11. Halloween: Zmrtvýchvstání (0%)
Za nejhorší díl série považuji v pořadí osmý díl série Halloween: Zmrtvýchvstání, který v roce 2002 natočil režisér druhého dílu z roku 1981 Rick Rosenthal. Osmý díl série je zcela zbytečný a vzniknul jenom kvůli slušnému komerčnímu úspěchu sedmého dílu. Za pozornost z osmého dílu stojí jen úvod, kdy se nesmrtelný Michael Myers (Brad Loree) vrací (neustále znovu a znovu), aby dokončil to, o co usiluje už od roku 1978 - zabít Laurie Strode (Jamie Lee Curtis). Což se mu konečně podaří. Zabití hlavní hrdinky je stejně nesmyslné a neuspokojivé jako celý tento díl. To, co následuje, je standardní teenagerovská vyvražďovačka, kdy maskovaný týpek (mohl by to být kdokoliv) chodí po domě a zabijí účastníky "atraktivní" reality show. Totální zhovadilost.
Tento díl je bizarní tím, že kromě toho, že nese název "Halloween", nemá s touto sérií, až na jednu maličkost (ukázka z prvního Halloweenu v televizi), vlastně vůbec nic společného. Bizarní je také fakt, že za to může dvojice John Carpenter a Debra Hill zodpovědná za originální Halloween z roku 1978. Carpenterovi s Hill se do trojky vůbec nechtělo a trvali na tom, že nebude obsahovat postavu Michaela Myerse, bez něhož ale Halloween není Halloweenem. A tak sledujeme podivný příběh o tom, kterak jakýsi blázen vyrábí v továrně roboty a plánuje pomocí reklamy v televizi spustit masové šílenství. V podstatě jde také o naprosto zbytečný film, který navíc se slavnou sérií nemá kromě názvu nic společného. Jen pro úplnost, natočil ho Tommy Lee Wallace.
V roce 2007 se úchylný režisér Rob Zombie pokusil o nemožné, a sice o remake originálu. Neúspěšně. Zombie sice umí točit uchylárny typu Dům tisíce mrtvol nebo Vyvrženci pekla, ale na seriózní film prostě nemá talent. A jeho remake Halloweenu je toho dokladem. Zombie naprosto nepochopil, v čem spočívala síla Carpenterova originálu a nabídl nám zhola zbytečný prolog o tom, jak se z malého utlačovaného chlapce, jehož miluje pouze jeho matka, stalo monstrum, které nejdříve trápí zvířátka a posléze utluče spolužáka větví. Celý tento prolog je zcela zbytečný a k ničemu nepřispěl, protože Michaela Myerse nebereme jako utlačovaného chudáčka, jemuž se v dětství ublížilo, ale jako monstrum - zosobnění zla a zlo žádné dětství nemá. Zlo je zlo od začátku až do konce. Druhou velkou Zombieho chybou je jeho pojetí hlavní hrdinky Laurie Strode (Scout Taylor-Compton). Jeho Laurie Strode je nesympatická, ukřičená hysterka, které jsem smrt z rukou maskovaného zabijáka přál, což je špatně. Halloween je zbytečným remakem, který nic nového nepřinesl.
O mnoho lépe nedopadl ani Zombieho přímý sequel k jeho remaku, Halloween II, který pokračuje podobně jako Halloween 2 (1981) tam, kde skončila jednička a poté následuje skok o rok dopředu. Zombie se tentokrát už nepokouší o remake původního druhého dílu a jede si po své koleji a z Halloweenu udělal bizarní maškarní karneval a pouťovou atrakci, v níž se potácí zmatený Michael Myers, jemuž Zombie z neznámého důvodu dal kromě masky i kapuci, ačkoliv není vůbec jasné proč. Proč by si měl zabiják, jemuž je vše ukradené, nasazovat kapuci. Aby se schoval? Před kým a proč? Nesmyslné a zbytečné jsou také rádoby metafyzické přesahy pomocí snových scén, kdy se neustále objevuje bílý kůň, Michael jako dítě a Michaelova matka v bílém. Je to zbytečné a k ničemu to není. Stejně jako oba Zombieho filmy. Chválabohu po této maškarádě se Zombie na další pokračování vykašlal.
Po úletu s třetím dílem se ve čtyřce režiséra Dwighta H. Littla vrací do série postava Michaela Myerse, která je pro tuto hororovou sérií klíčová a nezbytná. Myers, jak je zde odhaleno, na konci druhého dílu nezemřel a při převozu do nemocnice se probudí při zmínce o přeživší neteři Jamie (Danielle Harris), dceři Laurie, o níž je zde řečeno, že zemřela při autonehodě, a vydá se ji najít s cílem ji zabít. Do hry se vrací postava doktora Loomise z prvních dvou dílů (Donald Pleasence). I když není čtvrtý díl ničím jiným než průměrným béčkem, návrat postavy Michaela Myerse je zde velmi uspokojivý. A v kontextu této série jde o solidní průměr.
Bezprostředně na čtvrtý díl navazuje o rok později natočená pětka, režisérem byl jakýsi Dominique Othenin-Girard, která končí přesně tam, kde čtyřka skončila. Michael, který byl na konci čtyřky opět zabit a opět přežil, se uchýlí k jakémusi starci, který o něj ve své chalupě pečuje do doby, než se probere. V momentě, kdy se probere a poté, co nebohého pečovatele nemilosrdně zabije, se vydává dokončit to, co ve čtyřce započal. Zabít malou Jamie. Ale opět se vrací doktor Loomis, který zabrání nejhoršímu. V závěru filmu se Michaela dokonce podaří zavřít za mříže, z nichž ho ale vysvobodí tajemná postava v černém.
Šestý díl se jmenuje Halloween: Prokletí Michaela Myerse a natočil ho v roce 1995 Joe Chappelle. Dalších šest let uplynulo od událostí v předchozím díle, kdy se Michaelovi podařilo s pomocí tajemného muže v černém utéct. Jamie mezitím vyrostla a sama má malého syna. Michaelovi se konečně podaří Jamie zabít, ale její dítě zachrání Tommy Doyle (Paul Rudd), ano, ten samý Tommy, jehož jako malého chlapce hlídala Laurie Strode v prvním díle. Nakonec vyjde najevo, že tajemný muž v černém je Loomisův starý kolega, doktor Wynn (Mitchell Ryan), který se snaží ochraňovat vyvolené, jímž je podle něj Michael Myers. V závěru šestého dílu se Tommymu s pomocí Loomise podaří Myerse zneškodnit. Kladem celé této trojice filmů (4.,5.,6. díl) je vzájemná kontinuita a provázanost stejně jako snaha držet se souvislosti (pomocí postavy Tommyho) s původním filmem. Nakonec jde ale jen o trojici levných béčkových hororů, které kromě ikonické postavy v masce nenabízí nic, co by nebylo zaměnitelné s jakýmkoliv jiným slasherem s postavou maskovaného zabijáka z 80., případně 90. let. Tento díl je také posledním, v němž se objevil Donald Pleasance v roli doktora Loomise.
V roce 1981 natočil Rick Rosenthal bezprostřední sequel k originálnímu filmu, který se zuby nehty snažil držet jeho kánonu. Poté, co zdánlivě mrtvý Myers zmizí z místa, kde ještě před momentem ležel mrtev, se zraněná Laurie odebere do nemocnice k ošetření. Myers ji sem následuje a zabije každého, kdo mu stojí v cestě. Nakonec se Laurie a Loomisovi podaří Myerse zneškodnit pomocí výbuchu. Dvojka Halloweenu ukázala už před více jak třiceti lety, jak těžké, až nemožné je navázat na tak skvělý originál. Rosenthal není zdaleka tak chytrý režisér jako Carpenter a jeho film nenabízí kromě přítomnosti Jamie Lee Curtis a Donalda Pleasence nic pozoruhodného kromě toho, že se snaží ještě vytěžit nějaké kouzlo z původního filmu. Jinak jde ale o tuctový a tupý slasher, který není o mnoho lepší než v tomto článku nad ním uvedené sequely. Kvalitativně si s nimi může podat ruku. Nad ně je povyšuje pouze přítomnost obou herců z prvního dílu.
Letošní reboot a sequel původního Carpenterova filmu je kvalitativně nad všemi výše zmíněnými díly a remaky. Nepochybně jde o solidní slasher, který vyniká tím, že se otevřeně hlásí pouze k původnímu filmu, na nějž ale nedosahuje ani omylem. V kontextu této série jde ale nepochybně o minimálně třetí nejlepší počin, jehož závěr ale nechává otevřená vrátka pro další pokračování. Možná, že jde o začátek nové série. Pokud by další pokračování měla takovou úroveň jako tento reboot, pak by se člověk skoro těšil na další nášup takto solidně znovuzrozeného kultu. Pokud jde o definitivní konec, pak to bylo důstojné rozloučení s legendou. Osobně ale pochybuji, že nebudou následovat další Halloweeny. 
Dle mého soudu druhým nejlepším dílem početné franšízy je sedmička, která záměrně přehlíží předchozí tři díly a do hry vrací ústřední postavu celé série, Laurie Strode, kterou ve čtvrtém díle prohlásili za mrtvou. Jak název prozrazuje, dějově se odehrává dvacet let po událostech z prvního dílu. Laurie nyní žije pod změněným jménem v Kalifornii, kde učí na soukromé škole. Má syna (Josh Hartnett), ale stále ji pronásledují vidiny z minulosti a postava Michaela Myerse. Ten ji zanedlouho také skutečně ve škole najde a oba se po dvaceti letech znovu potkávají tváří v tvář. Poté, co Michael zabije několik studentů, je konfrontován s Laurie, která se jako správná hrdinka svému maskovanému zabijákovi postaví a nakonec se jí ho i podaří zabít. Alespoň tak to vypadalo, než ho o tři roky později vzkřísili z mrtvých ve zbytečné osmičce. Sedmý díl ale patří po originálu k nejzdařilejším dílům série. Není náhodou, že ho režíroval schopný Steve Miner, jenž pochytil základy hororového řemesla v 80. letech režií dvou dílů hororové série Pátek třináctého. 
Jasným a nepřekonatelným vítězem je pak původní film z roku 1978, jímž John Carpenter natočil nesmrtelnou klasiku a pravzor všech možných i nemožných slasherů, které jdou vědomě i nevědomě v jeho stopách. Bohužel jen málokomu se poštěstí natočit tak přímočarý a přitom inteligentní film, který z minima vytěžil maximum. Carpenter si navíc také složil kongeniální hudební doprovod, který mnohonásobně zesiluje celkový účinek filmu. Jak je vidět, za skutečně kvalitní kousky této mnohačetné série tak považuji pouze filmy umístěné na prvních třech místech - Carpenterův nedostižný originál, Minerův sequel H:20 a aktuální reboot/sequel Davida Gordona Greena. 
