je. Jedná se o putování lovce upírů / zombie Mistra a jeho mladého pomocníka Martina, kteří se vydávají skrze Ameriku na sever, kde by se měl nacházet jakýsi Nový ráj, mírumilovná oblast spravovaná vládou. Ano, originalitou se ve filmu nijak zvlášť nehýří. Příběhová linka je podobná Cestě, Já, legenda či dokonce Zombielandu a nejvíce připomíná dva roky starý film Carriers, kde byla podobná katastrofa vyprávěna podobně poeticky. Scénář kombinuje akční a dramatickou linii. V té první dominuje především Mistr. Ten je klasickou postavou podobných příběhů, znající dokonale protivníka, taktik, silák a muž s neobyčejně přesnou muškou v jednom. Jeho nejsilnějším momentem je zapíchnutí kříže perfektním hodem do utíkajícího muže a na své dlouhé cestě procedí skrz zuby sotva pár slov. Mladíku Martinovi upíři zabili rodiče a on si Mistrova umění váží. Tolik toho neumí, ale má rád ostatní lidi a je to samozřejmě citlivka. Tyto dvě cesty jsou až příliš okaté a v první polovině filmu mě to společně s nepřítomností jediného originálního prvku až rušilo. Druhá půlka je ale svým spádem a napětím na úplně jiné úrovni. Na postavy si konečně zvyknete, stejně jako na filmové zaměření a závěr, byť předvídatelný, mě velmi potěšil. Jim Mickle je lepší režisér než scenárista a díky jeho umění tak z malého rozpočtu a vyčerpaného námětu vznikl velmi svižný a zábavný horor. V tvorbě atmosféry mu pomáhá hudba skladatele Jeffa Grace, který doposud nahrával doprovod jen k hororům pochybných kvalit. U obou těchto mužů bych si přál nějaký kariérní vzestup a myslím si, že z by nabídnuté šance dokázali oba zdatně vytěžit. Představitel hlavní role Nick Damici, který je zároveň spoluautorem scénáře, sice nemá charisma Mortensena nebo Pinea, ale coby o kapku pohlednější variace na Mickeyho Rourkea film nijak nezabíjí. Záporák Michael Cerveris mohl dostat více prostoru, stejně jako Danielle Harris v roli těhotné Belle, jež podává jasně nejlepší herecký výkon z celé ústřední pětice.

Hovořit o hororu roku je v tomto případě trochu přehnané. Stake Land je spíše dobrou jednohubkou, na niž kvůli neoriginalitě a nevýrazným upírům zapomenete hned druhý den. Dobře natočené horory se spádem, napětím a melodickou hudbou však vítám, a kdyby každý nízkorozpočtový film měl kvality a vizuální zpracování jako tento, bylo by mezi filmovými kritiky a fanoušky hned veseleji.