Vyvrcholení trilogie navazující na Padesát odstínů šedi a Padesát odstínů temnoty začíná svatbou hlavních hrdinů (což je překvapivě odbyto docela svižně hned v úvodu, včetně svatební cesty) a pokračuje tím, že Ana by chtěla dítě (na rozdíl od Christiana, který není připravený stát se otcem) a Christian by chtěl mít z manželky poslušnou ženu v domácnosti (na rozdíl od Any, která chce dál řídit knižní vydavatelství). A ve hře je pořád také zhrzený bývalý Anin zaměstnavatel Jack.Oproti dvěma předcházejícím filmům se formálně prakticky nic nezměnilo, takže opět jde o filmařsky profesionálně odvedený produkt (hudba, kamera, svícení…), který nicméně prakticky nemá děj, resp. má jakési lobotomizované dějové torzo prokládané erotickými vsuvkami se sexem hlavních hrdinů (dohromady ne víc než pět minut v celém filmu a opět žádné záběry na rozkroky) a jen místy snímek ze žánru romantického dramatu zabrousí do žánru thrilleru (skrze postavu mstícího se Jacka), ale vždy jen velmi mírně a primitivně.
Pořád je to celé strašně stupidně napsané (za což nese vinu převážně braková knižní předloha – autorem scénáře je Niall Leonard, manžel autorky celé knižní série) a všechny ty thrillerové prvky („akční“ automobilová honička s Jackem, vloupání, únos…) působí extrémně hloupě a diletantsky, avšak ASPOŇ SE KONEČNĚ DĚJE NĚCO ALESPOŇ TROCHU DRAMATICKÉHO. I když kolem a kolem, všechno podstatné se stejně odehraje v posledních dvaceti minutách filmu a všechno do té doby je především obsahově vyprázdněná reklama na drahý snobský životní styl plný soukromých letadel, jachet, luxusních aut, rustikálních venkovských domů a přepychových dovolených.Vztah Any a Christiana odpovídá tomu, v jakém stavu byl už v Padesáti odstínech temnoty, a od té doby se nevyvíjí už de facto nijak. Z původně divokého hřebce Christiana je již dávno umírněný a převychovaný něžný milovník jak z pohádky (a při hře na klavír zpívá, OMG!!!) a naopak Ana je ta iniciativní, pokud jde o sex. Veškerá dynamika jejich vztahu pozůstává výhradně z toho, že se Christian sem tam pořád chová příliš majetnicky, načež Ana sem tam poruší nějakou dohodu, za což má Christian tendenci ji trestat, což se jí někdy líbí a někdy ne, a občas jsou jeden na druhého naštvaní, což vyřeší obvykle sex nebo drahý dárek. Každopádně ona vzrušující atraktivita plynoucí z toho, že naivní a nezkušená Ana v hrůzách očekává, jaké další erotické hračky na ni nepředvídatelný divoch Christian vybalí, je beze stopy pryč.
Přestože jde o závěrečný díl série, řada nakousnutých motivů zůstala podivně nedořešená. Spor hlavních hrdinů o Anino zachování soběstačné pracovní kariéry jaksi vyšuměl do prázdna, stejně tak otázka záletnictví Christianova bratra, který možná zahýbá své přítelkyni – Anině nejlepší kamarádce – ale možná také ne. Christianův „potenciálně jen kamarádský“ vztah s bývalou osudovou milenkou zůstal také ukončen-neukončen. Oba představitelé hlavních rolí, Dakota Johnson a Jamie Dornan, pořád nepředvádějí herecky nic, co by se dalo označit za lepší než přijatelné. Film se opět bere smrtelně vážně a neobsahuje ani špetku nadhledu, což nejde úplně dohromady se zjevnou slabomyslností jeho scénáře, a to zejména v případě zmíněné thrillerové zápletky (a šokujícího odhalení Jackovy motivace ke mstě).
Přestože jde o závěrečný díl série, řada nakousnutých motivů zůstala podivně nedořešená. Spor hlavních hrdinů o Anino zachování soběstačné pracovní kariéry jaksi vyšuměl do prázdna, stejně tak otázka záletnictví Christianova bratra, který možná zahýbá své přítelkyni – Anině nejlepší kamarádce – ale možná také ne. Christianův „potenciálně jen kamarádský“ vztah s bývalou osudovou milenkou zůstal také ukončen-neukončen. Oba představitelé hlavních rolí, Dakota Johnson a Jamie Dornan, pořád nepředvádějí herecky nic, co by se dalo označit za lepší než přijatelné. Film se opět bere smrtelně vážně a neobsahuje ani špetku nadhledu, což nejde úplně dohromady se zjevnou slabomyslností jeho scénáře, a to zejména v případě zmíněné thrillerové zápletky (a šokujícího odhalení Jackovy motivace ke mstě).K dobru věci je ovšem nutno přičíst, že oproti přechozím dílům došlo k mírnému zlepšení v rovině dialogů z ultra-blbých na poměrně decentní a v rovině celkového tempa filmu z mrtvolně pomalého na víceméně snesitelné, což spolu se snahou o větší dramatičnost především v poslední čtvrtině snímku činí z Padesáti odstínů svobody nejlepší díl trilogie (o fous), což však rozhodně neznamená, že by to byl dobrý film. Znamená to jen to, že již neobsahuje téměř nic, za co by se mu dalo vyloženě vysmívat.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
