Cormac McCarthy je jedním z nejuznávanějších amerických spisovatelů současnosti. Mimo mnoho významných literárních děl však největšího úspěchu dosáhl až v posledních letech, kdy se nesmazatelně zapsal i do povědomí diváků filmů. Jeho novelu Tahle země není pro starý z roku 2005 o dva roky později zadaptovali bratři Coenové a hned z toho byla čtyřoscarová senzace. Hollywood si všiml úspěchu a ihned vyjednal práva na román Cesta z roku 2007, který získal prestižní Pulitzerovu cenu. Depresivní příběh, který líčí osudy otce a syna, kteří jdou zpustošenou krajinou po neznámé globální katastrofě, loni převedl na plátno režisér John Hillcoat, tvůrce drsného westernu Proposition, a do hlavních rolí obsadil Vigga Mortensena a mladého Kodiho Smit-McPhee. Pomalý smutný snímek byl rozporuplně přijat veřejností, která tvrdila, že se ani trochu nevyrovnával kvalitám McCarthyho díla. V nejbližší době se také chystá jeho adaptace westernového románu Krvavý poledník, který ma natočit režisét Todd Field (Jako malé děti, V ložnici). Letos se také McCarthyovo umětelství dostalo do televize. Společnost HBO koupila práva na jeho rozhlasovou hru s názvem The Sunset Limited: A Novel in Dramatic Form a na obrazovky jí uvedla v únoru tohoto roku. Zde na malém prostoru rozehrává velkou hru plnou významů, silných argumentů a dialogů, které mají co říct. Dvě postavy s protichůdným viděním života se za zvláštních okolností sejdou v jednom zapadlém newyorském bytě. Po celý film neznáme jejich jména, ale díky očividnému kontrastu jsou v titulcích uvedeni jako „Bílý“ a „Černý“, které typově ztvárnili Tommy Lee Jones a Samuel L. Jackson. První jmenovaný je starý mrzutý profesor a ateista, který již přestal věřit v tento svět a pokusil se spáchat sebevraždu. Právě jeho před smrtí zachrání „Černý“, bývalý trestanec a silně věřící křesťan, který ve vězení prošel peklem a nyní se dal na víru, a přivede ho do svého bytu v předměstském ghettu. Společně poté vedou debatu, která vede od palčivých otázek ohledně sebevraždy až k tématům orientovaných na lidské utrpení, existenci Boha nebo smysl lidského života. Je důležité si uvědomit, že The Sunset Limited se opravdu celou stopáž odehrává v jednom pokoji a dva herci v něm stále mluví a mluví. Pokud podobné minimalistické show nejsou vaším šálkem kávy, může se stát, že vás snímek přestane víc než po pár minutách bavit. Pokud jste se nervózně dívali na hodinky například u 127 hodin, Otevřeného moře nebo Pohřbeného, vězte, že tady jde minimilasmus ještě dál. Režie vás nenechá ani chvíli se kochat nějakou formální stránkou, neboť zde prostě žádná není. Co nejblíž se filmové prostředí přibližuje divadelnímu jevišti, kde mají šanci vyniknout hlavně herecké výkony. Režisér Tommy Lee Jones, který má za sebou již trochu polozapomenutý western Tři pohřby z roku 2005, má již s televizními inscenacemi zkušenosti. V roce 1995 uvedl totiž na obrazovky dobrodružný film Sympaťáci, který rovněž pojednával o Divokém západě. V The Sunset Limited se musí spoléhat hlavně na dobré herce – čili sebe a Jacksona – bez kterých by tahle „hra“ nikdy nemohla vzniknout. Z počátku se sice kamera snaží vykouzlit nějaké zajímavé úhly a jízdy, ale i ty se po chvíli docela okoukají, jelikož opravdu nemají co zabírat. Je třeba si uvědomit, že jedinými dramatickými změnami v prostoru jsou ty, kdy se hrdinové přesunou od stolu na gauč, jdou ke dveřím nebo ke sporáku. Hudbu ke snímku složil sice známý Marco Beltrami, ale i ta jde slyšet, jen když bedlivě nastražíte sluch. Více než na ní samotné si tvůrci dali záležet na tvorbě postsynchronů, které se ozývají většinou z vedlejších pokojů nebo nebo z venku, a dokáží bez problému navodit atmosféru pouličního ghetta, v němž se dva muži a jejich dialog snaží přiblížit jednu z nejpalčivějších otázek. A jednoduše to vychází. McCarthymu se ne nadarmo říká „nejlepší americký žijící romanopisec“, tak je jasné, že jeho scénář nebude jen snuška rádoby filosofických dialogů, které vám budou tak akorát k smíchu. Právě naopak, snímek hýří takovou energií a tolika památnými argumenty, z nichž byste si každý druhý měli zapisovat do nějakého deníčku. Právě kvůli tomu je důležitá u filmu maximální pozornost, protože zde padají slova takovou rychlostí, že ani nestíháte číst titulky. Právě kvůli tomu by se mohlo stát, že se vám zachce na tuhle inscenaci podívat znovu. Herecké výkony obou představitelů jsem bez problému. Jonesův starý profesor, který již nedal světu šanci, jeho „černý“ protipól Jackson, jenž prošel ohněm a nyní je z něj ortodoxní věřící, jsou bezproblémově uvěřitelní a v průběhu si sklízí vaše empatie. Vždy když si myslíte, že má někdo z nich navrch, přijde zajímavá scenáristická klička, která celou „hru“ zase převrátí naopak. Z toho pak nejvíc zamrzí fakt, že snímek postrádá jakoukoliv dramatičnost. Z vyhroceného příběhu, který balancuje na hranici života a smrti, se tak mimo kulometné dialogové přestřelky vytratilo jakékoliv napětí či očekávání z toho, jak to celé skončí. Až na emocemi napumpovaný závěr si můžeme snímek laicky vyložit jako pouhou zpověď, která se jen namísto kostela odehrává v bytě.
I přes to je ale The Sunset Limited zajímavý snímek, kterému byste měli dát šanci, i když vám přijde plkání o smyslu života jako ztracený čas. Tommy Lee Jones vytřískal z minimalistického projektu co šlo, i když nejde o žádný filmařsky převratný počin. Pro někoho je to možná málo, ale někomu tahle upřímná zpověď dvou lidí zajistí příjemný spirituální zážitek, nad jehož nejasným přesahem můžete libovolně dumat o dlouhých bezesných nocích.