Češi pohádky milují. Obzvlášť před Vánoci. Proto je každá štědrovečerní pohádka podrobena přísným kritikám jak diváků, tak recenzentů. Nejinak tomu je u pohádek, které nasazují distributoři do kin. Letošní druhý díl pohádky Tajemství staré bambitky přilákal do kinosálů více než 422 000 diváků. Špatně si nevedl ani Princ Mamánek, kterého vidělo téměř 100 000 diváků. První Princezna zakletá v čase si svoje jméno vybudovala poctivě a její kvalitu prověřil čas.

Nasazena do kin byla uprostřed pandemie a přesto, že se v tu chvíli dostala k užšímu okruhu diváků, tak se za pomoci pozitivních ohlasů rozkřiklo, že pohádka sází na neokoukané a sympatické herce, vtipnou a svěží zápletku a světový look. Princeznu navštívilo v kinech před dvěma lety 85 000 diváků. Její televizní premiéru si nenechalo ujít 900 000 diváků. Tato pohádka s prvky fantasy bodovala i na Netflixu. A titulní píseň Tam za řekou v podání Terezy Maškové a ostatních herců čítá na Youtube už více než 5 milionů zhlédnutí. Pro druhý díl byla půda tedy skvěle připravena. Za první víkend tak druhou Princeznu navštívilo více než 67 000 diváků, kteří nešetří slovy chvály. Dost bylo ale čísel, pojďme se podívat, jak se film povedl.

S hlavními hrdiny princeznou Ellenou (Natalia Germani), princem Janem z Calderonu (Marek Lambora) a alchymistkou Amélií (Eliška Křenková) se setkáváme nějaký čas po jejich triumfu nad zlou čarodějnicí Murien (Simona Zmrzlá). Amélie po zničení krystalu s runou času získává kouzelnou moc, kterou dokáže ovlivnit čas. Sama s nově nabytou mocí neumí pracovat, a tak jí jako rádce slouží Amélie z minulosti, která se s tímto umem objevila vedle současné Amélie. Oblíbenou postavu prvního dílu tak získáme hned ve dvojím provedení, a to není vůbec na škodu. Ellena a Jan řeší obvyklé problémy čerstvě zamilovaného páru, ať už jde o partnerské šarvátky, uraženou ješitnost nebo žárlivé scény.

Stále jsou ale nejlepšími přáteli a společníky Amélie, s kterou se vydávají do kouzelného města Ayra, aby se Společenstvem alchymistů, kteří chrání magii celého světa, vymysleli plán na zneškodnění údajně dávno mrtvého Pána run (Ján Jackuliak), který chce získat vládu nad veškerou magií v Oberonu. Amélie tak čelí nejen tomuto temnému nepříteli, ale i svému temnému já, které se dere na povrch skrze runu času.

Jak sami tvůrci několikrát zmínili, Princezna zakletá v čase 2 není pohádkou s prvky fantasy, ale fantasy s prvky pohádky a nelze jinak než souhlasit. Pohádkovitost se nevytratila, ale byla odsunuta na pozadí a na plátně se tak rozjíždí fantasy svět, jaký jsme u nás ještě neviděli. Při sledování filmu si divák často vzpomene na filmy, kterými se Princezna zcela jistě inspirovala, ale i přesto se snaží budovat si vlastní cestu. Pět magických run dá vzpomenout na Thanosovy Kameny nekonečna z Avengers, styl kouzlení a portály zase na Doctora Strangea a některé z lokací na Harryho Pottera. Nejde ale o laciné vykrádačky, které budí spíš pocit trapnosti, ale o kvalitně odvedenou práci, která připomíná hollywoodskou tvorbu. Režisér Petr Kubík dokázal, že i s omezeným rozpočtem se dá natočit film světových kvalit a z každého záběru je znát jeho láska k materiálu, který divákům servíruje.

Celý tvůrčí tým si zaslouží pochvalu a obdiv hned za několik věcí. Krok, kdy český tvůrce přivede na plátna české fantasy, byl velice riskantní a odvážný, ale vyplatil se a nikdo z týmu se vůbec nemusí stydět za výsledek. Kamera Pavla Koppa snímá perfektně veškeré detaily a obzvláště si divák užije dronové záběry na překrásnou krajinu a naše nejkrásnější památky. Studenější barvy obrazů dávají snímku ten správný fantasy nádech. Už první díl měl hodně povedený soundtrack.

Druhý díl není v ničem pozadu. Hudba mimořádně talentovaného Lukáše Daniela Paříka je dechberoucí, skvěle doplňuje dramatické scény a titulní píseň Cesta z bodláčí (opět v podání Terezy Maškové) má stejnou sílu jako dva roky stará Tam za řekou. Škoda jen, že není trošku delší a škoda, že se nedočkáme zpěvu Elišky Křenkové. Její syrové podání již zmíněné písně Tam za řekou patří k tomu nejlepšímu, co nabízí jak první film, tak zmíněný soundtrack. Pochvalu si zaslouží i tým, který pracoval na CGI a tricích pro film. Nic lepšího v tuzemské tvorbě v současné době (ani v té minulé) neuvidíte.

Titulní píseň z filmu Princezna zakletá v čase 2 Opět je velmi dobré i obsazení. Nic proti Jiřímu Langmajerovi, Martinovi Hoffmanovi nebo Anně Polívkové, ale je příjemné zase sledovat mladé, talentované a neokoukané herce namísto těchto třech zmíněných, kteří se objevují snad v každém českém filmu v poslední době. Mezi Markem Lamborou a Natalií Germani to jiskří, skvěle se doplňují a ve filmu mají pár opravdu vtipných scén, ať už bojových nebo jen konverzačních. Ještě o level lepší než v prvním díle je Simona Zmrzlá jako čarodějná Murien, která by si zasloužila víc prostoru, protože její charisma učaruje každému z diváků. Svůj prostor tu má i nový záporák v podání Jána Jackuliaka, který se pro démonické padouchy evidentně narodil a role mu perfektně sedí.

Z nových tváří se můžete ještě těšit na Vojtěcha Kotka nebo Petru Nesvačilovou, ze starých známých se vrátí Jan Révai, Veronika Freimanová, Roman Zach jako ikonický Archivald nebo komické duo Pisařík – Ouvín, kteří obstarají většinu komických scén ve filmu. Jejich vtípky občas možná balancují trošku na hraně snesitelnosti, ale podaří se jim na ní udržet. Hlavním tahounem příběhu je ale zcela jistě Eliška Křenková v roli „čáryfukyně“ Amélie. Divák nepřijde o její syrové a úderné hlášky („Ahoj, ty náno zakletá.“), její balancování na hraně dobra a zla je uvěřitelné a Křenková dokazuje, že svým charismatem dokáže utáhnout celý film bez problémů. Role Amélie je jí šitá na míru a oblíbenost postavy se díky jejímu hereckému talentu ve druhém díle ještě prohloubí.

Vše ale není jen zalité sluncem. Princezna zakletá v čase 2 má mírně přepálenou stopáž. Tedy na pohádku určitě, na fantasy je 134 minut zcela v pořádku (pokud má co říct). Menší děti, které milují první díl, by se tak mohly po nějaké době nudit nebo ztrácet v příběhu. Občas ale děj přešlapuje na místě, občas se mírně táhne a nabídne i postavy, které jej neposouvají kupředu. Dějová linka Sáry Korbelové (jedna z obyvatel Ayry) je zbytečná a působí jen jako laciná výplň. Ve chvíli, kdy má divák pocit, že se jen zbytečně tlachá, scénář Petra Kubíka a Lukáše Daniela Paříka nabídne některou z povedených bojových scén, dramatické kouzlení těch nejmenších, ale i dospělých nebo tam vypustí některou z hlášek, která obvykle na publikum zapůsobí.

Čas od času se objeví nelogičnost v ději, případně se divák zamyslí nad otázkami, na které film nenabízí odpověď. Jak se objevila Amélie z minulosti? Jak zvládla Amélie ukrýt runu času, když na konci prvního dílu rozbila krystal, ve kterém byla runa ukryta? Ocenil bych také svědomitější práci v postprodukci. Obzvlášť v začátku snímku je patrné, že by potřeboval film mírně zvukově sladit s obrazem. To je ale jen detail, který zásadně nekazí celkový dojem z filmu.

Druhé díly oblíbených a populárních filmů se často nepovedou. Ve filmové historii se najdou ale světlé výjimky, kdy druhý díl předčil ten první. To ale není případ Princezny zakleté v čase 2. Druhý díl je totiž jiný hlavně žánrově, tak je těžké jej srovnávat s tím prvním. Kdybych se o to měl pokusit, tak je určitě minimálně tak dobrý jako díl první. Film není bez chyby, ale je na něm znát láska tvůrců ke zpracovávanému materiálu, láska ke každé natočené scéně a obrovská snaha přenést na tuzemská plátna něco, co tady ještě nebylo. A ono se to povedlo. Princezna zakletá v čase 2 je poctivým českým pohádkovým fantasy, které by bez problémů obstálo i na zahraničním trhu, což dokazuje i epické finále, které svým zpracováním bere dech. Tak šup sem s třetím dílem!

Oficiální trailer Princezna zakletá v čase 2