Americký film Dětská hra je předělávkou stejnojmenného snímku z roku 1988, jenž dal svým úspěchem vzniknout sedmidílné hororově-komediální filmové sérii o vraždící panence jménem Chucky, jejíž poslední kapitola s názvem Chuckyho kult vyšla i u nás na různých nosičích v roce 2017. Nová Dětská hra se vrací ke kořenům celé ságy, avšak tentokrát zmodernizovaná pro novou generaci diváků a s několika zásadními odlišnostmi.V původním filmu Chucky obživl a začal zabíjet díky tomu, že se do něj rituálně převtělila duše psychopatického vraha – v nové verzi ovšem k ničemu podobně nadpřirozenému nedojde. Chuckyho pořídí rozvedená matka Karen (Aubrey Plaza) jako dárek pro svého syna (Gabriel Bateman), který si horkotěžko hledá kamarády, aniž by tušila, že donesla domů model, který má na rozdíl od všech ostatních vypnuté inhibitory násilí. Vypnul mu je totiž dělník v asijské továrně na hračky, který se chtěl pomstít svému šéfovi.
Chucky tudíž není od začátku zlý, leč zlým se stane díky vlivům a vzorům v chování, které odkouká a špatně si vyloží od svého okolí, krvavých filmů a společnosti prošpikované nejrůznějšími formami násilí. Zároveň je Chucky výrobkem velké firmy s technologiemi, která vyrábí všechno možné od domácích spotřebičů po samohybné automobily, přičemž Chucky je s nimi všemi kompatibilní a může je ovládat.
Nadmíru kvalitní jsou akorát postupně gradující úmrtí, pojatá překvapivě dost krvavě a brutálně (ale musíte si na ně počkat, film má docela dlouhý rozjezd a na vraždění dojde až v jeho druhé polovině), a slušná je místy i hudba, variující soundtrack z původní Dětské hry. Ve všem ostatním ale film více či méně plave. S pravidly vlastního fikčního světa nakládá značně svévolně, kvůli čemuž leckteré dějové aspekty působí nahodile a v lepším případě nedomyšleně, v horším případě vyloženě tupě. Leckteré postavy jsou na poměry laciných béčkových hororů celkem dobře zahrané a v mnohém i napsané, leč i tak se sem tam dopustí rozhodnutí, nad nímž zůstává rozum stát. S přibývajícími minutami film čím dál víc ztrácí logiku a stává se přihlouplým výplachem na jedno použití, jemuž se ve finále rozpadá vnitřní dějová soudržnost i návaznost jednotlivých scén.
Na horor je pak Dětská hra nedostatečně napínavá (pár průměrných lekaček to nevytrhne) a na komedii zas zoufale málo vtipná (groteskní násilí bohužel nestačí). Samotný Chucky (většina filmu se natáčela se skutečnou animatronickou loutkou) není o nic děsivější než jeho předchůdce z 80. let, a o tom, že jej nadaboval Mark Hamill, byť rozhodně zdařile, má smysl mluvit pouze jako o zajímavosti (a je ohledně toho do filmu velmi špatně implementován jeden Star Wars vtip).
Chucky tudíž není od začátku zlý, leč zlým se stane díky vlivům a vzorům v chování, které odkouká a špatně si vyloží od svého okolí, krvavých filmů a společnosti prošpikované nejrůznějšími formami násilí. Zároveň je Chucky výrobkem velké firmy s technologiemi, která vyrábí všechno možné od domácích spotřebičů po samohybné automobily, přičemž Chucky je s nimi všemi kompatibilní a může je ovládat.Dětská hra je tudíž částečně (a velmi mírně) i kritikou společnosti kombinovanou s technofobním sci-fi, v němž jsou lidé napadáni automatizovanými vozy bez řidičů, létajícími drony a přístroji v chytrých domácnostech (které ale nakonec stejně s přehledem strčí do kapsy klasika v podobě ostrého nože či cirkulárky). Je rozhodně chvalitebné, že remake béčkového filmu o vraždící panence má ambice šířit i nějaké poselství (byť zaměřené na absurdní strach lidí z moderních technologií), na druhou stranu je ale v jejich realizaci poměrně povrchní a průhledný a mnohdy nutí určité technologické vymoženosti fungovat způsobem, jakým rozhodně fungovat nemohou. Především jde ale o snímek, který do značné míry selhává ve svém záměru být zábavnou hororovou komedií, kvůli čemuž se pak rozebírání jeho vyšších cílů stává poněkud irelevantním.
Nadmíru kvalitní jsou akorát postupně gradující úmrtí, pojatá překvapivě dost krvavě a brutálně (ale musíte si na ně počkat, film má docela dlouhý rozjezd a na vraždění dojde až v jeho druhé polovině), a slušná je místy i hudba, variující soundtrack z původní Dětské hry. Ve všem ostatním ale film více či méně plave. S pravidly vlastního fikčního světa nakládá značně svévolně, kvůli čemuž leckteré dějové aspekty působí nahodile a v lepším případě nedomyšleně, v horším případě vyloženě tupě. Leckteré postavy jsou na poměry laciných béčkových hororů celkem dobře zahrané a v mnohém i napsané, leč i tak se sem tam dopustí rozhodnutí, nad nímž zůstává rozum stát. S přibývajícími minutami film čím dál víc ztrácí logiku a stává se přihlouplým výplachem na jedno použití, jemuž se ve finále rozpadá vnitřní dějová soudržnost i návaznost jednotlivých scén.Na horor je pak Dětská hra nedostatečně napínavá (pár průměrných lekaček to nevytrhne) a na komedii zas zoufale málo vtipná (groteskní násilí bohužel nestačí). Samotný Chucky (většina filmu se natáčela se skutečnou animatronickou loutkou) není o nic děsivější než jeho předchůdce z 80. let, a o tom, že jej nadaboval Mark Hamill, byť rozhodně zdařile, má smysl mluvit pouze jako o zajímavosti (a je ohledně toho do filmu velmi špatně implementován jeden Star Wars vtip).Hloupost příběhu i postav a celková předvídatelnost není něco, za co by si horory či hororové komedie zasloužily kárat, nicméně všechno má své meze, zvlášť pokud výsledek děsí jen minimálně, rozesmává sporadicky a využívá svůj potenciál pouze napůl (příběhové inovace jsou ku prospěchu věci jen občas, nápaditost filmu je vzhledem k jeho námětu ve všech ohledech umírněná). O dost lepší šance má však Dětská hra u skalních příznivců původního filmu (a případně i jeho četných pokračování), které jistě bude zajímat, jak si Chucky povede připojený online.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
