Situace kolem komiksových filmů ve studiích Sony není v posledních letech právě růžová. Vlastní sice práva na tzv. Spider-verse, tedy na postavy, které se v marvelovských komiksových sešitech točily okolo Spider-Mana, jenže pořádnou franšízu, která by dokázala zaujmout a nadchnout jako Marvel Cinematic Universe (MCU), prostě už asi vytvořit nelze (že, DCEU?). Bylo tedy jen logickým krokem, že Sony svého hrdinu „půjčilo“ do MCU, aby v obstojné podobě existoval aspoň tam. To však studiu nezabránilo, aby se pokoušelo vytěžit i ze svých ostatních práv maximum. Série Amazing Spider-Man skončila fiaskem a s ní plánovaná navazující týmovka o Sinister Six. A protože nový pavoučí kluk má v rámci MCU úspěch, bylo rozhodnuto nepokoušet štěstí a představit nějakého hrdinu ze Spider-verse sólo.

Za tohoto hrdinu, či spíše antihrdinu byl vybrán Venom, postava, která v komiksové předloze vyniká svou brutalitou a jejíž vznik je přímo navázán na Spider-Mana. To ví díky Raimiho pavoučímu propadáku z roku 2007 i průměrný filmový divák (byť i tam je to jinak než v komiksech). Odstřihnutí od zbytku Spider-verse tedy dává vzniknout množství otázek. V zásadě však i totální změna původu postavy by šla vysvětlit, pokud by výsledný produkt byl cílen na výrazně starší cílovku (ideálně s ratingem R), aby nemuseli balancovat jako v případě konkurenčních X-Menů a Deadpoola (tam to však vzhledem k podvratné a parodické podstatě tolik nevadí) či Logana (tam to vadí víc). Za těchto propozic začal vznikat film režiséra Rubena Fleischera, který jako hlavní lákadlo dostal do vínku megastar Toma Hardyho. Jak to všechno nakonec dopadlo?

Děj se točí okolo investigativního novináře Eddieho Brocka (Tom Hardy), který zkoumá aktivity zlé společnosti Nadace života, pod vedením ještě zlejšího vizionářského miliardáře Carltona Drakea (Riz Ahmed). Tato společnost provádí pokusy na mimozemských symbiontech, které na Zem přivezli. Posléze se k jednomu ze symbiontů dostane i sám Eddie a ukáže se, že právě on je ideálním hostitelem této inteligentní formy života jménem Venom („jed“), která mu na oplátku propůjčí nadlidskou rychlost a sílu, ale také nevyrovnanost a krvelačnost.  

Režisér Fleischer, který stojí například za Zombielandem, nepochybně umí udělat hororovou komedii. Je proto velice s podivem, že nový snímek Venom je tak nevyvážený, co se tónu týče. Jako na houpačce je film chvíli komediální, chvíli se bere příliš vážně. Skoro jako by se štáb nemohl rozhodnout, čí slovo je rozhodující. Také přístupnost nakonec byla stanovena nižší, než se logicky předpokládalo (viz výše). Rating R se nekoná a odstřihnutí postavy od Spider-Mana postrádá smysl. Způsob, jakým jsou zde symbionty vysvětleny a vpraveny do děje, se pohybuje na velmi tenkém ledě. V komiksu si Spider-Man symbionta přivezl z Tajných válek, velkého crossoveru většiny marvelovských hrdinů. Nápad, že symbiont jednoduše spadne na Zem ve formě meteoritu (jako v Raimiho verzi) nebo že ho někde naberou jako vzorek, je i v komiksovém kontextu přinejmenším přitažený za vlasy.  

Styl vyprávění není špatný, ale na druhou stranu ani žádným způsobem inovativní. Když si odmyslím pokročilé vizuální efekty, klidně bych věřil, že film vznikl před 15 - 20 lety. Osobně si tento občasný návrat k počátkům žánru užívám a film i jinak velice dobře plyne – téměř nikdy nezačne nudit –, takže mi to až tak nevadí, ale určitě to nelze prohlásit za přednost. Určitým příslibem je pak i mezititulková scéna, na kterou se určitě vyplatí v kině počkat, pokud však neznáte komiksy, či alespoň kreslený seriál Spider-Man, nechá vás celkem zmatené.

Pokud mohu něco hodnotit kladně, tak to je zejména výkon Toma Hardyho, který umí skvěle zahrát nevyvážené postavy, což je v případě Eddieho Brocka velmi určující. Možná tedy lze najít určitou logiku i v tom, že i sám film působí roztěkaně a nevyrovnaně (chtělo by se říci schizofrenně) jako sám Venom. Aspoň tak mi to při sledování připadalo a dokonce jsem v tom spatřoval jistý záměr. Zda tomu tak je, zůstává ovšem hádankou, podpořenou navíc tím, že na spoustu lidí má tento efekt spíš matoucí účinek. Dobře dopadl i jinak celkem ostře sledovaný dabing, kdy se hlavní úlohy se ctí zhostil Petr Lněnička. Celkem solidní je i Riz Ahmed v úloze hlavního záporáka, který jako by rozvedl své zkušenosti z role mladého geniálního vizionáře s ne až tak čistým svědomím ve filmu Jason Bourne. Michelle Williams v roli Eddieho lásky a důležité komiksové postavy Anne Weying neboli She-Venom také nehraje nejhůře, ale nemohu se zbavit pocitu, že se k Eddiemu vůbec nehodí.

Digitálním vizuálním efektům nelze moc vytknout, protože s jejich pomocí lze dnes realizovat naprosto cokoli si filmaři zamanou. Venom sám vypadá velice dobře, zvláště v porovnání s Raimiho verzí. V souladu s přístupností od 12 let jsou veškeré drastické scény skryty a je to možná dost velká chyba. Takhle se film omezuje aspoň na poněkud peprnější slovník, který jde na absolutní dřeň toho, co si lze v rámci ratingu dovolit. Ten bych osobně shledal v tomto filmu osvěžujícím, mám však opět pocit, že se to k bezmála rodinné zábavě příliš nehodí a je to další nesourodost tohoto filmu. Podobně hudba Ludwiga Goranssona, který stál letos např. za soundtrackem k Black Panther, je celkem zdařilá a dobře doplňuje dění na plátně, na druhou stranu je však poněkud generická, ale ani trochu neláká k samotnému poslechu (to však dnes, pravda, málokterý soundtrack).

Přesto přese všechno jsem se u filmu celkem slušně bavil a nesdílím názory leckterých kritiků, kteří se očividně už dopředu vypravili do kina s pomyslným protijedem. Jistě, k filmu jsem přistupoval s nulovým očekáváním, takže mohl jen překvapit a ano, tento film má naprosto fundamentální nedostatky a auru promarněného potenciálu, kdy je vidět, že tvůrci velmi bojovali s nižší přístupností. Hodnocení níže proto berte s odřenýma ušima. Přesto je v něm spoustu dobrého, obzvláště pokud máte, tak jako já, rádi Toma Hardyho. Ostatní si od hodnocení bohužel ještě nějaký ten bod odečtou.

Český trailer k filmu Venom