Základem úspěchu každého filmu je kvalitní scénář.Shane Black pro Posledního skauta napsal jeden z nejvtipnějších scénářů, který do té doby v Hollywoodu vznikl. Svým příběhem odkazuje k dědictví klasické americké detektivky autorů Dashiella Hammetta nebo Raymonda Chandlera, podle nichž vznikly klasické filmy noir jakoMaltézský sokol aHluboký spánek. Hlavní postavou je v nich soukromý detektiv, který na vlastní pěst bojuje se zločinem, přitom je zahořklý, pije a od života nic dobrého nečeká. Tento model samozřejměBlack patřičně upravil pro raná devadesátá léta. Místo zlověstné atmosféry založené na hře stínů, jak ji známe z černobílých noir filmů, se nový typ marlowovského hrdiny Joe Hallenbeck v podání Bruce Willise pohybuje v hlučném a sytě barevném „akčním“ světě současnosti. Když Joe Hallenbeck na konci filmu říká: „Toto jsou devadesátá léta. Než dáš někomu ránu, musíš nejdřív něco vtipnýho říct“, tak zároveň výstižně charakterizuje hlavní rozdíl mezi akčními hrdiny let osmdesátých a devadesátých.Poslední skaut bezpochyby patří k „nejnahláškovanějším akčňákům“, co kdy vznikly.
Samozřejmě jen kvalitní scénář k úspěchu nestačí. Pro jeho režii je potřeba najít řemeslně zručného tvůrce aTony Scott se ukázal jako ideální volba. Režisér si vybudoval v Hollywoodu renomé jako schopný autor komerčních trhákůTop Gun aPolicajt v Beverly Hills II, které sice neohromily kritiku, ale diváci na ně u pokladen kin stáli fronty a utráceli za ně nehorázné sumy. I on občas při výběru látky šlápl vedle, například s nevydařenou „mexickou telenovelou“Pomsta nebo s průměrnýmiBouřlivými dny.
VPosledním skautovi se mu podařilo namíchat vizuálně atraktivní a dokonale odměřený koktejl akce a humoru. Dočkáme se tu klasických automobilových honiček, přestřelek, pěstních soubojů i výbuchů, ale co film povyšuje nad jiné, je právě „hláškující“ scénář.Tony Scott si tu svoji poněkud pošramocenou pověst víc než napravil. Podobně iBruce Willis, u kterého hodně záleží na výběru režiséra a role, která mu sedne. Joe Hallenbeck je přesně ten typ hrdiny, který umí a jako cynické soukromé očko tu předvedl jeden ze svých vůbec nejlepších hereckých výkonů.
Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o film jednoho herce, pravdou je, že jde o typ takzvaného „buddy movie“. Parťáka cynického, ale v jádru citlivého drsňáka Hallenbecka, bývalou hvězdu amerického fotbalu Jimmyho Dixe, tu ztvárňujeDamon Wayans. Ten více než zdařile sekundujeWillisovi jak při akčních scénách, tak v třeskutých slovních přestřelkách. Dvojice herců se už předtím sešla u namluvení dětských rolí v „infantilní“ komediiKdopak to mluví 2 a zřejmě tato spolupráce je znovu svedla dohromady.
Jejich vzájemné slovní přestřelky a vůbec herecká chemie mezi nimi tu funguje perfektně.Shane Black tu vychází z modelu, jehož pravidla a typizaci formoval právě už veSmrtonosné zbrani (ukázku z ní lze i v jedné scéně filmu spatřit), kde vytvořil legendární duo postav Murtaugha a Riggse. Podobně i zde dvojici zprvu nedobrovolných kumpánů stmelí společný boj proti zločinu, který utuží jejich pracovní partnerství i přátelství.
Film je perfektně obsazen i v těch nejmenších hereckých partech.Noble Willingham jako zkorumpovaný padouch Sheldon Marcone,Taylor Negron jako jeho psychopatický zabiják Milo aDanielle Harrisová jako předčasně vyspělá Hallenbeckova dcera Darien jsou ve svých rolích skvělí. V menší roli Jimmyho přítelkyně a barové tanečnice Cory se zde objevuje tehdy ještě neznámáHalle Berry. Výborně je obsazená dvojice Marconeho poskoků Pabla a Cheta, které hrajíFrank Collison aKim Coates. Nezapomenutelná scéna, ve které Hallenbeck žádá Cheta o zapálení cigarety, patří ve filmu k těm nejlepším. Podobných scén je tu ale celá řada.
Poslední skaut se jednoduše povedl na výbornou a ideálně vystihuje dobu, ve které vznikl. Tvůrcům se v něm povedlo stvořit geniální prototyp zábavnými hláškami vyšperkovaného akčního filmu s puncem toho nejlepšího z dědictví drsné americké detektivní školy. Ve filmografii všech zúčastněných i v hollywoodské akční kinematografii devadesátých let mu právem patří čestné místo.
